Průzkum České unie sportu: stovky klubů fungují bez jistého financování, náklady nesou rodiče

Česká unie sportu v květnu 2026 uzavřela dosud největší celostátní šetření mezi sportovními kluby a tělovýchovnými jednotami. Odpovědělo 2 331 organizací z celé republiky, od malých vesnických oddílů po víceodvětvové městské kluby s pěti sty členy. Výsledky potvrzují to, co předsedové oddílů říkají na schůzích už roky, jen tentokrát to mají v číslech: 55 procent klubů uvádí, že jim nestačí peníze na vlastní činnost, a pouhých pět procent odpovědělo jednoznačně „ano“ na otázku, zda mají dost prostředků. Ve skutečnosti jde o tisíce klubů. A za každým z nich stojí rodiče, kteří rozdíl dorovnávají z vlastní kapsy.

Co průzkum změřil a koho se týká

Dotazník distribuovaný přes okresní a krajská pracoviště ČUS mířil na předsedy klubů nebo jejich zástupce s přehledem o financích, trenérech, infrastruktuře, energiích a členské základně. Nejde o anketu mezi drobnými oddíly: dvě třetiny respondentů sdružují více sportů, 56 procent tvoří kluby s 51 až 200 členy, dalších 19 procent organizace s 201 až 500 členy. Generální sekretář ČUS Jan Boháč k tomu přímo uvedl, že stejné potíže řeší malé oddíly na vesnicích i velké víceodvětvové organizace ve městech.

Klíčová čísla z průzkumu ČUS:

Benda bez servítek. Za největší odpad Clashe označil Diega Kotlára

MMAmag.cz

Právě teď

• 55 % klubů nemá dostatek prostředků na činnost (přibližně 1 282 z respondentů)
• 80 % klubů nemá dost zdrojů na kvalifikované trenéry (přibližně 1 865 z respondentů)
• Průměrně každému klubu chybí 3,8 kvalifikovaného trenéra; 91 % předsedů pracuje zcela bezplatně

Rok 2021 ukázal, že to jde, a pak se podpora vrátila zpět

Současná čísla nejsou jednorázový výkyv. Jsou návratem. V roce 2021, kdy stát posílil program Můj klub a zároveň běžela samostatná výzva Provoz a údržba, klesl podíl klubů s nedostatkem peněz na 30 procent. U trenérů to bylo 64 procent. Pak přišel obrat.

V roce 2022 Národní sportovní agentura ještě stihla vypsat mimořádnou provozní výzvu, zpracovala 2 400 žádostí a rozdělila 385 milionů korun. O rok později už Rada NSA výzvu nevypsala. Důvod? Rozpočtové možnosti agentury prý neumožňovaly alokaci pro celoplošný program. Kluby, které samy provozují hřiště, haly a kabiny, zůstaly s účty za energie, revize a havarijní opravy samy. V průzkumu 2024 se podíl klubů bez dostatku peněz na činnost vrátil na 55 procent. V roce 2026 se nezměnil ani o procentní bod.

Kdo platí účet: rodičovské peněženky a obecní rozpočty

Když stát ustoupí, někdo musí nastoupit. Podle dřívějšího šetření ČUS zvýšilo v posledních dvou letech členské příspěvky 80 procent klubů, nejčastěji o 11 až 30 procent. Dvanáct procent klubů příspěvky více než zdvojnásobilo. Celostátní průměr v korunách ČUS nezveřejnila, ale pro rodinu se dvěma sportujícími dětmi znamená už dvouciferné procentuální zdražení citelný roční nárůst, zvlášť když se sčítá s dopravou na soutěže, soustředěními, startovným a výbavou.

Tam, kde kluby nemají peníze na profesionální trenéry, nastupují rodiče i v roli dobrovolných vedoucích tréninků. Program Můj klub označilo 53 procent klubů za existenční pomoc a dalších 43 procent za důležitou podporu. Bez něj by řada oddílů neotevřela sezonu vůbec.

Co ČUS požaduje a jaké má šance

Unie formulovala dva hlavní požadavky: navýšit program Můj klub z nynějších 1,702 miliardy korun minimálně na 2,5 miliardy ročně a obnovit systémovou podporu provozu klubových sportovišť, ideálně samostatným celoplošným programem. Rozdíl 798 milionů korun ročně zní v kontextu státního rozpočtu pro sport, který letos činí 8,24 miliardy, jako realistický krok. Jenže výzva Můj klub 2026 už byla vyhlášena s původní alokací, takže reálné okno pro navýšení se otevírá nejdříve v rozpočtu na rok 2027.

Paralelně ČUS tlačí na zařazení sportovní infrastruktury mezi české priority pro evropské fondy v období 2028–2034. Odhadovaný potenciál: 5 až 10 miliard korun ročně na obnovu a výstavbu sportovišť měst a obcí. Příklady Polska, Portugalska nebo Maďarska ukazují, že jinde v Evropě se eurofondy na sport běžně čerpají.

Proč nejde jen o „málo peněz pro sport“

Problém není v tom, že by kluby chtěly víc. Problém je v tom, že se financování českého mládežnického sportu posunulo z předvídatelného veřejného rámce k improvizaci. Když v roce 2017 ministr školství zrušil tehdejší Program IV, jedenáct sportovních subjektů muselo uzavřít sportoviště. Když v roce 2023 zmizela provozní výzva NSA, kluby zvýšily příspěvky rodičům. Vzorec se opakuje: stát škrtne systémovou podporu, kluby přenesou náklady na rodiny a obce, a za pár let přijde průzkum, který to zdokumentuje.

Dokud stát nevrátí předvídatelný provozní rámec, nejbližší „sanací“ systému zůstanou rodičovské peněženky a obecní rozpočty. A ty mají své dno.