Bývalý reprezentační útočník už si profesionální hokej patrně nezahraje. „Ta šance je opravdu malá. Nevím, co mi řekne hlava, ale jestli se dostanu do fáze, že začnu trénovat a budu fyzicky připravený, rád bych to aspoň zkusil. Motivací je můj syn, který začal hokej žrát. Chci, aby mě někdy viděl na ledě. Ale tomu dávám minimální šanci, na 99,9 procenta se nevrátím,“ řekl Voráček pro Sport.

Čtyři fatální otřesy mozku

V proslulé NHL, kde odehrál 1058 zápasů (bilance 223 branek a 583 asistencí), inkasoval dvanáct otřesů mozku, z toho byly čtyři fatální. A od nárazu z listopadu 2022, kdy nastoupil zatím ke svému poslednímu zápasu, je úplně mimo hru. Že by to měl v domácí soutěži jednodušší a mohl hrát ještě třeba pár ročníků v Česku, si ale rozhodně nemyslí.

„Určitě by mě nikdo nešetřil. Bylo by to absolutně naopak. Hráči v extralize k sobě mají daleko menší respekt než v NHL, kde jsou vidět naražení na hrazení i údery na hlavu ze slepého úhlu mnohem méně. V zámoří hokejisté daleko víc rozumí tomu, co a jak se může. Snad se hokej v Česku bude ubírat stejným směrem, ale k tomu máme před sebou ještě hodně práce,“ kritizoval pro Sport poměry v české extralize, o jejímž napínavém finále jsme na SportechŽivě také psali.

Voráček skončil na Kladně

Rozhodl se také ukončit své mentorství na Kladně, kterému pomohl k udržení v extralize. „Jsem rád, že jsme se zachránili, ale je načase koukat víc dopředu a dělat nějakou dobu něco jiného. Trenéřina mě bavila, ale zabere hrozně moc času a já nerad dělám věci na půl plynu. Od příští sezony tak určitě nebudu součástí žádného trenérského týmu. Uvidíme, co se stane třeba za čtyři, pět let. Trenéřina potřebuje čas a ten já zatím nemám,“ vysvětlil bývalý hráč Columbusu či Philadelphie.

Vedení Sparty vyjmenovalo hlavní příčiny rekordního selhání. Pro hvězdu ze zámoří musela před klíčovým duelem přijet sanitka

A právě její legendy by rád dostal na Winter Hockey Games, které se budou konat začátkem prosince pod širým nebem na pražské Letné. „Mohla by přijet celá Legie zkázy, legendární lajna, jedna z nejlepších v devadesátých letech, v níž byli John LeClair, Eric Lindros a Mikael Renberg. Oslovil jsem i Scotta Hartnella nebo Waynea Simmondse. Odehráli jsme spolu hodně zápasů. S Waynem jsme byli spolubydlící, máme specifický vztah. Rád se s nimi uvidím,“ naznačil třiačtyřicetiletý Voráček.

A do plánovaného exhibičního souboje českých a světových legend by se také rád sám zapojil. „Doufám, že zdraví mi to dovolí,“ dodal Voráček, který s národním týmem vybojoval zlato na MS v roce 2010. Možná si pamatujete jeho nahrávku, po níž vyrovnal Karel Rachůnek semifinále se Švédy. Jen škoda, že další podobné momenty už odchovanec Kladna nepřidá.