Slovensko čekalo na medaili ze ZOH dlouhých třináct let. Půst utnul až pohádkový úspěch podceňovaného snowboardisty

Třináct let. Tak dlouho čekali Slováci na vůbec první medaili ze zimní olympiády v historii samostatného státu. Dlouhé čeká utnul až v italském Turíně tehdy pětadvacetiletý Radoslav Židek.

i Zdroj fotografie: Slovenský olympijský a športový výbor
                   

Slovenská hokejová reprezentace může již brzy zažít své hokejové Nagano. Podceňovaní svěřenci trenéra Craiga Ramseyho postoupili do čtvrtfinále olympijského turnaje a jsou blízko historicky desátému cennému kovu mezi šesti kruhy. Na první medaili v samostatné historii však Slováci museli čekat dlouhých třináct let. Historickou radost vyvolalo až stříbro ve snowboardcrossu, které v italském Turíně v roce 2006 získal snowboardista Radoslav Židek.

Dnes čtyřicetiletý rodák ze Žiliny přitom před šestnácti lety zažil doslova pohádkový příběh. Talentovaný snowboardista vypomáhal tři roky otci v nábytkářské firmě, aby se mohl účastnit závodů v rámci Světového poháru. Tam hned šestkrát obsadil příčku mezi nejlepšími deseti, na svůj medailový úspěch však stále čekal. Před kvalifikačními závody o účast v závěrečném turnaji Olympijských her si navíc při pádech zranil loket, rameno i zápěstí.

iZdroj fotografie: Rl91, Radoslav Zidek 1, CC BY-SA 3.0

Není proto divu, že jeho první jízda kvalifikační jízda se mu zdaleka nepovedla, přesto dokázal na druhý pokus zazářit a později pohodlně postoupil z osmifinále, čtvrtfinále i semifinále až do velkého finále. Židek při finálové jízdě v italském středisku Bardonecchia odstartoval skvěle. Po pádech Francouze Paula-Henriho Delerua a Španěla Jordiho Fonta mu scházelo pro zisk zlaté medaile jen udržet svou pozici před Američanem Sethem Wescottem.

Zlato mu uniklo o půl metru

Wescott čekal ve finále na mou chybu. Já jsem ji udělal a doplatil jsem na ní. V cíli pak byl mezi námi rozdíl půl metru, víc ne, ale už jsem věděl, že ho nebudu moct dotáhnout,“ prohlásil bezprostředně po závodu stříbrný slovenský medailista a nezastíral mírné zklamání. Přesto se jeho historický úspěch navždy zapsal do dějin samostatného Slovenska. „Bylo to jako bych měl dítě, kterému jsem obětoval všechno a ono se mi odměnilo něčím nádherným,“ vzpomíná pro Šport.sk.

iZdroj fotografie: Rl91, Radoslav Zidek 1, CC BY-SA 3.0

Přesně si na ten moment pamatuju, to se nezapomíná. Adrenalin se valil, hlavou mi proudilo milion myšlenek za vteřinu. Bylo to úžasné! Týden jsem nespal,“ doplňuje Židek, jehož medailový triumf se stal na Slovensku senzací. V prosinci pak jako vůbec první individuální zimní sportovec zvítězil ve slovenské anketě Sportovec roku. O rok později se účastnil také slovenské obdoby soutěže Stardance, ve které se probojoval až do finále. Na svůj sportovní úspěch z Turína přesto navázat nikdy nedokázal.

Po zranění konec

Absolvoval jen jednu další závodní sezónu před vážným zraněním kolene, po kterém se již do vytoužené formy nedostal a na další Olympijské hry se již nekvalifikoval. „Zranil jsem si koleno. Velmi škaredě. Mohl jsem se vrátit, ale stačilo by to jen na vymetání nějakých šedesátých příček. To mi přišlo jako mrhání časem, penězi a talentem. Uvědomil jsem si, že se musím posunout dále,“ přiznal pro Šport.sk. Židek posléze působil v rodné Žilině jako regionální politik, nyní se věnuje podnikání.

Diskuze Vstoupit do diskuze
136 lidí právě čte
Autor článku

Tobiáš Cimrman

Zobrazit další články