Remco Evenepoel přijel na tiskovou konferenci Tour de France 2026 o téměř čtyři kilogramy lehčí než na jaře. A přesto bude příští tři týdny jíst víc než kdokoli v sále.
Tour de France odstartovala 4. července 2026 v Barceloně a potrvá až do 26. července. Jednadvacet etap, přes 3 000 výškových metrů v nejhorších dnech, průměrný denní výdej kolem 6 000 kilokalorií, a v kopcích ještě víc. Jezdci přitom na start přijíždějí po měsících řízené redukce váhy: Evenepoel shodil téměř čtyři kila, český Mathias Vacek přesně 3,5 kilogramu, vítězka loňské Tour de France Femmes Pauline Ferrandová-Prévotová dokonce kolem pěti. Paradox je zřejmý. Aby mohli závodit co nejlehčí, musí jíst víc než kdy předtím.
Proč 8 000 kalorií nestačí
Představa je jednoduchá: čím víc sním, tím víc přiberu. V pelotonu Tour ale tahle aritmetika neplatí. Samotná etapa spolkne tisíce kilokalorií, k tomu rozcvička, zahřátí na trenažéru, regenerace, termoregulace; tělo profesionálního cyklisty funguje jako pec, která nikdy úplně nevychladne. BBC Sport uvádí u týmů WorldTour průměrné spalování kolem 6 000 kcal za den; v horských etapách může výdej vyskočit ještě výš. I při příjmu 8 000 kcal tak jezdec zůstává v mírném deficitu. Přidejte vyčerpané zásoby glykogenu a ztrátu tekutin, jeden až dva litry potu za hodinu, a hmotnost klesá, i když se talíř prohýbá.
Pět jídelních oken za den, tři výživové položky každou hodinu na kole, bidony s přesně namíchanými sacharidy. To není improvizace, to je logistická operace. Tým Visma | Lease a Bike cílí na 90 gramů sacharidů za hodinu v běžných těžkých dnech a až 120 gramů v horách. Před patnácti lety se doporučení pohybovalo kolem 30–60 gramů. Posun způsobily směsi více transportovatelných cukrů (glukóza plus fruktóza) a cílený trénink trávení, kterému se v branži říká „gut training“. Žaludek se učí tolerovat obří dávky energie při maximálním výkonu.
Kolo má limit, tělo ne
Pravidla UCI stanovují minimální hmotnost závodního kola na 6,8 kilogramu. Limit platí od roku 2000 a dodnes se o něm vedou debaty, zda není zastaralý. Výrobci už dávno umí postavit rám lehčí; některé týmy v minulosti dokonce přidávaly do kol zátěž, aby splnily předpis. Jenže samotné kolo tvoří jen zlomek soustavy jezdec plus stroj. Pár set gramů na rámu udělá v kopci méně než kilogram na těle při stejném wattovém výkonu.
Proto se závodní vývoj přesunul od materiálu k fyziologii. Klíčový ukazatel je poměr wattů na kilogram (W/kg). Čím vyšší, tím rychleji jezdec stoupá. A zvýšit ho lze dvěma cestami: přidat watty, nebo ubrat kila. Ideálně obojí najednou. Tadej Pogačar to řeší sezónní periodizací: na jarní klasiky přibral zhruba dva kilogramy svalové hmoty a víc posiloval, na Tour zase zeštíhlí. Evenepoel vsadil na „chytré hubnutí“ pod novým trenérem. Vacek popisuje proces ještě detailněji.
Český laboratorní přístup
„Každé jídlo jsem vážil přesně na gram,“ řekl Vacek v rozhovoru pro We Love Cycling. Týmový nutriční specialista mu průběžně upravoval poměr sacharidů, tuků a proteinů podle denních tréninkových dávek. Výsledek: 3,5 kilogramu dole bez ztráty výkonu. Vacek ale zároveň varuje, že nízkosacharidové tréninky a redukce váhy se musí dělat velmi opatrně. Špatný postup může sportovce „zničit“.
Podobně opatrný tón zaznívá i z českého odborného prostředí. Výživová specialistka Natálie Šikolová v MUNI SPORTcastu upozorňuje, že syndrom relativní energetické nedostatečnosti (RED-S) se netýká jen elitních závodníků, ale i rekreačních sportovců. Varovné signály? Propad výkonu navzdory tréninku, chronická únava, poruchy spánku, časté nemoci, nízké libido, změny nálady. Podle konsenzu Mezinárodního olympijského výboru jde o kontinuum: první funkční změny mohou přijít už během dnů nízké energetické dostupnosti, plně rozvinuté dopady při delší expozici.
Ženy, hormony a jiná optika
Výkonnostní logika je u mužů i žen stejná: vysoký příjem energie, přesná práce s váhou, maximální W/kg. U žen ale přibývá rozměr, který mužský peloton řešit nemusí. Lékařka a nutriční specialistka Anna Carcellerová z ženského týmu EF Education-Cannondale přímo říká, že hormonální a menstruační zdraví je priorita, ze které výkon teprve vyrůstá. Ne naopak.
Ferrandová-Prévotová vyhrála Tour de France Femmes po redukci zhruba pěti kilogramů. Okamžitě se rozjela veřejná debata, ne o jejím výkonu, ale o tom, jak vypadá. Sama reagovala, že „není super hubená.“ Jenže společenská optika u závodnic funguje jinak než u závodníků. Když Evenepoel oznámí minus čtyři kila, média píšou o chytrém tréninku. Když totéž udělá žena, píšou o těle.
Hranice, kterou nesmíte překročit
Trenér Evenepoela Koen Pelgrim to před loňskou Tour shrnul bez příkras: rychlé hubnutí vždy něco stojí, buď regeneraci, nebo sílu, nebo obojí. Přesnou medicínskou kauzalitu veřejně nepopsal, ale signál je jasný. I v nejlepším týmu světa je redukce váhy rizikový proces, ne automatická výhra.
Pro amatérského cyklistu z toho plyne jediné použitelné pravidlo: nejdřív zvedej udržitelný výkon, teprve potom opatrně řeš váhu, a jen tehdy, pokud neklesá síla, regenerace a zdraví. Profesionální závodní deficit není dieta pro kancelářský režim.
Skutečný drobný detail navíc dnešní cyklistiky tedy není hladovění. Je to schopnost sníst téměř neuvěřitelné množství energie, vstřebat ji za jízdy v kopci a přitom zůstat na správné straně hranice, za kterou tělo přestává spolupracovat. V Barceloně 4. července se na startovní rampě postavili jezdci lehčí než kdy dřív, a s plnějšími kapsami gelů než kdy dřív.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6001
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 3868
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 9371
