Virtuos prvního dotyku Dennis Bergkamp patří k ikonám Arsenalu. Během jedenáctiletého působení v Londýně pomohl Gunners ke třem titulům a dalším sedmi trofejím.
Pro mnoho fanoušků Arsenalu je nejlepším hráčem v historii Gunners. Střílel nádherné góly, ještě větší radost ale měl z asistencí. Pohledným ofenzivním fotbalem bavil diváky londýnského klubu dlouhých jedenáct let. Během této doby se Dennis Bergkamp výrazně podepsal pod tři tituly a dalších sedm trofejí. „Tím hlavním, čeho jsem chtěl ve fotbale dosáhnout, bylo získávání trofejí, ale dělat to hezkým způsobem. Pokud můžete vyhrávat trofeje a hrát dobrý fotbal, ano, pak to byl můj cíl,“ prohlásila ikona Arsenalu.
Jméno po skotském kanonýrovi
Rodák z Amsterdamu dostal jméno na počest Denise Lawa, slavného útočníka Manchesteru United a vítěze Zlatého míče. Fotbalu se Dennis Bergkamp začal věnovat od útlého věku. „Myslím, že jsem začal hrát fotbal, jakmile jsem uměl chodit, což bylo samozřejmě docela brzo. Mám tři starší bratry, takže víkendy byly celé o fotbale,“ prozradil o svém dětství. V jedenácti letech ho oslovil skaut Ajaxu a Dennis se dlouho nerozmýšlel.
V sedmnácti debutoval Bergkamp v áčku nejslavnějšího nizozemského klubu a hned v druhém zápasu se blýskl gólem a asistencí. Pod vedením svého sportovního idolu a trenéra Johana Cruyffa byl vyškolen k totálnímu fotbalu. V premiérové sezoně mezi dospělými navíc poznal, jak chutná týmový úspěch. S Ajaxem vyhrál Pohár vítězů pohárů a triumf slavili potomci bohů i v domácím poháru. Jak se později ukázalo, pro Dennise šlo v počtu získaných trofejí o rozcvičku.
Třikrát v řadě králem střelců
Nizozemského křídelníka, který byl vyhlášený elegantní prací s míčem, inteligencí při zpracování a schopností pronikat hluboko mezi lajny, trenér brzy přesunul do středu hřiště za útočníky. Na pozici mezi devítkou a desítkou se Dennis Bergkamp méně spoléhal na rychlost a častěji se prosazoval jako střelec. Jeho zakončení bylo kreativní, rozmanité a jisté, ale specializoval se na lobování nebo přehazování brankáře. Na začátku 90. let získal třikrát v řadě zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Eredivisie, když soupeřům nastřílel 25, 22 a 26 gólů.
Na jaře 1990 slavil Bergkamp s Ajaxem první ligový titul po pěti letech. V září si pak jedenadvacetiletý mladík odbyl debut v nizozemském národním týmu. O 18 měsíců později ho Rinus Michels nominoval na EURO 1992. Vyjukaný zajíc mezi elitou? Kdepak. Ve Švédsku dal ve čtyřech utkáních tři góly! Ačkoliv Oranjes vypadli v semifinále na penalty s Dánskem, útočník Ajaxu na sebe výrazně upozornil. V následujících sezoně jeho věhlas stále nabíral na síle.
Přetahovanou vyhráli Nerazzurri
V pouhých 24 letech měl ofenzivní virtuos výrazný podíl na triumfu Ajaxu v Poháru UEFA a podruhé byl zvolen nizozemským fotbalistou roku. Bergkamp byl doslova na roztrhání, toužila po něm většina evropských gigantů. Ligou devadesátých let byla italská Serie A, nejednalo se tak o velké překvapení, když nizozemský kouzelník zamířil právě na Apeninský poloostrov. V létě 1993 přestoupil „Iceman“ za přibližně 250 milionů korun do Interu Milán.
Šlo ale o dobrou volbu? V Serii A většina týmů spoléhala na pevnou defenzivní hráz, nebo chcete-li na zaparkovaný autobus. Pro ofenzivní hráče bylo velmi složité ji překonat. Poznal to i Dennis Bergkamp. Kvůli dobře organizovaným zadním řadám soupeřů se během prvního ročníku trefil pouze osmkrát, což velmi zklamalo trenéra Interu Osvalda Bagnoliho.
Catenaccio Bergkampovi nesedlo
Italský kouč přesunul Nizozemce do pozice hrotového útočníka ve formaci 4-3-3. Tento tah mu ale nevyšel kvůli nedostatečné souhře mezi Bergkampem a Rubenem Sosou, kterého později označil za sobce. Přesto hráč s číslem 10 znovu objevil formu z Ajaxu. V Poháru UEFA si na cestě za třetí evropskou trofejí připsal osm gólů a tři asistence.
V létě 1994 se konalo vůbec první mistrovství světa v Severní Americe a Dennis Bergkamp, který nastřílel v kvalifikaci pět gólů, odlétal za Atlantik v roli klíčového hráče Nizozemska. Gólem a asistencí zničil ve skupině Maroko, čímž pomohl Oranjes do vyřazovacích bojů. Skóroval pak v osmifinále proti Irsku i ve čtvrtfinále s Brazílií. Mezi nejlepší čtyři ale postoupili kanárci, kteří zvítězili 3:2.
Nelétající Holanďan
Během těchto měsíců si Bergkamp uvědomil, že trpí aviafobií, známou jako strach z létání. Údajně mu během letu vysadil motor letadla a při jiné cestě byla výprava Oranjes zdržena poté, co si jeden novinář dělal legraci, že má v tašce bombu. Projevila se u něj také fobie z pravidelných letů malými letadly na venkovní zápasy po Itálii. Po mistrovství světa hráč oznámil, že už nikdy nebude létat a vysloužil si přezdívku nelétající Holanďan.
Po návratu nizozemského reprezentanta do Milána došlo v Interu k další změně trenéra. Propuštěného Gianpiera Mariniho nahradil Ottavio Bianchi. Vyčerpávající zápasy mistrovství světa v texaském vlhku Bergkampa vyčerpaly a v úvodu druhé sezony v Serii A ho provázela zranění. Jak měsíce plynuly, fanoušci začali být s Bergkampem netrpěliví. Italský tisk ho kritizoval za přístup, který si vykládal jako lhostejnost, zatímco ve skutečnosti byl Nizozemec jen introvertní a tichý.
Jedna šance za zápas
V dresu Nerazzurri odehrál jen 21 ligových zápasů a prožíval ještě horší rok než v premiérové sezoně. Vstřelil jen tři branky. „Když se v Ajaxu dostanete do šance a promarníte ji, víte, že v tom zápase přijdou další tři nebo čtyři šance. Můžete se soustředit na to, abyste hráli pěkný, technický fotbal. To je nizozemský způsob. Pak jdete do Interu, kde nemáte čtyři nebo pět šancí v zápase. Máte jen jednu a tu musíte proměnit, jinak vás utlučou, že jste špatný hráč. Za ty dva roky v Itálii jsem hodně naučil,“ uvedl Dennis Bergkamp pro oficiální Youtube kanál Arsenalu.
V lednu 1995 koupil Inter Milán ropný magnát Massimo Moratti, který hned vyhlásil záměr přestavby týmu. Vzhledem ke dvěma neplodným rokům v hlavním městě módy byl Dennis Bergkamp považován za jednu z velkých změn, které Moratti provede. To se také potvrdilo. Arsenal za nizozemského fotbalistu zaplatil 7,5 milionu liber (cca 320 milionů korun), což ztrojnásobilo předchozí rekordní přestupovou částku kanonýrů.
Vyhozené peníze? Však ještě uvidíte
V té době šlo o riskantní nákup, protože na San Siru Bergkamp rozhodně nezářil. Trenér Arsenalu Bruce Rioch však byl přesvědčen, že má nelétající Holanďan nejlepší léta teprve před sebou. Po absolvování očekávaného adaptačního období se v září dvakrát důrazně trefil proti Saints a Premier League probudila v Dennisovi jeho vrcholné nadání.
„Věděl jsem, že Arsenal býval označován jako nudný, ale myslím si, že tehdy tam byli velmi zajímaví hráči. Viděl jsem také, že moje role dokonale zapadá do systému s hráči, kteří tam byli. Po pár zápasech jsem jasně cítil, že tohle je můj typ fotbalu. Více hráčů útočilo, ne jen dva nebo tři jako v Itálii. Najednou jich se mnou chodilo do útoku pět,“ vzpomínal na začátky v Arsenalu Dennis Bergkamp.
Dennis poslal Arsenal do pohárů
Svou vysokou cenu následně ospravedlnil důležitými vítěznými zásahy proti Manchesteru United a Boltonu. Právě Bergkampova trefa v závěrečném kole sezony proti Wanderers zajistila Arsenalu účast v Poháru UEFA. Nebylo to zdaleka naposledy, co „Iceman“ rozburácel Highbury. Jedenáct branek v jeho debutovém ročníku v Premier League znamenalo pozici druhého nejlepšího střelce klubu. Více jich zaznamenal jen Ian Wright, s nímž si Dennis Bergkamp na hřišti skvěle rozuměl.
Zlom v kariéře však nastal na začátku jeho druhé sezony na ostrovech. Trenér Bruce Rioch dostal padáka jen pět dní před výkopem nové sezony. Šokovaní byli fanoušci i hráči. „Moje první reakce byla: Počkejte, tohle není v pořádku. Co se to děje? Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že do klubu přijde Arsène Wenger, jsem měl jiný pocit, protože jsem ho znal ještě jako trenéra Monaka. Jakmile nastoupil, hodně se změnilo v pozitivním smyslu. Samozřejmě to také pomohlo zbavit se označení „nudného“ Arsenalu,“ podotkl nizozemský reprezentant.
Wengerův nástup
Francouz okamžitě poznal, že má v rukou ohromně talentovaného hráče. Snažil se využít Bergkampových schopností a učinil z něj osu útoku. Víra byla oboustranná, protože Wengerova přísná kondiční a stravovací politika útočníka zaujala. Dennis si uvědomoval, že tento přístup mu může dát náskok před soupeři, kterým byly tyto techniky cizí. „Měli jsme stejnou představu o fotbale. Líbí se nám kreativní, útočný styl fotbalu a na hřišti i mimo něj máme rádi disciplínu, abychom do fotbalu dali všechno. Chvíli trvalo, než jsme se rozjeli, ale hned bylo vidět, jaký má plán, co chce dělat,“ doplnil Bergkamp.
V létě 1996 získal Arsenal další velkou posilu ze Serie A. Z AC Milán přivedli kanonýři defenzivního záložníka Patricka Vieiru. Sezonu 1996/97 začali dobře a po 12. kole vedli tabulku Premier League. Bergkamp sice odehrál méně zápasů, ale předváděl lepší výkony a jeho vliv na hru byl znatelnější. Vedle dvanácti gólů nasbíral Nizozemec devět asistencí.
Poprava Tottenhamu
V listopadovém derby s rivalem ze severního Londýna Dennis Bergkamp připravil fanouškům Arsenalu další nezapomenutelný večer. V prvním poločase ho obránce Tottenhamu v šestnáctce zastavil jen za cenu faulu a z nařízené penalty poslal Ian Wright domácí do vedení. Pár minut před koncem pak šikovnou přihrávkou asistoval u gólu kapitána Tonyho Adamse a v nastavení korunoval fantastický výkon trefou na 3:1.
Nizozemec se zdál být hladovější než kdykoli předtím. Po úvodních deseti kolech sezony 1997/98 měl na kontě 10 gólů a 6 asistencí! Zvláště hattrick proti Leicesteru patří k perlám jeho kariéry. „Tři góly mě velice potěšily, ale zápas jsme nevyhráli (3:3 – pozn. red.), takže jsem z toho samozřejmě měl smíšené pocity,“ uvedl Bergkamp. Mimochodem v závěru srpna se stal jediným hráčem v historii Premier League, který se umístil na 1., 2. a 3. místě v hlasování o nejlepší gól měsíce.
Double i cena pro hráče roku
V listopadu a v prosinci se Arsenalu přestalo dařit. I kvůli čtyřem porážkám během šesti kol klesli kanonýři v tabulce na šesté místo. Řada fanoušků i novinářů byla přesvědčena, že jsou venku z boje o titul. Skeptici se ale hrubě mýlili. Wenger po Vánocích inspiroval tým ke skvělým výkonům a k šestnácti zápasům bez porážky. I díky deseti výhrám v řadě mohli Dennis Bergkamp a spol. dvě kola před koncem slavit titul.
Tím ale úspěšná sezona Gunners neskončila. Před sebou ještě měli finále FA Cupu s Newcastlem. „Mám pocit, že nakonec dostanete, co si zasloužíte. Chceme double, to je to, co si zasloužíme,“ hlásil tehdy Bergkamp. Kvůli zranění podkolenní šlachy si Nizozemec finále nezahrál, i bez něj dokázali spoluhráči straky porazit a Arsenal tak skutečně slavil double. Číslo 10 mělo nepochybně zásadní podíl na úspěšném tažení v obou soutěžích. Bergkamp byl posléze zvolen hráčem roku Premier League.
Bergkamp v oranžovém
Na vlně těchto osobních i kolektivních výkonů Dennis Bergkamp znovu zasáhl diváky úžasem na mistrovství světa ve Francii. Skóroval a asistoval při drtivém vítězství 5:0 nad Jižní Koreou a na trefu nahrál i v duelu s Mexikem. V osmifinále s Jugoslávií dal klíčový úvodní gól, nejpamátnější je ovšem jeho výkon z bitvy s Argentinou. Právě proti Albiceleste předvedl Nizozemec jeden ze svých nejlepších momentů.
Minutu před koncem za stavu 1:1 Frank de Boer hledal (a našel) šedesátimetrovým pasem Bergkampa, který si fantastickým prvním dotykem zpracoval míč, druhým poslal Roberta Ayalu tzv. na párek a třetím napálil z rohu malého vápna míč pod břevno. To vše ve zlomku vteřiny. Nejenže tento gól poslal Oranjes do semifinále, ale zároveň Dennis Bergkamp překonal třicetiletý rekord Faase Wilkese a ujal se role historicky nejlepšího střelce národního týmu. Mistrovství světa ale nakonec Nizozemsko nevyhrálo. V semifinále ho na penalty porazila Brazílie a zápas o 3. místo následně ovládlo Chorvatsko.
19 zápasů bez porážky
I v ročníku 1998/99 sahal Arsenal po titulu a Dennis Bergkamp podruhé v řadě dosáhl v lize dvouciferného počtu gólů i asistencí (12+13). Wengerův tým opět předvedl skvělou druhou polovinu soutěže, tentokrát zvládli kanonýři 19 duelů bez porážky (15-4-0). Stačilo vyhrát v předposledním kole na hřišti Leedsu a klub ze severu Londýna by slavil obhajobu. Jenže Gunners padli a nakonec skončili druzí o bod za Manchesterem United. Stejné pozice uhájily oba kluby i v dalších dvou sezonách, i když je Red Devils vyhráli o parník. Arsenal během tří let získal „pouze“ dvakrát Community Shield.
Kromě skvělých gólů a přihrávek zažil Nizozemec i těžké chvíle. Konkrétně jde třeba o opakované semifinále FA Cupu s Manchesterem United na jaře 1999. Iceman měl nakročeno, aby se opět stal hrdinou. V 69. minutě střelou z 25 metrů vyrovnal na 1:1 a když v nastavení Phil Neville v šestnáctce sestřelil Parloura, postavil si Dennis Bergkamp míč na značku penalty. Jenže Peter Schmeichel desítku zneškodnil.
Giggsův slalom v deseti
V prodloužení pak zajistil Fergusonovu týmu postup Ryan Giggs, který při neskutečném šedesátimetrovém sólu přešel přes čtyři protihráče a nezastavil ho ani David Seaman. Man United postoupil, i když hrál od 74. minuty bez vyloučeného Roye Keana. „Abych byl upřímný, poprvé v mé kariéře jsem byl několik dní opravdu hodně dole. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do pohybu. Hráli jsme proti deseti a byla to velká šance na další trofej,“ podotkl Bergkamp k neproměněné penaltě.
Během působení v Arsenalu spolupracoval Dennis Bergkamp s řadou útočníků. Skvěle si rozuměl třeba s Ianem Wrightem. Když se v roce 1998 objevil v týmu kanonýrů Nicolas Anelka, mohl se Bergkamp více soustředit na tvoření. Počet asistencí od jeho příchodu do Londýna poprvé zastínil gólové konto. Jako nahrávač měl k dispozici více času na míči, aby mohl naplno předvést své schopnosti. Taktickým chápáním anglické hry hodně pomohl k prosazení se takovým hráčům, jako byli třeba Freddie Ljungberg a Nwankwo Kanu.
Bergkamp s Henrym? Fotbalová fantazie
V létě 1999 přivítal Wenger na Highbury starého známého, kterého znal z působení v Monaku. Po nevydařeném působení v Juventusu přestoupil do Arsenalu Thierry Henry. Wenger ho přesunul z levého křídla zpět na jeho původní pozici středního útočníka, a když se čtrnáctka adaptovala, spolupráce s Dennisem Bergkampem začala psát historii.
Francouzova rychlost gazely a jeho náběhy z levého křídla usnadňovaly Bergkampovi, aby mu do cesty směroval přesné míče. Jak se jejich vzájemné porozumění vyvíjelo, rostla i jejich forma. Poté, co na domácím Euru 2000 vypadli Oranjes v semifinále s Itálií, rozhodl se Dennis ukončit reprezentační kariéru a soustředit se na působení v Arsenalu.
Wiltord dostal přednost. Ne na dlouho
Když přišel do Arsenalu další francouzský útočník Sylvain Wiltord, znamenalo to pro Nizozemce zmenšení herního času. V zimě 2000 však Bergkamp prodloužením smlouvy rozptýlil zvěsti o přestupu. Mohlo se ovšem zdát, že ve 30 letech jeho kariéra na nejvyšší úrovni brzy skončí. Místo toho však přišla zlatá éra Arsenalu a číslo 10 bylo srdcem týmu.
V roce 2001 byl Henry v nejlepších letech a Wengerovu týmu kolovala v žilách víra, že je připraven konečně znovu získat trofej pro anglického mistra. Ta jim unikala celé tři sezony. Přestože do Vánoc Gunners nijak zvlášť nezářili, po svátcích nastartovali další skvělou sérii. Až do konce soutěže v Premier League ani jednou neklopýtli a třináct výher v řadě jim vydláždilo cestu k vysněnému titulu.
Utržený ze řetězu
Od konce ledna až do května byl Dennis Bergkamp jako utržený ze řetězu. Ve dvanácti duelech, do kterých naskočil, dal pět gólů a na dalších jedenáct přihrál. V tomto období vstřelil i pravděpodobně nejhezčí gól z celé kariéry. V Newcastlu zády k brance na hranici šestnáctky jediným dotykem obhodil obránce, obtočil se kolem něj z druhé strany a pohodlně placírkou poslal míč k tyči.
Stejně jako s Henrym a s Pirésem vytvořil Dennis Bergkamp v tomto závěrečném období sezony produktivní partnerství také s Ljungbergem. V posledních měsících byla útočná hra Arsenalu příliš rychlá a chytrá na to, aby se s ní soupeři dokázali vyrovnat. Kromě titulu dokázali kanonýři totéž, co v roce 1998 – ovládli i FA Cup. Následující sezona, ve které vstřelil 100. gól za Arsenal, byla pro Bergkampa typicky vydařená. Na titul tentokrát sice Arsenal nedosáhl, ale obhajoba FA Cupu a zisk Community Shield se počítá. V červenci 2003 podepsal nelétající Holanďan další roční prodloužení smlouvy.
Invincibles
Toto rozhodnutí se mu vyplatilo, protože ročník 2003/04 se ukázal jako naprosto výjimečný. Arséne Wenger obsadil každou pozici ideálním typem hráče pro svůj agresivní systém. Odolní v defenzivě, energičtí na křídlech a rychlí v útoku. Londýňané chytili Premier League za pačesy a nepustili ji po celých 38 ligových zápasů. Projít celou sezonou bez porážky zvládl Arsenal jako první v historii Premier League. Stejný kousek doposud nedokázal nikdo zopakovat.
Úspěch Gunners přezdívaný Invincibles (neporazitelní – pozn. red.) byl společným dílem všech jedenácti hvězd. Přesto chvála padala hlavně na bedra mistra a jeho učedníka. Thierry Henry v nejlepší formě nastřílel v Premier League 30 gólů a byl hvězdou okamžiku. Dennise Bergkampa později označil za nejlepšího fotbalistu, s jakým kdy hrál.
Poslední trofej
Sérii bez porážky udržel nakonec Arsenal 49 ligových zápasů v řadě. Tento tým je všeobecně považován za jeden z nejlepších v anglické historii. I v 35 letech předváděl Dennis Bergkamp skvělé výkony a sezonu 2004/05 zakončil s 12 asistencemi. Titul tentokrát vyfoukla kanonýrům Chelsea, přesto opět slavili triumf, když ve finále FA Cupu porazili Manchester United. Šlo o Bergkampovu poslední trofej v roli hráče. Kvůli strachu z létání mimo jiné vynechal všechny čtyři venkovní zápasy Ligy mistrů a v Premier League absentoval kvůli zraněním v dalších devíti duelech. Bylo jasné, že závěr jeho kariéry se nezadržitelně blíží.
Ve své závěrečné sezoně nastupoval Dennis Bergkamp ve většině zápasů jako náhradník a téměř se nezúčastnil jízdy Ligou mistrů až do finále. V Premier League vynechal hned 11 venkovních zápasů. Když bylo jasné, že miláček publika po sezoně ukončí kariéru, uspořádal Arsenal na jeho počest 15. dubna 2006 Bergkampův den. Nizozemec nastoupil proti West Bromwichi jako náhradník a v 89. minutě vstřelil svůj poslední soutěžní gól za Gunners.
Dvojitá rozlučka
Arsenal se na konci ročníku loučil nejen s populárním Bergkampem, ale také se stadionem Highbury. V obou případech se jednalo o konec jedné éry. Klubová legenda si ovšem zahrála i na Emirates Stadium. Jako pocta nizozemskému fotbalistovi se v prvním (přípravném) zápase v novém svatostánku střetli Gunners s Ajaxem.
Dennis Bergkamp byl bezesporu jedním z nejtalentovanějších hráčů, kteří kdy vstoupili na hřiště Premier League. Nelétající Holanďan dokázal diktovat tempo hry a byl jako kouzelník, jenž zvládl jediným dotykem doslova zázraky. Psychicky zocelený drsným italským angažmá přišel do Anglie s jasným odhodláním uspět a na severu Londýna se rychle zabydlel.
Ze střelce dirigentem
Zpočátku byl na pozici devítky fantastickým střelcem, který dokázal chladnokrevně zakončovat oběma nohama. Pod Wengerovým vedením se vypracoval v hrající desítku a okamžitě našel své pravé poslání. Největší potěšení mu přinášelo, když byl dirigentem hry za Henrym, s nímž historicky navázal jedno z nejplodnějších partnerství v Premier League.
Byl to on, kdo se v nejlepších letech Arsenalu staral o útok. Nejlepší nizozemský hráč z let 1990 až 2015 má před sídlem KNVB sochu jako jeden z jedenácti hráčů století. Socha Dennise Bergkampa stojí také před stadionem Emirates, kde připomíná, jakou stopu zanechal Iceman v Arsenalu i v celé Premier League.
Který gól Dennise Bergkampa považujete za nejkrásnější?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 14525
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 16138
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9498
