Luděk Mikloško prohrál boj s rakovinou. West Ham i Baník truchlí

Luděk Mikloško prohrál boj s rakovinou. Odmítl další léčbu, chtěl žít normálně. West Ham i Baník truchlí

Luděk Mikloško, brankářská legenda Baníku Ostrava a West Hamu, zemřel v neděli 13. září 2026 po čtyřech a půl letech boje s nádorovým onemocněním. Bylo mu 65 let.

i Zdroj fotografie: Egghead06/ Public domain
                   

Ještě 25. července stál před novináři na předsezonní tiskové konferenci Baníku. Mluvil o skladbě kádru, o cílech pro nový ročník, o spolupráci se svým sportovním manažerem Michalem Kordulou. Působil jako člověk, který má plný diář, ne jako člověk, kterému zbývají týdny. Právě to byl smysl rozhodnutí, které udělal měsíce předtím: odmítnout další chemoterapii a zůstat u fotbalu. Ne ze vzdoru. Z vědomé volby.

Čtyři a půl roku, o kterých svět dlouho nevěděl

První nádor se objevil na stehně někdy kolem roku 2022. Operace, pak velký nádor ve spodní části pánve, radioterapie, neúspěšný chirurgický zákrok a postupně další čtyři až pět nádorů v různých částech břicha. Přesný typ onemocnění Mikloško nikdy veřejně nespecifikoval.

Veřejnost se o jeho diagnóze dozvěděla až 29. prosince 2024, kdy ji oznámil web West Hamu. O šest dní později, 4. ledna 2025, poskytl rozhovor Radiožurnálu Sport, ve kterém poprvé otevřeně popsal celou časovou osu. Tři roky nemoci. Tři roky, kdy chodil do práce, řídil sportovní úsek druholigového a pak prvoligového klubu a nikomu nic neřekl.

Proč odmítl léčbu, která neslibovala vyléčení

Mikloško v lednu 2025 vysvětlil, že jedinou další možností byla chemoterapie. Lékaři mu ale neřekli, že ho vyléčí, jen že může nemoc „trochu oddálit“. Cenou by bylo zhruba půl roku mimo lidi, mimo práci, mimo cestování, mimo běžný denní rytmus.

„Dokud to půjde, budu pracovat pro Baník na maximum,“ řekl tehdy. Nešlo o demonstrativní gesto ani o popření medicíny. Šlo o kalkulaci člověka, kterému nikdo nenabízel návrat ke zdraví, jen omezené prodloužení času za vysokou cenu. Mikloško si vybral kvalitu zbývajících dnů. A těch dnů nakonec bylo ještě dvacet měsíců.

Sportovní ředitel, který Baníku vrátil Evropu

Do Baníku se vrátil v říjnu 2022 jako šéf sportovního úseku, po 33 letech od svého odchodu do Anglie. Výsledky přišly rychle. Sezona 2023/24 přinesla čtvrté místo v lize, nejlepší umístění klubu od roku 2010, návrat do pohárové Evropy a postup B-týmu do druhé ligy. To nebyla symbolická funkce. To byl měřitelný otisk.

Pak přišel sestup na zem. Sezona 2025/26 skončila záchranou přes baráž, majitel Václav Brabec v červnu 2026 otevřeně mluvil o manažerských chybách a Mikloško sám přiznával, že vedení i sportovní úsek pochybily. V květnu 2026 klub přivedl Michala Kordulu jako sportovního manažera a Mikloškovu pravou ruku, což zpětně vypadá i jako pojistka kontinuity pro případ, že by Mikloško nemohl pokračovat.

I přes krizi a ubývající síly ale zůstal rozhodujícím hlasem. Ještě v červenci 2026 říkal, že v tandemu s Kordulou má „rozhodující slovo“ on.

Průkopník, který otevřel Anglii českým brankářům

Mikloškův fotbalový odkaz má dvě vrstvy. Ta první je osobní: 211 ligových zápasů za Baník, 318 zápasů za West Ham, status klubové ikony v londýnském East Endu a následný návrat jako trenér brankářů v letech 2001–2010. Byl prvním českým gólmanem, který v Anglii skutečně prorazil.

Ta druhá vrstva je systémová. Díky kontaktům, které si v Anglii vybudoval, pomáhal dalším generacím českých brankářů. Přímo doložitelný je jeho podíl na přestupu trojice Matěj Kovář, Ondřej Mastný a Radek Vítek do Manchesteru United, sám říkal, že United dodal „tři kluky z jedné země“. U Kováře osobně doporučil stáž a domlouval podmínky přestupu. Mikloško nebyl jen hráč, který odešel. Byl most, po kterém šli další.

Co zůstává po něm

Brabec v oficiálním nekrologu Baníku mluvil o „nenahraditelné ztrátě“. Klub oznámil zřízení pietního místa před stadionem na Bazalech. Jméno nástupce ve sportovním úseku zatím nezaznělo, ale Kordula, který po Mikloškově boku pracoval od května 2026, je nejbližší interní volbou.

Datum a podoba formálního posledního rozloučení zatím nejsou známy. Mikloško ale svůj rozchod se světem formuloval dávno předtím, ne slovy, ale tím, jak žil posledních dvacet měsíců. Pracoval, rozhodoval, veřejně vystupoval. Fotbal mu nedal víc času. Dal mu ale důvod ten čas prožít tak, jak chtěl.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Roman Vágner

Zobrazit další články