Doktore, uřízni mi nohy! Legendární kanonýr Gabriel Batistuta zářil, velkokluby ale odmítal. Po kariéře nemohl kvůli bolesti kotníků chodit

PŘÍBĚH: Chtěly ho velkokluby jako Real Madrid nebo Manchester United. Legendární střelec Gabriel Batistuta je ale odmítal a zůstával věrný Fiorentině. Po kariéře nemohl kanonýr kvůli problémům s kotníky chodit.

i Zdroj fotografie: Asociación del Fútbol Argentino
                   

Diego Maradona popsal Gabriela Batistutu jako nejlepšího útočníka, jakého kdy viděl hrát. Rodák z Reconquisty měl nepopíratelný talent, ale mohl být největším střelcem všech dob. Přestože o něj hodně stály evropské velkokluby, většinu kariéry spojil s Fiorentinou, ke které cítil až neuvěřitelnou loajalitu.

Chci být lékařem

Gabriel pochází z chudé katolické rodiny, která žila v městečku Avellaneda. V dětství nebyl nadšeným fotbalovým fanouškem ani hráčem. Místo toho upřednostňoval Batistuta basketbal a vzdělání. V budoucnu chtěl studovat medicínu, nakonec mu ale osud připravil jinou cestu. Až když v roce 1978 dovedl Mario Kempes Argentinu k titulu mistra světa, stal se fotbal novou Gabrielovou vášní.

iZdroj fotografie: CA Boca Juniors

Kariéru odstartoval v tamním malém klubu Platense. Později v mládežnických kategoriích hájil barvy Reconquisty, se kterým vyhrál provinční juniorskou soutěž. Dvěma góly ve finále proti Newell´s Old Boys Gabriel Batistuta zaujal trenéra soupeře. Nebyl jím nikdo jiný než Marcelo Bielsa. Otec ho ale nechtěl pustit, dokud nedostuduje. Talentovaný útočník tak podepsal s klubem profesionální smlouvu až v 19 letech.

Trenére, co dnes hraju? Legendární Ruud Gullit zářil na všech pozicích. Učil se od Cruyffa, vyhrál téměř vše, co mohl. Zažil ale smutný konec

Ačkoliv to byl v jeho kariéře významný krok, Batistuta čelil okolnostem, kterým bylo těžké se přizpůsobit. Kvůli dlouhým obdobím bez rodiny přibral, což mělo za následek, že byl poslán do značně menšího týmu Deportivo Italiano. Na hostování se mu povedlo vrátit do formy a pod vedením Bielsy se dostal do skvělé fyzické kondice. I díky tomu si ho vybral River Plate, jeden z největších argentinských klubů.

Passarella Gabriela posadil

Batistuta si udržel schopnost střílet góly, v první sezoně za River Plate jich nasbíral 17. Poté byl ale zasažen nepřízní osudu. Nově jmenovaný trenér Daniel Passarella zničil jeho formu tím, že produktivního útočníka nechával často na lavičce. Gabriel byl zmatený, protože s koučem neměl spory a zdálo se, že je důležitým článkem v jejich základní sestavě. Demoralizovaný Batistuta následně podepsal smlouvu s hlavním rivalem –  Boca Juniors.

iZdroj fotografie: CA Boca Juniors

Po slabším začátku se jeho potenciál brzy začal ukazovat. Na začátku roku 1991 přišel na La Bombonera uruguayský trenér Óscar Tabárez, který Gabriela podporoval. Jako lídr ofenzivy byl na pozici středního útočníka jeho preferovanou volbou. Vznikla také impozantní spolupráce Batistuty s Diegem Lattorem. Boca Juniors v tomto roce vyhrála druhou polovinu ligy (Clausura) a Gabriel byl s 13 góly nejlepším střelcem.

Kanonáda v nároďáku

Jen o pár měsíců později dostal pozvánku do národního týmu. Byl i v nominaci Argentiny na Copa América. Mladý útočník na turnaji dal 6 gólů, což z něj učinilo nejlepšího střelce. Argentina šampionát vyhrála. Najednou byl Gabriel Batistuta zajímavý i pro evropské týmy. Italská Serie A se zdála být ideálním dalším kariérním krokem. Viceprezident Fiorentiny měl o kanonýra s vizáží rockové hvězdy velký zájem. Gabriel zamířil v roce 1991 do Florencie.

iZdroj fotografie: ACF Fiorentina

Nadšení fanoušků Fiorentiny bylo pochopitelné. Mladý Argentinec přicházel do podceňovaného týmu, který v sezoně 1990/91 předváděl nevyrovnané výkony. Ty mu stačily jen na 12. místo. Hned v první sezoně si vedl Batistuta v Serii A skvěle a nastřílel 13 gólů. Na druhou stranu tým Fiorentiny se vůbec nezlepšil a ročník opět zakončil na 12. pozici.

Čtyři trenéři během jedné sezony

Role obětního beránka připadla brazilskému trenérovi Sebastiaovi Lazaronimu. V sezoně 1992/93 se ale vystřídali na lavičce La Violy čtyři různí italští trenéři. Ani jeden z nich nedokázal tým pozvednout. Spíše zhoršili už tak zoufalou situaci. Fiorentina nakonec sestoupila do Serie B.

Angličané ho nenáviděli, Klinsmann přitom pozvedl celou Premier League. Pro fanoušky Tottenhamu je Němec kultovním hrdinou

V létě 1992 vyhrál Batistuta s Argentinou Konfederační pohár. Na turnaji byl opět nejlepším střelcem. O rok později hrál kanonýr svou druhou Copa América, tentokrát v Ekvádoru. Albiceleste opět zvedli nad hlavu trofej pro vítěze a Batistuta dal ve finále s Mexikem oba góly svého týmu. Následný odchod z Fiorentiny byl brán jako hotová věc. Gabriel se ale rozhodl zůstat a pomoci klubu k návratu do Serie A.

iZdroj fotografie: ACF Fiorentina

I když La Viola udržela svého nejlepšího útočníka, tým zoufale potřeboval změny. Klub jmenoval na pozici trenéra Claudia Ranieriho, kterého před nedávnem vyhodila Neapol. Ranieri se nebál nižší soutěže. Jeho profesionalita a zkušenosti dovedly demoralizované mužstvo k ovládnutí Serie B. Gabriel Batistuta táhl Fiorentinu s nastřílenými 16 góly a po postupu se mohl opět soustředit na národní tým.

Hattrick na mundialu

Na mistrovství světa 1994 začala Argentina pozitivně, když porazila Řecko 4:0. Gabriel Batistuta přispěl k výhře hattrickem. Pak ale přišel šok. Dopingová kontrola odhalila u Diega Maradony užití zakázaného efedrinu. Hvězda byla poslána domů a pro Albiceleste šlo pochopitelně o výrazné oslabení. V osmifinále nestačil rozhozený tým trenéra Basileho na Rumunsko vedené Gheorghem Hagim.

iZdroj fotografie: Asociación del Fútbol Argentino

Zklamání Batistuty bylo obrovské. Vzhledem k jeho věku (25) měl ale ještě stále dostatek času na získání titulu světového šampióna. Jeho kariéra v Itálii se rozvíjela stále slibněji. Gabriel se do Florencie doslova zamiloval, atmosféra města ho očarovala. A tak se rozhodl, že i přes zájem evropských velkoklubů jako Manchester United nebo Real Madrid zůstane ve Fiorentině.

Bati, Bati, Batigol

Batistuta miloval nejen město, ale i jeho obyvatele. A oni milovali jeho. Gabriel dostal přezdívku Batigol s odkazem na četnost jeho nastřílených branek. Vyhlídky Fiorentiny na úspěch ale nebyly příliš valné kvůli síle konkurenčních klubů v Serii A. Týmy jako Juventus, AC Milán, Sampdoria, Inter Milán, Neapol nebo AS Řím byly plné hvězdných hráčů. Nicméně díky Batistutovým dovednostem a schopnosti dávat mnoho gólů, byla Fiorentina dostatečně výkonná, aby překonala očekávání.

iZdroj fotografie: ACF Fiorentina

Příchod portugalského tvůrce hry Ruie Costy se ukázal pro budoucí úspěch fialek jako životně důležitý. S Batistutou navázali speciální spolupráci nahrávače se zakončovatelem. Gabriel překonal v sezoně 1994/95 své maximum v počtu nastřílených gólů. Nastřádal jich 26, což mu vyneslo korunu pro krále střelců Serie A. Navíc také překonal 32 let starý rekord Enzia Pascuttiho, když skóroval v prvních jedenácti zápasech sezony. La Viola skončila desátá, tedy na nejlepší pozici od roku 1989.

Fialky na vzestupu

Působivou formu si přenesla i do sezony 1995/96. Spolupráce Costy s Bastistutou fungovala ještě lépe než v předešlém ročníku. Solidní posily v podobě italského beka Michela Sereny a švédského záložníka Stefana Schwarze dodaly týmu kvalitu v defenzivě, což umožnilo lepší rotaci hráčů a šanci bojovat o Scudetto.

iZdroj fotografie: ACF Fiorentina

Po listopadové porážce 0:1 s Juventusem Batistuta a spol. rozjeli notoricky známou sérii 15 utkání bez porážky. Jak tým pokračoval v konzistentních výkonech, šance na titul rostly. Po prohře 0:4 s Laziem v 26. kole ovšem fialový sen skončil. Kvůli tomu, že v závěrečných šesti kolech La Viola čtyřikrát prohrála, propadla se na čtvrtou příčku. Zakončit ročník mezi nejlepšími čtyřmi týmy se Fiorentině povedlo poprvé po deseti letech. Znamenalo to mimo jiné místo v Poháru vítězů pohárů.

Karel Poborský vzpomíná na zásadní momenty kariéry: Ikonický lob, titul s Manchesterem United, výhružky ultras nebo vyhazov smskou

Působivý rok fialek pokračoval, když vyhrály italský pohár a v létě 1996 i italský superpohár. Zejména Batistuta zářil v top formě. Byl nejlepším střelcem v poháru (8 gólů v 8 zápasech) a v superpoháru s AC Milán (2:1) dal oba góly La Violy.

Semifinále s Barcou

Jenže tým z Florencie nebyl schopen úspěšnou sezonu zopakovat a na jaře 1997 skončil na 9. místě. Jediným zábleskem slávy, kterou Fiorentina zažila, byl postup do semifinále Poháru vítězů pohárů. V něm si italský celek i díky Batistutovu gólu přivezl z Barcelony remízu 1:1. Jenže do odvety nemohl Argentinec nastoupit a jeho absence znamenala pro domácí až příliš citelné oslabení. Katalánci vyhráli na hřišti soupeře 2:0.

iZdroj fotografie: ACF Fiorentina

Významným důvodem, proč La Viola nepodávala v Serii A očekávané výkony, bylo jen 13 ligových zásahů Gabriela Batistuty. Vedení klubu ale označilo jako hlavního viníka trenéra Claudia Ranieriho, který dostal na konci sezony 96/97 padáka. Na lavičce ho nahradil Alberto Malesani, který dříve trénoval Chievo. Italský stratég změnil rozestavení na 3-5-2 se zaměřením na útok, což bylo překvapivě efektivní. Batistuta s Luisem Oliveirou nastříleli během sezony 1997/98 dohromady 36 gólů.

Překvapivý konec a šokující nástupce

Nové metody vedly k návratu týmu do formy a Fiorentina těsně skončila pátá. I přes vydařenou sezonu Malesani překvapivě přijal nabídku Parmy a na konci ročníku Florencii opustil. Ještě více šokující ovšem bylo, že jeho nástupcem byl jmenován nejúspěšnější klubový trenér Serie A v moderní éře. K němu se dostaneme později.

iZdroj fotografie: Asociación del Fútbol Argentino

V dresu národního týmu nedostával Gabriel Batistuta zdaleka tolik prostoru jako dříve. V kvalifikaci na mistrovství světa 1998 útočník kvůli neshodám s trenérem Danielem Passarellou většinou nehrál. V přípravě před světovým šampionátem mu ale kouč dal šanci a od kanonýra dostal jasnou odpověď: Sedm gólů v sedmi zápasech.

Hattrick na dvou MS? To zvládl jen Batistuta

Na MS ve Francii zajistil Batistuta Argentině vítězství nad Japonskem (1:0) a proti Jamajce se blýskl hattrickem. Dodnes je jediný, kdo dokázal nastřílet hattrick na dvou mistrovstvích světa. Batigol skóroval i v osmifinále s Anglií, kterou Passarellův výběr vyřadil v penaltovém rozstřelu. Stopku albiceleste ovšem vystavili Nizozemci v čele s Denisem Bergkampem a jeho legendárním postupovým gólem. „Žádné ze tří mistrovství světa, na kterých jsem hrál, pro mě nebylo dobré, protože jsme nevyhráli. Pro nás Argentince bylo stejné vrátit se po třech nebo pěti zápasech,“ zmínil útočník.

iZdroj fotografie: Asociación del Fútbol Argentino

Další neúspěch v boji o nejcennější trofej přiměl Gabriela k uvažování o přestupu do některého s evropských gigantů. A zájem jich mělo hned několik. Prezident Fiorentiny Vittorio Cecchi Gori znal Batistutovu hodnotu pro klub. Přivedl tedy trenéra GiovannihoTrappatoniho, aby prokázal odhodlání vyhrát Scudetto. Kanonýra to přesvědčilo k tomu, že zůstal ve Florencii.

20 gólů po 18 kolech

Pod odborným vedením Il Trapa Fiorentina skutečně v sezoně 1998/99 bojovala o titul. Batistuta s Ruiem Costou opět zářili a vyčníval také italský reprezentační gólman Francesco Toldo. Jejich spoluhráčem byl mimo jiné obránce Tomáš Řepka. Až do konce února fialky vedly tabulku Serie A. Argentinský ostrostřelec ukazoval ohromnou formu, po 20 kolech měl na kontě 18 gólů.

Pak ale utrpěl Batistuta zranění, které ho vyřadilo ze hry na déle než měsíc. Trappatoniho tým začal ztrácet body se slabšími týmy, zatímco Lazio a Rossoneri si udrželi konstantní formu. V závěrečných pěti kolech získaly fialky jen 5 bodů, zatímco později korunovaný mistr AC Milán jich připsal 15. Nejlepší sezona v historii klubu skončila „jen“ třetím místem. Trofej nejzískali Batistuta a spol. ani v italském poháru. Ve finále podlehli Parmě na venkovní góly (1:1 a 2:2).

Výbuch a vyloučení

V poháru UEFA italský tým skončil ještě v průběhu podzimu. Ve druhém kole Batistuta skóroval na hřišti Grasshoppers a Fiorentina si přivezla ze Švýcarska výhru 2:0. I odveta na začátku listopadu vypadala na snadné vítězství. Tedy až do chvíle, kdy jeden z diváků hodil na hřiště podomácku vyrobenou pyrotechniku. Výbuch zranil pomezního rozhodčího a následovalo předčasné ukončení zápasu. Fiorentina byla později vyloučena ze soutěže.

Třetí místo v Serii A zajistilo Fiorentině vstupenku do Ligy mistrů, což přesvědčilo Gabriela, aby dal klubu další sezonu. Ročník 1999/00 ale byl plný nevyrovnaných výkonů. La Viola nedokázala navázat na loňskou formu. Ztrácela body s podprůměrnými týmy jako Piacenza, Lecce nebo Bari a v první polovině sezony se pohybovala ve spodních patrech tabulky. Tým se prostě nedokázal naplno soustředit na dvě soutěže.

Góly Arsenalu a Manchesteru United

V náročné skupině v Lize mistrů čelila Fiorentina vítězům Premier League (Arsenal) a LaLigy (Barcelona). Působivé vítězství ve Wembley, které nezajistil nikdo jiný než Batistuta, a jen jedna porážka ze šesti zápasů posunula italský klub do druhé skupinové fáze. V ní La Viola změřila síly mimo jiné s Manchesterem United, tedy obhájcem celkového triumfu. Právě proti rudým ďáblům (2:0) opět zazářil Batigol. Jeden gól dal, na druhý přihrál. Skóroval i v odvetě na Old Trafford. Remízy se slabším Bordeaux ale nakonec stály Fiorentinu postup do čtvrtfinále.

Hlavička, koleno, loket a kung-fu kopy. Maradona místo míče trefoval protihráče. Zápasy Barcelony s Bilbaem v 80. letech byly čiré zlo

V průběhu celé sezony byl Gabriel Batistuta vynikající. Pracovitý a silný jako vždy, s dynamitem v obou nohách a s perfektním pozičním cítěním. Tyto vlastnosti v kombinaci s nastřílenými góly mu vynesly v hlasování o nejlepšího hráče FIFA roku 1999 třetí místo. Sezona v Serii A ale nedopadla pro Fiorentinu dobře. Kvůli devíti prohrám a dvanácti remízám ji zakončila na 7. pozici. Zdaleka tedy nevyšel útok na Scudetto, klub navíc nepostoupil ani do evropských pohárů.

iZdroj fotografie: AS Řím

A tak po devíti sezonách, 203 brankách v 331 zápasech, odešel v létě 2000 Gabriel Batistuta z Fiorentiny. Na počest neujznávanějšího hráče klubu všech dob mu fanoušci vztyčili na stadionu Artemio Franchi bronzovou sochu v životní velikosti. Později, když argentinský útočník podepsal smlouvu s AS Řím, ovšem byla poškozena.

Součástí vlčí smečky

Do AS Řím přestoupil jedenatřicetiletý Batistuta za 36,2 milionu eur s cílem konečně zvednout nad hlavu trofej pro italského mistra. Více za hráče staršího 30 let zaplatil až v roce 2017 AC Milán za Leonarda Bonucciho. Vlci sice naposledy figurovali mezi nejlepšími třemi týmy v roce 1988, ale nedávno jmenovaný trenér Fabio Capello dokázal Serii A vyhrát hned čtyřikrát. AS Řím měl navíc tehdejší největší talent italského fotbalu Franceska Tottiho, který vedl agresivní útok s kapitánskou páskou.

iZdroj fotografie: AS Řím

V týmu AS Řím ale byla řada velmi talentovaných fotbalistů. Například energičtí Brazilci Cafú a Émerson, Argentinec Walter Samuel, Japonec Hidetoši Nakata nebo italský útočník Vincenzo Montella. Capello zvolil odvážné rozestavení 3-4-1-2 s vysoko postavenými wingbeky Candelou a Cafúem. Právě Brazilec byl s 10 asistencemi nejlepším nahrávačem ligy.

Skvělý rozjezd

Sezonu začal AS Řím skvěle, když z prvních dvanácti zápasů devětkrát vyhrál a padl jen jednou. O vánoční přestávce nepřekvapivě vévodil Serii A. Největším soupeřem v boji o titul vlkům byl Juventus, šampión z roku 1998. Stará dáma se ukazovala silnější, než kdykoliv před tím. V útoku disponovala dvojicí Filippo Inzaghi a Alessandro Del Piero, kterou mistrně podporoval vítěz zlatého míče Zinedine Zidane. Šlo o nejobávanější ofenzivní trojúhelník Serie A.

Velmi emotivní chvíle zažil Batistuta v prvním utkání proti Fiorentině, když dal bývalému klubu gól. Neslavil, naopak se v jeho očích objevily slzy. „Celý zápas jsem hrál s protichůdnými myšlenkami v hlavě. Je mi líto Fiorentiny,“ cituje kanonýra BBC„Bylo to ale důležité, protože teď hraju za Řím. Takže jsem se hodně snažil, ale nemohu zapomenout na svou minulost.“  

Poslední krok

Občasné výpadky ze strany Juventusu (např. s Udine, Atalantou a Laziem) udržely AS Řím na čele tabulky až do závěrečného kola soutěže. Vítězství nad Parmou znamenalo pro Tottiho a spol. Scudetto. Olympijský stadion v Římě zaplnilo 17. června 75 tisíc fanoušků. Navzdory nervóznímu začátku ze strany domácích je po 20 minutách poslal do vedení mladý kapitán Totti. Krátce před poločasem pak Montella doklepl vyraženou Batistutovu střelu a vlci vedli 2:0. Když v 78. minutě přidal třetí trefu Batistuta, bylo rozhodnuto.

iZdroj fotografie: AS Řím

V následném chaosu ale vběhly na hřiště tisícovky domácích fanoušků a rozhodčí musel na 20 minut zápas přerušit. Nakonec byla hrací plocha vyklizena a fotbalisté mohli dohrát zbylých pár minut. AS Řím tedy dosáhl na první Scudetto po 18 letech. Během svého prvního ročníku po přestupu Batistuta nastřílel 20 ligových gólů ve 28 zápasech a dosáhl toho, po čem vždy toužil. „Myslím, že jsem si to zasloužil. Hodně jsem se obětoval, abych se tam dostal a alespoň jednou ten titul vyhrál,“ uvedl později šťastný útočník.

Albiceleste pod Bielsou

Další na jeho seznamu bylo mistrovství světa. Argentinu před šampionátem 2002 vedl Marcelo Bielsa, o kterém Gabriel Batistuta prohlásil, že byl nejdůležitějším koučem jeho kariéry. Pod Bielsou se Albiceleste postupně zlepšovali a kvalifikací na světový šampionát prošli s bilancí 13-4-1. Batistuta většinu utkání vynechal kvůli zraněním. Přesto v pěti duelech, v nichž nastoupil, vstřelil pět branek. K národnímu týmu se produktivní útočník připojil až těsně před MS a předem avizoval, že po turnaji ukončí reprezentační kariéru.

iZdroj fotografie: Asociación del Fútbol Argentino

První fáze turnaje byla pro Argentinu náročnější, než se čekalo. Díky trefě Batistuty sice Albiceleste porazili Nigérii 1:0, pak ale prohráli 0:1 s Anglií a remízovali 1:1 se Švédskem. Výsledek? Poprvé po čtyřiceti letech Argentina vypadla na mistrovství světa už v základní skupině. Pro kanonýra šlo o hodně trpkou rozlučku s národním týmem. S 55 góly v 78 zápasech byl Gabriel Batistuta dlouho nejlepším střelcem Argentiny. Překonal ho až v roce 2016 Lionel Messi.

Rozlučka v Kataru

V roce 2003 odešel Batistuta z Říma kvůli poklesu formy a připojil se do konce sezony k Interu Milán. Žádného úspěchu s ním ale nedosáhl. Ve 12 zápasech vstřelil jen 2 góly. Na sklonku kariéry se Gabriel Batistuta rozhodl, že opustí Itálii. Odcestoval do Kataru, kde podepsal smlouvu s Al-Arabi. V debutové sezoně zaznamenal 25 gólů a překonal tamní rekord v počtu nastřílených branek. V roce 2005 oznámil Batigol odchod do důchodu.

V průběhu tří desetiletí si získal reputaci jednoho z nejpřesnějších a nejtalentovanějších hrotových útočníků se vzácnou klubovou loajalitou k Fiorentině. Díky jeho pravidelně vysokým počtům nastřílených gólů byl Gabriel Batistuta nejlepším střelcem Fiorentiny všech dob. Hráč, který považoval loajalitu a propojení s klubem důležitější než trofeje, bohatství nebo slávu. Batistuta byl klasický střelec, který na hřišti dělal vše, co mohl, aby uspěl na nejvyšší úrovni.

Doktore, uřízni mi nohy

Přestože je typická devítka pomalu vymírajícím plemenem, Gabriela Batistutu si můžeme pamatovat jako jednu z nejlepších jeho generace a mezi nejplodnější zakončovatele, jaké kdy nejpopulárnější hra poznala. Po konci kariéry útočníka trápily velké bolesti kotníků, které dostávaly během jeho kariéry od soupeřů pořádně zabrat. „Když jsem byl mladý, fotbalem jsem nebyl tak nadšený, ale stal se mou vášní. Nakonec jsem žil a dýchal fotbalem. Teď mám kvůli tomu potíže s chůzí, protože jsem dal víc, než jsem musel dát,“ poznamenal Batistuta v rozhovoru pro server FIFA.

iZdroj fotografie: Boca Polo Team

Nejprve nemohl běhat, později skoro ani vstát z postele. Vážně tak přemýšlel o částečné amputaci. Nemohl jsem to déle snášet. Nedokážu slovy vyjádřit, jak hrozná to byla bolest. Podíval jsem se na Oscara Pistoriuse a řekl: „To je moje řešení.“ Šel jsem za doktorem Avanzim (specialista na ortopedii) a řekl jsem mu, aby mi uřízl nohy. Podíval se na mě a řekl mi, že jsem se zbláznil,“ přiznal po letech Gabriel Batistuta.

Ve vybrané společnosti

Z velkých bolestí bývalého kanonýra vysvobodila až operace kotníků. „Nezůstala tam žádná chrupavka ani šlachy. Mých 86 kilo balancovalo na kostech a to mi způsobovalo velké bolesti,“ doplnil Batistuta. V roce 2014 byl uveden do síně slávy Fiorentiny.  Od chvíle, kdy jsem přišel do Fiorentiny, jsem chtěl místo v historii klubu a nyní mohu říci, že se mi to podařilo, řekl při slavnostním ceremoniálu. Do klubové síně slávy ho zařadil i AS Řím. Další pocty se argentinskému fotbalistovi dostalo od Pelého, který v roce 2004 Batistutu zařadil mezi 100 nejlepších žijících fotbalistů.

Patří Gabriel Batistuta mezi nejlepší útočníky v historii?

Diskuze Vstoupit do diskuze
141 lidí právě čte
Autor článku

Jan Vildmon

Zobrazit další články