Rakouský fotbalový analytik Alfred Tatar zemřel 14. května 2026 ve věku 62 let po boji s amyotrofickou laterální sklerózou. Byl dalším z řady známých fotbalových jmen, která tato nevyléčitelná nemoc zasáhla.
Zpráva o jeho smrti dorazila do zákulisí vídeňského stadionu Hohe Warte těsně před výkopem posledního ligového zápasu sezony. Hráči First Vienna FC, klubu, kde Tatar kdysi působil, si navlékli černé pásky a stadion ztichl na minutu ticha. Dva dny předtím přitom tentýž klub spustil limitovanou edici triček s Tatarovým jménem, celý výtěžek měl jít na výzkum ALS a pomoc rodinám pacientů. Charitativní akce tak nakonec běžela souběžně s posledními hodinami muže, jehož měla podpořit.
Kdo byl Alfred Tatar
Tatar prošel rakouským fotbalem jako záložník, trenér i mediální tvář. Hrál za Wiener Sport-Club a First Vienna, reprezentoval Rakousko v mládežnických výběrech U20 a U21. Po konci hráčské kariéry vedl jako trenér mimo jiné Viennu, SV Ried nebo SV Mattersburg. Největší veřejnou stopu ale zanechal před kamerou, jako stálý studiový analytik Sky Sport Austria rozebíral rakouskou Bundesligu a sám o své práci říkal, že stojí na „přidané hodnotě“ pro diváka. Analytické rozbory, taktické postřehy, čitelný názor. Rakouské fotbalové publikum ho znalo jako hlas, který umí složité věci říct jednoduše.
Právě o ten hlas ho nemoc nakonec připravila jako první.
Dva roky, které zůstaly skryté
Veřejně viditelný zlom nastal 7. srpna 2025. Tatar oznámil okamžitý konec televizní práce, potíže s řečí mu už nedovolovaly pokračovat v živém vysílání. V prohlášení pro Sky požádal, aby ho lidé „neodepisovali“, a měl zůstat alespoň jako online expert a tipovací „orákulum“ webu. Podle informací ORF však diagnózu ALS dostal přibližně o dva roky dříve, tedy orientačně v roce 2024. Přesné datum rodina nikdy nezveřejnila.
Po odchodu z televize se Tatar stáhl z veřejného života. Devět měsíců ticha přerušila až květnová charitativní akce First Vienna, a o pouhé dva dny později přišla zpráva o jeho smrti. Zemřel ve čtvrtek dopoledne, v deset hodin.
Nemoc, která bere tělo a nechává mysl
Amyotrofická laterální skleróza je neurodegenerativní onemocnění, při kterém postupně zanikají motorické neurony, nervové buňky řídící vůlí ovládané svaly. Podle amerického Národního institutu neurologických poruch (NINDS) se nemoc může hlásit nenápadně: záškuby v ruce nebo jazyku, křeče, slabost jedné končetiny, setřená řeč, potíže s polykáním. Postupně zasahuje chůzi, jemnou motoriku, dýchání. Vědomí a osobnost přitom mohou zůstávat zachované až do pozdních stadií, a právě v tom spočívá její krutost.
Přehledový článek v časopise JAMA z května 2026 uvádí průměrné přežití tři až pět let od diagnózy. Kurativní léčba neexistuje. Současná medicína nabízí zpomalující preparáty, riluzol, edaravon, u části pacientů genově cílený tofersen, a podpůrnou péči: respirační podporu, logopedii, výživové intervence, komunikační pomůcky. Multidisciplinární tým dokáže zlepšit kvalitu života, ale průběh nemoci zvrátit nedovede.
Proč se ALS vrací do fotbalových titulků
Tatarův případ není ojedinělý. Italský reprezentant Stefano Borgonovo dostal diagnózu ve 42 letech a zemřel v 49. Nizozemec Fernando Ricksen, legenda Glasgow Rangers, svůj boj zveřejnil v říjnu 2013 a odešel v září 2019. Angličan Stephen Darby musel ve 29 letech okamžitě pověsit kopačky na hřebík a následně založil nadaci pro pacienty s onemocněním motorických neuronů. V rakouském prostředí, přímo v Tatarově blízkosti, oznámil Rapid Vídeň už v březnu 2017, že ALS trpí bývalý hráč Sergej Mandreko. A v českém fotbalovém kontextu nelze opominout Vladimíra Mikuláše, fyzioterapeuta české fotbalové a futsalové reprezentace, který svou diagnózu oznámil rovněž v roce 2017 a v roce 2026 zemřel.
Přímá příčinná vazba mezi fotbalem a ALS prokázaná není. Existují ale opakované observační signály, které téma drží při životě. Studie publikovaná v New England Journal of Medicine zjistila u bývalých skotských profesionálních fotbalistů vyšší úmrtnost na neurodegenerativní onemocnění než u kontrolní skupiny. Data z amerického fotbalu jsou ještě výraznější: u hráčů NFL byla pozorována přibližně 3,6násobně vyšší incidence ALS a téměř čtyřnásobná úmrtnost na tuto nemoc oproti běžné mužské populaci v USA. Vědecky poctivá formulace zní „asociace a rizikový signál“, ne „jasná příčina“. Mechanismus, zda jde o opakovaná mikrotraumata hlavy, extrémní fyzickou zátěž, genetickou predispozici, nebo kombinaci faktorů, zůstává předmětem výzkumu.
Podle nás právě tady leží důvod, proč se ALS ve sportovním prostředí vrací do titulků častěji, než by odpovídalo její vzácnosti v běžné populaci. Není to senzace. Je to kombinace bezmoci, nevratnosti a toho, že nemoc opakovaně zasahuje lidi, které veřejnost znala jako ztělesnění fyzické síly a zdraví.
Co by měl vědět každý
Rané příznaky ALS mohou působit nevinně, přetrvávající svalová slabost, zhoršená řeč, potíže s polykáním. Pokud se tyto projevy kombinují a zhoršují, je na místě co nejdříve navštívit neurologa. NINDS výslovně zdůrazňuje, že včasná a přesná diagnostika je důležitá, i když nemoc zatím vyléčit nelze, včasný zásah podpůrné péče dokáže prodloužit a zkvalitnit život.
Na stadionu Hohe Warte 14. května 2026 First Vienna vyhrála svůj poslední zápas sezony. Trikoty s Tatarovým jménem se stále prodávají. Výtěžek míří tam, kam měl, na výzkum nemoci, která zatím vítězí.
