Karel Poborský vzpomíná na zásadní momenty kariéry: Ikonický lob, titul s Manchesterem United, výhružky ultras nebo vyhazov smskou

Válel v Česku, v Anglii, v Portugalsku, v Itálii, i v reprezentaci. Co řekl Karel Poborský ke kariéře a cítí se být sparťanem nebo slávistou?

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

První fotbalové krůčky udělal Karel Poborský v Třeboni. Již v dětských letech výrazně vynikal. „Já jsem opravdu nikdy nehrál silový fotbal. Možná to vychází už toho, tenkrát v Třeboni, když jsem se chtěl ani ne prosadit, ale přežít, tak jsem spoluhráče musel v uvozovkách očůrat. Nevnímal jsem to tak, že je ve mně něco výjimečného. To, že jsem byl schopný dávat góly a rozhodovat zápasy, to už se mi tenkrát dělo,“ uvedl Poborský v dokumentu České fotbalové legendy.

Výtah do Dynama

Talentovaného mladíka si všiml trenér Jiří Kotrba a vytáhl si ho Českých Budějovic. On byl malinký, hubený, ale jemu to strašně přemýšlelo fotbalovým způsobem,“ zmínil kouč, který později vedl například Spartu, Jablonec, Liberec, Brno, Příbram, Žižkov nebo Olomouc. Dynamo tehdy hrálo druhou ligu a Poborský pomohl Jihočechům k postupu mezi elitu.

iZdroj fotografie: SK Dynamo České Budějovice

Ligovou premiéru si rodák z Jindřichova Hradce odbyl 13. srpna 1991. Díky výborným výkonům o necelé tři roky později debutoval v reprezentaci. Bylo jen otázkou času, jak dlouho Dynamo dokáže Karla Poborského udržet. Velký zájem o pravé křídlo projevovala obě pražská „S“. V létě 1994 skutečně zamířil do hlavního města. Jenže nešel do Slavie ani do Sparty. Trenér Kotrba ho zlákal do Žižkova.

Žižkovská raketa

Hned v premiéře za Viktorku na sebe dvaadvacetiletý Poborský upozornil parádní trefou. Podobný lob pak předvedl na Euru 1996. Žižkov tehdy válel, po deseti ligových kolech měl bilanci 8 – 1 – 1. Velký podíl na této jízdě měl pravý křídelník, když si připsal šest gólů a tři asistence. Během letní přestávky překvapivě zůstával Karel Poborský ve Viktorii. Po úvodním kole sezony 1995/96 ovšem zamířil do Slavie.

„Jeden den jsem dostal nabídku a druhý už jsem trénoval se Slavií. Další kolo jsem za ni hrál. Slavia tenkrát byla skvělé a hladové mužstvo, které chtělo konečně uspět,“ podotkl Poborský. I v dresu sešívaných pravidelně bavil diváky ofenzivními akcemi. Proti Českým Budějovicím předvedl skvělé sólo přes půl hřiště. Červenobílým nakonec pomohl 11 góly a 11 asistencemi k titulu, který Slavia získala po 49 letech.

Sezona snů: z Edenu do Wembley

Poborský zářil i na evropské scéně. V poháru UEFA rozhodl v prodloužení osmifinále s Lens a skóroval také ve čtvrtfinále proti AS Řím. V semifinále s Bordeaux se již neprosadil. Mistrovskými oslavami ovšem Karlovi, který má přezdívku Steve, sezona neskončila. S českým národním týmem odjel na Euro 1996 do Anglie. „Na turnaj jsem se těšil, ale upřímně, že tam uspějeme? V to jsem samozřejmě nedoufal,“ přiznal s odstupem času.

iZdroj fotografie: SK Slavia Praha

Není se co divit. České fotbalisty čekala skupina smrti s Německem, Itálií a Ruskem. Tým pod vedením trenéra Dušana Uhrina ovšem překvapil svět vítězstvím nad Italy a po remíze 3:3 s Ruskem postoupil do čtvrtfinále. Bitva s Portugalskem patří mezi nejslavnější momenty Poborského kariéry. Postaral se o jediný gól zápasu a ikonickým lobem přes brankáře se zapsal do historie. „S Baiou jsem se od té doby potkal několikrát na hřišti a jednou v civilu. Bylo to velice strohé,“ promluvil o vztazích s portugalským gólmanem.

Karle, čeká na tebe Ferguson

Než Češi nastoupili do finále, měl Karel Poborský na hotelu nečekanou návštěvu. Přišel za ním osobně Sir Alex Ferguson. A záložník, který umí hrát na křídle i na hrotu, ho nechal pěknou chvíli čekat.Nejprve jsem si myslel, že je to vtip. Podobných žertů jsme během turnaje zažili opravdu dost. Až když volali z recepce podruhé, tak jsem šel dolů a on tam opravdu stál. Zeptal se, jestli bych chtěl přestoupit do Manchesteru United. Já jsem řekl, že ano a on odešel,“ popsal krátké vyjednávání Poborský.

Do finále s Německem šli čeští fotbalisté odhodlaně. „Byli jsme přesvědčení, že na ně máme a ten turnaj vyhrajeme,“ zmínil Poborský, který se podepsal pod úvodní gól. Obránce zastavil jeho únik těsně před šestnáctkou. Faul? „Samozřejmě ten skok jsem protáhl natolik, abych skončil co nejdále ve vápně a rozhodčí to spolknul i s navijákem. Co k tomu říct? Chtěl jsem prostě zlato. Možná to nezní úplně výchovně, vzhledem k tomu, že dneska dělám u svazové mládeže. Asi by se tyhle věci dít neměly. Na druhou stranu, vyhrát může jenom jeden,“ nabídl svůj pohled odchovanec Třeboně.

Největší sportovní zklamání

Patrik Berger nařízenou penaltu proměnil, na vytoužené zlato to ovšem nestačilo. Německo zápas rozhodlo zlatým gólem v prodloužení. Je to asi moje největší sportovní zklamání, které jsem zažil. Byli jsme tak blízko a přesto tak strašně daleko. Proteklo nám to mezi prsty,“ mrzí i po více než dvaceti letech Poborského.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Během léta 1996 Karel Poborský vyměnil vršovický Eden za Old Trafford. Přestupní částka? Čtyři miliony eur! Jen pro porovnání: Ole Gunnar Solskjaer a Jordi Cruyff vyšli Manchester United ve stejné sezoně shodně na 2,5 milionu eur. Dneska je Manchester fabrika, takové malé NASA. Tenkrát tam bylo jedno hřiště, zimní hala, šatna, kde byly v podstatě lavice a nabitý hřebíky plus jeden masérskej stůl uprostřed,“ vzpomíná na působení v Anglii.

Poborský vs. Beckham

První gól v Premier League vstřelil hned ve druhém utkání a blýskl se také asistencí. Prosadit se do základní sestavy ale nebylo nic jednoduchého. Přišel jsem na post krajního záložníka. Na této pozici už tenkrát začal dominovat mladý David Beckham. Megastar, takže ten boj nebyl úplně vyrovnaný. V první sezoně jsme získali titul, což je obrovská sláva pro fanoušky. Na druhou stranu jsem se na něm podílel nejmíň z těch mých nějakých úspěchů,“ zmínil Karel Poborský.

iZdroj fotografie: Manchester United

Postupně trávil na hřišti stále méně času a konto odehraných minut se rozrůstalo jen po malých krůčcích. Najednou jsem sice seděl v šatně největšího klubu, ale nehrál jsem. Byl jsem z toho hodně dole, až jsem pak v podstatě šel za Fergusonem. Říkal jsem mu, že pro mě je primární hrát a ne tady sedět a získat medaili za to, že jsem si ji vyseděl,“ podotkl český záložník. Po roce a půl jeho působení v Anglii skončilo, zamířil do Portugalska.

Tak trochu dovolená

Přesun do Benfiky Lisabon si Karel Poborský nemohl vynachválit. „Tam to bylo nádherné. Obrovská změna počasí. V Mancheteru to byla šílenost, v měsíci 20 dní pršelo a pro rodinu to byla hrůza. Naopak v Portugalsku jsme se nastěhovali do Estorilu, takže to byla taková dovolená. Rodina chodila na pláž pěšky, já jsem hrál fotbal a byl jsem vyhlášený nejlepším cizincem, takže sportovně se mi dařilo,“ uvedl Poborský v rozhovoru pro Český rozhlas.

Během tří sezon v Benfice předvedl mnoho fantastických akcí. Třeba v utkání s Bragou zvedl diváky osmdesátimetrovým sólem, které zakončil gólem. Portugalská liga je hrána mnohem techničtěji a vzhledem k tomu, že ten fotbal je techničtější a ne tolik silový, tak to bylo blíž mně a já jsem se v té lize snáz prosadil,“ nabídl svůj pohled Poborský. I když se mu na hřišti dařilo, žádnou trofej se slavným portugalským klubem nezískal.

Z Benfiky do Lazia

Jednoho dne pak Poborskému volal Pavel Nedvěd. Na tom nebylo nic zvláštního. Hráči udržovali přátelské vztahy a byli pravidelně v kontaktu. Jenže „Méďa“ mu prozradil, že o Karla má zájem Lazio Řím, ve kterém působil. A on spoluhráče z národního týmu vedení doporučil. Poborský na nabídku kývl a v lednu 2001 zamířil do věčného města. „Italská liga je mnohem výš než portugalská a já měl chuť si to zkusit. Sezona byla skvělá,“ dodal k přestupu.

iZdroj fotografie: Lazio Řím

Lazio zakončilo sezonu na třetím místě, rozjezd té následné ale měl k ideálu daleko. V prvních pěti kolech uhráli biancocelesti jen čtyři remízy. Zloba fanoušků byla obrovská. Co si pod tím představit? „Fanoušci Lazia jsou hodně ortodoxní. Když se nám nedařilo, vtrhli ultras do tréninkového centra. Zhruba deset vyholených dvoumetrových chlapíků, opravdu z nich šel strach. Nechali si nás všechny i s trenéry sednout do šatny. To kápo řvalo půlhodinový monolog, jak je to špatně a jak by to mělo být úplně jinak. Opravdu šílená situace. Já myslel, že je po mně, že se z té šatny nikdy nedostanu,“ popsal nejhorší zážitek kariéry Poborský.

Úkryt před ultras

Vedení římského klubu nebralo výhružky ultras na lehkou váhu. Ještě ten večer jsme sedli na speciál a odletěli na sever Itálie, kde byl tréninkový kemp. Čekali jsme tam do dalšího zápasu. Ten jsme naštěstí vyhráli a všechno se zase vrátilo do normálu,“ doplnil Poborský. Na působení v Laziu má i další zajímavou vzpomínku.

V posledním kole hostili orli Inter Milán, kterému by případné vítězství zajistil Scudetto. Lazio lídra porazilo 4:2 a Karel Poborský se blýskl dvěma góly. Můj poslední a paradoxně nejlepší zápas za Lazio,“ zmínil v rozhovoru pro iDnes. Že by byl za hrdinu? Ani ne. Hrozilo totiž, že titul získá AS Řím nebo Juventus. Pro fanoušky byla přijatelnější porážka s Interem než pomoc městskému rivalovi.

Rozdělená kabina

Nakonec slavila stará dáma. „Po zápase jsem vnímal, že spoluhráči měli smíšené pocity. Italové to přáli Juventusu a Argentinci, kterých jsme tam měli hodně, zase Interu, protože v něm hrála spousta jejich krajanů. Třeba Diego Simeone dal gól, ale neslavil ho,“ doplnil Karel Poborský. Již před tímto utkáním byl rozhodnutý, že jde o jeho derniéru v dresu Lazia.

I když o něj stáli takoví giganti jako Juventus nebo AC Milán, učinil pro mnohé překvapivé rozhodnutí. Dostal jsem nabídky z Itálie, Německa, Španělska a Turecka. Chtěli jsme se ale s rodinou už vrátit do Česka,“ vysvětlil Karel Poborský. I když o šest let dříve odcházel do zahraničí ze Slavie, nyní se dohodl se Spartou. Řada fanoušků to brala jako zradu.

Jednání se Spartou? Stačilo pět minut

„Když jsem se vracel, tak jsem manažerovi na férovku řekl, ať se poptá i na Slavii. Ta ale měla celý hotový a uzavřený kádr. Mnohem snazší komunikace byla s pány Peltou a Košťálem ze Sparty. Tam to bylo v podstatě na podání ruky, po pěti minutách jsme byli na všem domluvení,“ řekl k často propíranému tématu Poborský, který se srdcem cítí být sparťan. Potvrdil to třeba v pořadu TIKI-TAKA.

Se Spartou podepsal smlouvu s ročním platem 12 milionů korun. Vrátit se nebylo jednoduché, protože se hned vědělo, jakou jsem podepsal smlouvu. Bylo to velice mediálně náročné. Mně se ale povedl úvod, v prvních pěti zápasech jsem dal pět nebo šest gólů. V podstatě jsme šli od vítězství k vítězství,“ uvedl Karel Poborský. Hned v první sezoně se Spartou vybojoval titul a v té následné si v rudém dresu zahrál Ligu mistrů. V ní navíc postoupili Letenští do osmifinále.

Totální fotbal s Oranjes

Skvělé výkony předváděl Karel Poborský i v reprezentaci. Zvláště na Euru 2004. „To byl asi český nároďák na vrcholu. Měli jsme na to, abychom ten turnaj vyhráli,“ ví nejlepší nahrávač turnaje. Legendární je hlavně jeho asistence na vítězný gól s Nizozemskem. V tom zápase to bylo hodně bláznivý. Už v první půli to mohlo být na ručník. Totální fotbal, otevřený na obě strany. Kdyby to skončilo 5:5 nebo možná 7:7, tak by se nikdo nedivil,“ řekl Poborský k duelu, který je považován za jeden z nejlepších v české historii.

Proč se v závěru, kdy mohl vstřelit vítězný gól, rozhodl vyřešit situaci přihrávkou Vladimíru Šmicerovi? Nikdy mi nevadilo, že spoluhráč vedle mě dá deset gólů a já dám jeden, když jsem mu na osm přihrál. Vždy jsem to viděl tak, že mužstvo vyhraje celé nebo prohraje celé. Nic mezi tím v podstatě není,“ nabídl svůj pohled na herní filozofii Poborský. Z Eura si nakonec přivezl bronz, Češi vypadli v semifinále s Řeckem.

Hřebíkův styl Poborskému nevoněl

Jakkoliv v dresu Sparty křídelník zářil, konec působení na Letné je nechvalně známý. Za vším stojí špatný vztah s Jaroslavem Hřebíkem. „Přišel trenér Hřebík a začal dělat fotbal tak, jak ho vidí. Hodně takticky. Musím říct, že to je takový ten styl, který úplně nemám rád. Je to tak vzdálené mému fotbalu, že mě to začalo užírat. Ráno jsem se vzbudil a měl jsem pocit, že jdu do práce, ne že jdu dělat tu krásnou věc, kterou miluju,“ vrátil se Karel Poborský do sezony 2004/05.

iZdroj fotografie: AC Sparta Praha

Vše se přeneslo i do úvodu následného ročníku.Kapitán by měl být prodloužená ruka trenéra. Já všechny trenérovy metody nesdílím a z toho důvodu bude prostě lepší, když to bude plnit někdo jiný. Já si myslím, že to bude pro dobro věci,“ řekl Poborský po 6. kole pro ČTK. Další zápas už v dresu Letenských neodehrál. Navíc byl odejit nedůstojným způsobem.

Vyhazov smskou

Co se stalo? „Druhý den přijel trenér Hřebík a v podstatě trénink sledoval z kanceláře, na trénink vůbec nepřišel. Pak jsem na něj v kanceláři čekal zhruba hodinu. Odjel jsem ze Sparty a zhruba pět minut po odjezdu mi pípla smska od Dana Křetínského, že moje angažmá v prvním týmu bylo ukončeno,“ popsal situaci Karel Poborský.

Končit kariéru rozhodně nechtěl, i kvůli úspěšně zvládnuté baráži mistrovství světa. Nakonec se rozhodl pro návrat tam, kde s velkým fotbalem začínal. Českým Budějovicím pomohl k postupu do elitní ligy. Na světový šampionát nakonec jel jako hráč z druhé nejvyšší soutěže. Tím už se ale jeho kariéra blížila k závěru. Poslední ligový gól vstřelil Karel Poborský symbolicky Spartě 18. dubna 2007.

Na který kousek Karla Poborského vzpomínáte nejraději?

Diskuze Vstoupit do diskuze
126 lidí právě čte
Autor článku

Jan Vildmon

Zobrazit další články