Hlavně si nahrabat. Bývalý český hokejový reprezentant Frk si lebedí ve válečné zóně

16. července 2026 se na oficiálním webu KHL objevila krátká zpráva: Shanghai Dragons oznamují příchod českého útočníka Martina Frka na dvouletou smlouvu. Statistiky v oznámení zněly impozantně: 124 startů v NHL, 60 bodů v 66 zápasech AHL v poslední sezoně za Calgary Wranglers. Žádná zmínka o válce, sankcích ani o tom, že český hokejový svaz s hráči z KHL v reprezentačních nominacích nepracuje. Čistě sportovní transakce. Jenže právě ta sterilní sportovnost celou věc dělá tak výmluvnou.

Z Calgary do Petrohradu přes Šanghaj, která neexistuje

Název Shanghai Dragons evokuje čínskou exotiku, ale realita je prozaičtější. Už v březnu 2026 klub na svém webu oznámil, že celou sezonu 2026/27 odehraje na SKA Areně v Petrohradu. Čínská franšíza KHL tak existuje hlavně na papíře a na dresech. Frk neletěl do Asie. Přistál v Rusku, v druhém největším městě země, kterou české ministerstvo zahraničí nadále označuje za zemi s proměnlivou bezpečnostní situací, omezeným dopravním spojením a nefunkčními mezinárodními platebními kartami vydanými v Česku. Aktuální cestovní doporučení MZV před cestami do Ruska výslovně varuje.

Petrohrad samozřejmě není frontová linie. Není to Charkov ani Záporoží. Ale je to město v zemi, která frontu vytvořila a udržuje. A Frk tam přijel dobrovolně, s podepsanou smlouvou v kapse.

Muž, který kdysi tlačil na agenta, aby mohl reprezentovat

Kontrast s Frkovým vlastním příběhem je až bolestně ostrý. V dubnu 2018, kdy přijel na mistrovství světa, neměl vyřešenou klubovou budoucnost. Přesto tehdy pro Hokej.cz řekl, že na agenta tlačil, aby mohl hrát za národní tým, i bez jistoty, co bude dál. Reprezentace pro něj tehdy znamenala víc než kontrakt.

O osm let později zvolil přesný opak. Dvouletá smlouva v KHL mu dává jistotu, kterou mu NHL v posledních letech nedávala. Poslední kontrakt s Calgary Flames z roku 2024 byl jednoletý a dvoucestný, typ smlouvy, kde hráč pendluje mezi prvním týmem a farmou a nikdy si nemůže být jistý, kde se ráno probudí. KHL nabídla stabilitu, jasnou roli a podle mediálních odhadů plat kolem 15 milionů korun ročně. Oficiálně liga ani klub částku nepotvrdily, ale i kdyby šlo o méně, je to nabídka, kterou AHL nedá.

Jenže ta jistota má svou cenu. A nejde jen o peníze.

Co Frk podpisem ztratil

Český hokej v roce 2026 pokračoval v praxi, kterou zavedl po ruské invazi na Ukrajinu: žádný hráč z KHL nebyl nominován na zimní olympijské hry v Miláně ani na květnové mistrovství světa. Nejde o formálně kodifikovaný zákaz, spíš o trvající, důsledně uplatňovanou linii. Výsledek je ale stejný: kdo hraje v KHL, nehraje za Česko.

Frk má v seniorské reprezentaci tři starty a nula bodů. V mládežnických výběrech nasbíral 47 zápasů a 46 bodů, což ukazuje, že talent tam byl vždycky. Ale čísla jsou teď vedlejší. Podstatné je, že se z reprezentačního okruhu fakticky vypsal. Ne proto, že by ho trenér Rulík škrtl ze seznamu. Proto, že sám vstoupil do prostředí, ze kterého se do seznamu nedostane.

Není v tom sám. V Shanghai Dragons se k němu přidal Dmitrij Jaškin, další český útočník s výrazným NHL životopisem. V sezoně 2025/26 patřil Libor Šulák k nejviditelnějším českým tvářím KHL v dresu Admiralu Vladivostok. Přesný počet Čechů v lize pro nadcházející ročník se z veřejných zdrojů nedá definitivně uzavřít, ale trend je jasný: malá skupinka hráčů, kteří zvolili ruské peníze a přijali, co to obnáší.

Patnáct milionů, nebo osm set padesát tisíc?

Zajímavé je zasadit Frkův odhadovaný příjem do širšího kontextu. Pokud by skutečně bral 15 milionů korun ročně, odpovídá to zhruba 700 tisícům dolarů, tedy méně, než činí minimální mzda v NHL pro sezonu 2026/27, stanovená na 850 tisíc dolarů. Jenže Frk nebyl hráč, který by v NHL stabilně pobíral víc než minimum. Byl hráčem dvoucestných smluv, farmářských bodů a občasných povolání nahoru.

KHL mu tedy nenabídla astronomický skok v příjmech. Nabídla něco jiného:

• Dvouletý kontrakt místo jednoletého nejistého.
• Jednocestnou smlouvu místo pendlování mezi týmy.
• Roli importního útočníka místo boje o místo na soupisce.

Z čistě kariérního pohledu to dává smysl. Z pohledu toho, co Frk za ty peníze odevzdává (reprezentační perspektivu, symbolickou čitelnost, kus vlastního příběhu o klukovi, který chtěl hrát za Česko za každou cenu), je účet výrazně vyšší.

Ticho, které mluví nejhlasitěji

Co na celé věci zaráží nejvíc, není samotný podpis. Je to absence jakéhokoli veřejného gesta, které by geopolitický rozměr přestupu alespoň pojmenovalo. Žádné „vím, jak to vypadá, ale…“. Žádné „bylo to těžké rozhodnutí“. Jen přílet do Petrohradu, klubové foto a sportovní čísla v tiskovce. Jako by šlo o přestup do Finska.

Ale nejde o přestup do Finska. Frk bude hrát domácí zápasy v aréně pojmenované po SKA, armádním klubu ruského ministerstva obrany, ve městě, kde válka není abstraktní politická kategorie, ale státní program. A české ministerstvo zahraničí mezitím dál doporučuje do Ruska nejezdit.

Karlovarský odchovanec, který v osmnácti odešel za snem do zámoří a v šestadvaceti prosil, aby mohl obléknout národní dres, si ve třiatřiceti vybral Petrohrad. Nikdo mu to nezakázal. Nikdo ho tam neposlal. Vybral si sám.