Prezident FIFA čelí nejtvrdšímu odporu od pádu Seppa Blattera. Proti němu se postavily tři konfederace, jeho vlastní generální sekretář i muž, kterého sám přivedl do struktur federace, Arsène Wenger.
Dvanáct dní po skončení rekordního mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku rozeslala FIFA členským asociacím návrh, který měl změnit její DNA. Projekt nazvaný FIFA Forward Enterprise počítal s vytvořením dceřiné firmy, prodejem až dvacetiprocentního podílu soukromým investorům při valuaci kolem 500 miliard korun a okamžitou injekcí zhruba 105 miliard korun do světového fotbalu. Každá z 211 asociací měla dostat na výběr: vzít si okamžitě asi půl miliardy korun, nebo čekat na vyšší roční příděly v dalších cyklech. Znělo to jako velkorysá nabídka. Během pěti dnů se z ní stala politická bomba, která otřásla celou organizací.
Plán jednoho muže
Gianni Infantino záměr „uvolnit komerční potenciál“ FIFA poprvé naznačil už v dubnu 2026 ve Vancouveru a znovu na předvečer finále šampionátu v New Yorku. Oficiální tisková zpráva FIFA přišla 28. července. Asociace dostaly na prostudování materiálu necelý týden. A právě ta lhůta, spolu s tím, že o přípravě nevěděli ani členové nejvyššího vedení, spustila lavinu.
Carlos Cordeiro, viceprezident FIFA a šéf americké federace, 31. července rezignoval ze své pozice ve vedení. Kevin Lamour, další člen rady, označil celý projekt za „projekt jednoho člověka“ a prohlásil, že do něj nebyl zapojen. Oba muži patřili do Infantinova nejbližšího okruhu. Jejich odchod nebyl protestem proti myšlence monetizace, byl protestem proti způsobu, jakým se o ní rozhodovalo.
Tři konfederace říkají dost
CONCACAF reagoval jako první z konfederací. Už 30. července vydal stanovisko jménem všech 41 členských asociací: návrh obchází řádné řídicí mechanismy, nebyl konzultován se statutárními orgány a uměle krátká lhůta znemožňuje seriózní posouzení. O den později se přidala Asijská fotbalová konfederace, která se solidárně postavila po bok CONCACAF a UEFA.
UEFA šla nejdál. 1. srpna vyjádřila otevřenou ztrátu důvěry ve vedení FIFA a dala najevo, že „žádná možnost nemá být vyloučena“. O dva dny později přešla do právně-obranné roviny: požádala o uchování veškerých dokumentů a komunikace kolem FFE, což naznačuje přípravu na případné právní kroky.
Infantino návrh stáhl. Kritika ale neklesla. Naopak. CONCACAF ve svém druhém stanovisku z 1. srpna posunul rétoriku ještě výš: stažení plánu je vítané, ale jde o „symptom vedení, které přestalo dávat fotbal na první místo“, a je třeba „důkladného zúčtování“ s tímto prezidentstvím.
Grafström a Wenger: úder zevnitř
4. srpna zveřejnil francouzský deník Le Monde obsah interního e-mailu, který generální sekretář FIFA Mattias Grafström rozeslal zaměstnancům. Nepoužil slovo „hanba“ doslova; jeho formulace zněla „smutný a odsouzeníhodný sled událostí“. Psal o chaosu, do kterého byli zaměstnanci vrženi a který je „těžké pochopit a přijmout“. Od muže, který je v hierarchii FIFA číslo dvě, to bylo bezprecedentní distancování.
Arsène Wenger, šéf oddělení globálního rozvoje fotbalu ve FIFA, vydal veřejné prohlášení, v němž uvedl, že o strategickém plánu nevěděl, dozvěděl se o něm z médií a že stažení projektu bylo „naprosto nezbytné a mimo jakoukoli diskusi“. Opřel se o principy nezávislosti, transparentnosti a integrity FIFA. Nešlo o přímou výzvu k Infantinově rezignaci, ale o jasný signál: člověk, kterého Infantino sám přivedl, odmítá nést odpovědnost za jeho rozhodnutí.
Proč právě Rabat
Krizová schůzka se nekonala v curyšském sídle FIFA. Infantino ji svolal do Rabatu. FIFA přesný program ani seznam účastníků nezveřejnila, ale volba místa není náhodná.
Rabat je od roku 2025 sídlem hlavní africké kanceláře FIFA; Infantino ji osobně otevíral za přítomnosti marockého premiéra. Marocká fotbalová federace FRMF jako jedna z prvních oficiálně podpořila jeho kandidaturu na další funkční období. A právě v Rabatu se 18. března 2027 bude konat volební kongres FIFA.
Guardian už v květnu 2026 psal o „Maroku na vzestupu“ a o Evropě na okraji Infantinova strategického uvažování. Podle nás je volba Rabatu čitelná: jde o přesun na politicky příznivější terén v momentě, kdy evropská, severoamerická i asijská fronta stojí proti němu. Otevřené zdroje to nepotvrzují jako oficiální motiv. Ale logika mluví jasně.
Největší krize od Blattera
Srovnání se nabízí samo. Sepp Blatter padl v roce 2015 pod tlakem amerických trestních obvinění a zatýkání funkcionářů; rezignoval pár dní po znovuzvolení do pátého mandátu. Infantinova krize je jiného druhu. Nejde o korupční sondu, ale o vzpouru proti stylu vládnutí: obcházení procedur, ignorování statutárních orgánů, pokus o zásadní transformaci FIFA bez vědomí vlastního vedení.
Politickou intenzitou je to ale nejvážnější odpor vůči šéfovi FIFA za poslední dekádu. Uzávěrka kandidatur na prezidenta je 18. listopadu 2026. Victor Montagliani z CONCACAF se v médiích objevuje jako nejčastěji zmiňované jméno možného vyzyvatele, formální krok ale zatím neučinil nikdo.
Infantino má stále silné africké zázemí a 211 hlasů je hodně hlasů. Jenže poprvé za jeho éru se proti němu veřejně postavili lidé, které si sám vybral, a konfederace, které dohromady zastupují většinu světového fotbalu. Rabat v březnu 2027 rozhodne, jestli to stačilo.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 3679
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7782
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 2877
