Osm profesionálních hokejových klubů v Rusku ukončilo během letních měsíců 2026 činnost. Krize se nevyhýbá ani juniorské lize.
11. srpna 2026 publikoval sportovní novinář Alexej Ševčenko na serveru Sport-Express souhrn, který ruský hokejový svět dosud nezažil: tři kluby pryč z druhé nejvyšší soutěže VHL, pět z juniorské MHL, a další na hraně. Nejde o příběh jednoho smolného města, které přišlo o sponzora. Je to systémový propad celého podhoubí, z něhož ruský hokej čerpá hráče, trenéry i diváky. Zatímco KHL, nejvyšší patro pyramidy, drží fasádu pětiletého plánu, pod ní se pyramida zužuje tempem, které nemá v posledních letech obdobu.
Tři kluby VHL, pět z juniorky
Čísla jsou tvrdá a oficiálně potvrzená. V červnu 2025 schválila VHL pro sezonu 2025/26 celkem 33 účastníků. V květnu 2026 jich pro nadcházející ročník zůstalo 32, odešlo Torpedo-Gorkij, přibyla Kaluga. Pak přišlo léto.
21. července oznámil klub Rostov, že kvůli „změně zdrojů financování“ sezonu 2026/27 vynechá. 4. srpna ho následovaly Čelny, město Naberežnyje Čelny jednoduše nedokázalo garantovat dostatek prostředků na celý ročník. Výsledek: 30 týmů v kalendáři VHL pro novou sezonu. Za dva roky liga ztratila desetinu pole.
V MHL je situace ještě méně přehledná. Ševčenko uvádí pět zaniklých týmů; v otevřených zdrojích jsou dohledatelně zmíněny minimálně Ťumeňskij Legion, mládežnický tým v systému Lady a AKM-Novomoskovsk. Kompletní oficiální seznam se zatím nepodařilo ověřit. Sezonu 2025/26 přitom hrálo 39 celků; pokud Ševčenkova čísla sedí, juniorka spadla na přibližně 34.
KHL jako chráněné patro
Kontrast s nejvyšší soutěží je nápadný. KHL si v dubnu 2025 schválila seznam účastníků na pět sezon dopředu, od ročníku 2025/26 až po 2029/30. Dvacet dva klubů, jasná struktura, žádné veřejné odhlášky. Oproti sezoně 2019/20, kdy liga čítala 25 týmů, je to sice pokles, ale řízený a politicky podržený.
Jenže i tady se objevují trhliny. Ševčenko ve svém souhrnu výslovně zmiňuje nejméně jeden klub KHL, který nemá na sezonu skutečné finanční garance, jen příslib budoucí podpory. Jméno nepadlo, ale samotná existence takového případu naznačuje, že ochranný polštář nejvyšší soutěže nemusí být tak pevný, jak vypadá na papíře.
Proč peníze docházejí
Oficiální formulace lig jsou diplomatické: „změna zdrojů financování“, „nedostatečné garance města“. Za nimi se skrývá prostředí, které financování profesionálního sportu mimo elitní vitrínu dělá stále obtížnějším.
Banka Ruska držela v červenci 2025 základní úrokovou sazbu na 18 %, meziroční inflace činila 9,2 % a tisková zpráva centrální banky otevřeně mluvila o utažených finančních podmínkách, slabší úvěrové aktivitě a geopolitické nejistotě. V takovém prostředí:
- Regionální rozpočty škrtají to, co není politicky nezbytné.
- Lokální sponzoři přehodnocují, zda celoroční provoz druholigového hokejového klubu stojí za investici.
- Garanční dopisy, na nichž stojí přihlášky do soutěží, ztrácejí reálné krytí.
Ševčenko přidává konkrétní kalkulaci: juniorský tým v Ťumeni stál kolem 100 milionů rublů ročně, tedy zhruba 25 milionů korun. Tým VHL „navíc“ může znamenat dalších 200 milionů rublů. Pro město střední velikosti, které zároveň řeší infrastrukturu a sociální výdaje, jsou to částky, které jdou škrtnout jako první.
Co to znamená pro hokejovou pyramidu
Ztráta osmi klubů není jen administrativní úbytek v tabulkách. VHL a MHL plní v ruském systému roli, kterou v českém prostředí zastávají první liga a juniorské soutěže: jsou to místa, kde se formují hráči pro nejvyšší úroveň, kde dostávají ledový čas ti, kteří ještě nejsou připraveni na KHL, a kde se udržuje hokejová kultura v regionech mimo Moskvu a Petrohrad.
Pět zaniklých týmů MHL znamená desítky ztracených míst pro hráče ve věku 17 až 20 let. Centrální relokační plán pro tyto juniory se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Část se rozptýlí do zbylých akademií, část klesne do nižších juniorských soutěží. Někteří skončí úplně.
Ještě znepokojivější je Ševčenkova zmínka o klubech VHL, které mají finance kryté jen do prosince. Spoléhají na to, že je úřady nebo další sponzor „nenechají padnout“, klasická ruská strategie implicitních garancí, která funguje, dokud funguje. Riziko nedohrání sezony je reálné.
Český pohled: zatím bez přímého zásahu
Pro české hráče působící v ruském hokeji je dopad prozatím nepřímý. Otevřené zdroje nepotvrdily, že by některý z oficiálně odstoupivších klubů zaměstnával českého hráče. Krize se odehrává pod KHL, kde Češi typicky nepůsobí.
Pokud by se ale problém přelil i do okrajových klubů nejvyšší soutěže (a Ševčenkův text naznačuje, že k tomu není daleko), mohlo by to zvýšit ochotu hráčů brát jistější angažmá v evropských ligách. Zatím je to scénář k sledování, ne potvrzený trend.
Ruský hokej zatím nekolabuje shora. Odřezává si ale vlastní zásobovací a rozvojové patro, a to je typ poškození, které se na ledě projeví až za několik let, kdy bude pozdě ho napravit.
