Slovenský MMA zápasník Gábor Boráros strávil 19. srpna 2026 několik hodin u soudu. Na druhé straně seděla matka jeho zemřelé expartnerky, s advokátem a vytištěnými zprávami z WhatsAppu.
Půl roku po smrti Moniky Jákliové se spor o tříletou Zorku přesunul z rodinných hádek do institucí. Dvě kontroly sociálních pracovníků v domácnosti, další podání a nakonec soudní jednání, to je výčet kroků, které Boráros veřejně připisuje matce Moniky. Na svých instagramových stories po každém z těchto momentů zveřejnil vlastní verzi událostí. Druhá strana se veřejně nevyjádřila. Přesto je z dostupných informací zřejmé, že nejde o jednorázovou roztržku, ale o eskalující konflikt, který má svou právní logiku i emocionální dynamiku.
Od smíření k válce za sedm měsíců
Monika Jákliová zahynula 21. ledna 2026 při autonehodě. Pohřeb se konal o osm dní později. Boráros, který se s Monikou rozešel v roce 2024 a oba měli nové partnery, převzal Zorku do výhradní péče jako jediný žijící rodič. Ještě v lednu veřejně říkal, že chce, aby matčina rodina v životě dcery zůstala.
Do června se rétorika obrátila. 5. června přišla první kontrola dítěte v domácnosti, podle Borárose na základě anonymního podnětu, za nímž stojí babička. O týden později dorazila druhá. Zápasník tvrdil, že obě dopadly „víc než v pořádku“. Koncem června už babičku veřejně jmenoval jako osobu, která proti němu systematicky podniká kroky přes úřady. V srpnu přidal zmínku o dalších podáních a o rozhodnutí prodat dům.
Co se dělo u soudu
Podle Borárosova vlastního líčení z 19. srpna dorazila matka Moniky k soudu s právním zástupcem a s vytištěnou komunikací z WhatsAppu, kterou spolu vedli. Co přesně babička navrhovala (úpravu styku s vnučkou, zásah do péče, nebo jiný typ návrhu), veřejně známo není. Soudní spis ani petit nejsou dostupné.
Boráros soudní jednání komentoval ještě tentýž den na Instagramu. Je to konzistentní vzorec: sociální sítě používá jako protiváhu k tomu, co vnímá jako útok vedený přes instituce. Každý krok druhé strany (kontrola, podání, soud) dostane jeho veřejnou odpověď.
Zůstává otázkou, zda mu tato strategie u soudu pomáhá. Každé video rozšiřuje konfliktní stopu a může posloužit jako další důkazní materiál. Soud navíc hodnotí i schopnost rodiče tlumit spor v zájmu dítěte.
Co může babička reálně žádat
Slovenský zákon o rodině umožňuje soudu upravit styk dítěte s blízkými osobami zemřelého rodiče, pokud je to v zájmu dítěte. Odebrání dítěte z péče žijícího rodiče je krajní opatření, které přichází v úvahu jen při závažném a přímém ohrožení.
Obě kontroly sociálních pracovníků podle zveřejněných informací neshledaly problém. Bez prokázaného selhávání otce je proto reálnější scénář boj o rozsah a podmínky kontaktu babičky se Zorkou než převzetí péče. Spor ale má hlubší kořeny: ještě před Moničinou smrtí se podle informací RTL objevily informace o výhrůžných zprávách a soudním zákazu přiblížení mezi Borárosem a Monikou. To vysvětluje, proč je důvěra mezi rodinami prakticky nulová.
Proč chce prodat dům a odejít
Boráros uvádí dva důvody. Prvním je snaha odstřihnout se od konfliktu s matkou Moniky, fyzicky i symbolicky. Druhým jsou finance: velký dům, který podle svých slov táhne sám, představuje zátěž, kterou nechce dál nést. Stěhování rámuje jako nový začátek pro sebe i Zorku.
Jenže právě přestěhování může otevřít další frontu. Pokud soud nebo budoucí dohoda nastaví babičce právo na pravidelný kontakt s vnučkou, větší vzdálenost zkomplikuje logistiku styku a stane se novým bodem sporu.
Celý příběh zatím neukazuje na bezprostřední odebrání dítěte. Ukazuje na něco jiného: na konflikt, který už opustil kuchyně a obývací pokoje a zabydlel se v soudních síních. A tam se řeší pomaleji, ale s trvalejšími následky.
