Švédská tenisová legenda v první televizní zpovědi po třiceti letech přiznala kolaps po užití drog. Nemuselo to skončit dobře.
Björn Borg seděl v září 2025 před kamerami švédské televize SVT a mluvil o věcech, které tři dekády neřekl nahlas. Jedenáctinásobný grandslamový šampion, muž přezdívaný „Ice-Borg“ pro svůj ledový klid na kurtu, popsal exhibiční zápas v Nizozemsku někdy v devadesátých letech, po němž strávil večer s kokainem. Druhý den zkolaboval na ulici. Probudil se v nemocnici. A tam uslyšel větu, která ho zlomila víc než cokoli na kurtu i mimo něj.
Lékař, otec a nejhorší stud
Doktor mu podle Borgovy výpovědi pro SVT řekl, že kdyby do nemocnice dorazil o něco později, nepřežil by. Jenže to nebyla ta nejhorší část. Když otevřel oči, u postele stál jeho otec Rune. Právě ten pohled, kombinace téměř fatálního předávkování a otcových očí, Borg v memoárech i v rozhovoru pro Associated Press popisuje jako „nejhorší stud ze všeho“. Ne strach ze smrti. Stud.
Nebyl to přitom jeho první kontakt s nemocnicí kvůli drogám. Už v roce 1989 skončil v Itálii po předávkování, které sám označuje za neúmyslné a odmítá spekulace o pokusu o sebevraždu. Nizozemský kolaps ale přišel jako poslední varování, které už nešlo přeslechnout.
Pád po kariéře, o kterém nikdo nevěděl
Borg ukončil profesionální kariéru v šestadvaceti letech, na absolutním vrcholu. Pět wimbledonských titulů v řadě, šest Roland Garros, 109 týdnů na pozici světové jedničky. A pak prázdno. V rozhovoru pro SVT přiznal, že s odstupem by kariéru neukončil tak brzy. Chaos, který následoval, zahrnoval finanční problémy, rozpadlé vztahy a spirálu drog a alkoholu.
Desítky let o tom mlčel. Žádné rozhovory, žádné zpovědi. Švédský nakladatel Norstedts jeho nové memoáry Hjärtslag (v anglickém vydání Heartbeats) rámuje jako moment, kdy „Borg poprvé prolomí mlčení“. Sám říká, že už nechce mít žádná tajemství. Kniha vyšla ve Švédsku 18. září 2025, o pět dní později v Severní Americe.
Rakovina: jiná kapitola, stejná odvaha
Mediální vlna kolem memoárů se prolnula s další zprávou, kterou je třeba od drogového příběhu jasně oddělit. Začátkem září 2025 vyplulo najevo, že Borgovi v roce 2023 diagnostikovali agresivní rakovinu prostaty. Lékař mu tehdy řekl: „Tohle je opravdu hodně zlé.“ V těle prý objevili „spící“ rakovinné buňky.
Operace proběhla v únoru 2024. Dnes je Borg v remisi, chodí na kontroly každých šest měsíců. Podle BBC právě rakovina urychlila jeho rozhodnutí promluvit; vědomí vlastní smrtelnosti mu dodalo odvahu otevřít i starší, bolestivější kapitoly.
Co ho vrátilo do života
Borg nepředkládá terapeutický manuál. Jeho recept je prostý a osobní: odjel do Anglie, vzal znovu do ruky raketu a začal hrát. Sám to nazývá „rehabem“, který ho vrátil do života. Struktura, disciplína, pohyb, přesně to, co mu tenis vždy dával a co po konci kariéry ztratil.
V rozhovoru pro SVT varuje přímo: drogy, prášky a příliš alkoholu ničí život. Nepouštějte se do toho. Z úst muže, který třicet let neřekl veřejně téměř nic osobního, zní ta věta jinak než obvyklá celebritní propagace.
Proč to rezonuje i u nás
Borga si český fanoušek nemusí pamatovat z vlastní zkušenosti na tribuně, ale historická vazba existuje: v roce 1975 vedl Švédsko k triumfu v Davis Cupu právě nad Československem. Jeho jméno patří do stejné kategorie jako Pelé nebo Ali, sportovní ikona, jejíž příběh přesahuje hranice jednoho sportu i jedné země.
Hjärtslag není Borgova první kniha; už v roce 1980 vydal autobiografii My Life and Game. Rozdíl je v hloubce. Tehdy psal šampion na vrcholu. Teď mluví devětašedesátiletý muž, který přežil drogy, přežil rakovinu a poprvé přiznal, že ho ze všeho nejvíc zlomil pohled vlastního otce u nemocniční postele.
