Výpověď Vondroušové má trhliny. Pustila se do ní další česká reprezentantka

Nepropadla na dopingu, přesto může Markéta Vondroušová stát čtyři roky. Případ totiž nestojí na zakázané látce, ale na tom, co pravidla berou jako odmítnutí kontroly po notifikaci.

Nejde o pozitivní nález

Klíč leží jinde. Tennis.com s odkazem na vyjádření ITIA uvedl, že Markéta Vondroušová čelí případu podle článku 2.3 pravidel ITIA, tím se myslí vyhýbání se odběru, odmítnutí nebo nepodrobení se odběru bez přesvědčivého ospravedlnění po notifikaci oprávněnou osobou.

Tohle není pozitivní nález. A právě proto svádí titulky k omylu. V redakci SportyŽivě jsem si proto hned oddělil dvě věci: „doping“ v lidové řeči a delikt kolem samotné kontroly. Není to maličkost, protože ITIA u Vladislava Ivanova ukázala, že podobný spor může skončit čtyřletou nezpůsobilostí.

Jedna věta a správný film musí naskočit sám. Kdo přiřadí aspoň 8 z 10 hlášek, má českou klasiku opravdu v malíčku

Události247.cz

Právě teď

Pravidlo bourá hlavní obhajobu

První veřejná trhlina je přitom prostá. ITIA v postupu při testování píše, že mimosoutěžní kontrola může přijít kdykoli a kdekoli, tedy i doma a bez předchozího upozornění. Out of competition testing znamená kontrolu mimo turnaj, bez ohlášení. A whereabouts nejsou ochranné okno, ale systém, v němž hráč hlásí, kde bude k zastižení pro mimosoutěžní kontrolu.

Právě tady se láme hlavní argument. Nahlášená hodina tedy neznamená jediný čas, kdy kontrola smí dorazit. Navíc materiály ITIA pro sezonu 2026 uvádějí Vondroušovou v Registered Testing Pool, tedy ve skupině hráčů s přísnější povinností průběžně vyplňovat whereabouts. Trhlina tak nestojí na názoru Plíškové, ale na pravidlu any time, any place, které veřejná obhajoba zatím úplně neobchází.

Veřejná verze se posunula a branže to slyší

Lidsky to ale zní jinak. Večerní zvonek cizího člověka u dveří vzbudí napětí skoro vždycky. A v českém prostředí ten pocit zesiluje i paměť na případ Petry Kvitové, kterou podle dobových zpráv 20. prosince 2016 napadl útočník v jejím bytě; tehdejší české zpravodajství ale popisovalo samostatný násilný čin, ne analogii k antidopingovému řízení.

Empatie však nevyřeší slabé místo. V redakci SportyŽivě jsem porovnal veřejná vyjádření z prosince 2025 a dubna 2026 a posun je vidět. V prosinci podle iSportu/Blesku dominovalo soukromí a rozhořčení nad příchodem ve 20:15 mimo nahlášené okno. V dubnu už vysvětlení přidalo téma nedostatečné identifikace, porušení protokolu a akutní stresové reakce.

To samo nic nedokazuje. Neříká to, že Vondroušová lže. Ukazuje to ale veřejně viditelnou slabinu, protože příběh změnil těžiště: od sporu o soukromí k obavě o bezpečnost a psychický stav. A právě na tenhle posun reaguje i tenisová branže.

Proto zarezonovala Kristýna Plíšková. RAKETY #60 i následná citace pro Prima Ženy zachytily její větu, že jí tahle verze trošku nesedí a že pravidla jsou jasně daná. To není důkaz v řízení a ani by jím být nemohl. Je to jen hlas zevnitř oboru, který pojmenoval to, co už bylo v pravidlech i v časové ose veřejných vyjádření vidět.

Hra pokračuje, sazba zůstává tvrdá

Účet může být tvrdý. Pravidla ITIA v článku 10.3 počítají za první porušení článku 2.3 standardně až se čtyřletou nezpůsobilostí, i když nejde o pozitivní nález. Pravidla zároveň připouštějí snížení na dva roky, pokud hráč u neodevzdání vzorku prokáže, že porušení nebylo úmyslné.

Horní hranice tedy není automatický trest, ale je dost vysoká na to, aby případ působil mnohem vážněji než běžná titulková přestřelka.

Zvenku přitom může všechno působit klidněji. Vondroušová totiž nemusí čelit okamžité stopce. Provisional suspension je předběžná suspendace a u tohoto typu případu nemusí přijít automaticky; článek 7.12 pravidel ITIA ji váže automaticky jen k určitým případům založeným na pozitivním nálezu nebo pasu sportovce. Možnost dál hrát proto neznamená očištění, ale jen procesní důsledek pravidel.

Nakonec rozhodne jediné měřítko. Compelling justification znamená přesvědčivé ospravedlnění, které by mohlo omluvit nepodrobení se odběru po notifikaci oprávněnou osobou. V redakci SportyŽivě z toho vychází nepříjemný, ale férový verdikt: lidsky pochopitelný strach ještě automaticky neplní právní standard pravidel. V tomhle případu tedy nerozhodne, komu je příběh sympatičtější, ale zda Vondroušová promění emoci v uznatelné ospravedlnění, a právě tam její verze zatím nejvíc skřípe.