Sedm změn v sestavě, porážka 0:3 ve Zlíně a trenér, který přiznal, že sázka nevyšla. Plzeňský útok stále nemá jasnou jedničku.
Když Martin Hyský 1. března 2026 poslal na trávník ve Zlíně tým s revolučně obměněnou sestavou, věděl, že riskuje. Tři dny předtím jeho mužstvo remizovalo v Evropské lize s Panathinaikosem a rotace měla být logickým krokem. Jenže Zlín udeřil už ve třetí minutě ze standardní situace, přidal dva brejky a Plzeň odjížděla s debaklem 0:3. Hyský po zápase řekl, že porážku bere na sebe. Problém ale sahá hlouběji než k jednomu nepovedanému taktickému tahu: Plzeň ani po více než půl roce pod novým koučem neví, kdo má stát na hrotu útoku.
Sedm změn a tříminutový šok
Hyský oproti utkání s Panathinaikosem provedl sedm změn v základní jedenáctce. Na těžkém terénu ve Zlíně chtěl hrát kombinačně, ale domácí mu plán rozbili hned v úvodu. Rohový kop, hlavička, 1:0 pro Zlín. Plzeň se celý zápas snažila dostat do tempa, ale Zlín trpělivě bránil a v závěru dvakrát udeřil z rychlých protiútoků. Výsledek 3:0 byl krutý, ale ne nezasloužený.
„Sázka na sestavu nevyšla, beru to na sebe,“ řekl Hyský po zápase pro iROZHLAS. Nebyla to jen fráze. Plzeň oba ligové duely se Zlínem v sezoně 2025/26 prohrála, doma 0:1 na konci září, venku 0:3 v březnu. Zlín, tým z dolní poloviny tabulky, se stal Viktorii nepohodlným soupeřem právě v momentech, kdy Hyský experimentoval.
Útočník číslo jedna neexistuje
Větší problém než jedna porážka je chronická nejistota na hrotu. Ještě 16. března 2026, dva týdny po zlínském debaklu, Hyský v rozhovoru pro iDNES otevřeně přiznal, že pevná hierarchie útočníků neexistuje. Salim Lawal a Mohamed Touré měli podle něj v tu chvíli lepší tréninkový přístup než Prince Adu. Žádný z nich ale nebyl označen za jedničku.
Tři útočníci, tři různé profily, žádný jasný signál směrem k šatně ani k fanouškům. Adu, od kterého se čekalo nejvíc, se v očích trenéra propadl na třetí příčku, ne kvůli kvalitě, ale kvůli přístupu. Lawal a Touré dostávali šance, aniž by se některý z nich prosadil natolik, aby si místo definitivně uzamkl. Rotace na hrotu tak nepůsobila jako promyšlená konkurence, ale jako bezradnost.
Vydra chybí, a to nejen góly
Do celé skládačky zasahuje absence Matěje Vydry. Kapitán byl ještě 19. února 2026 schopný nastoupit z lavičky v evropském utkání proti Panathinaikosu, ale o necelý měsíc později už figuroval na seznamu zraněných. Přesná diagnóza ani předpokládaná délka výpadku nejsou veřejně známé.
Vydrova nepřítomnost ale není jen o chybějících gólech. Je to o zkušenosti a autoritě v šatně, kterou žádný z mladších útočníků zatím nemá. Bez něj se zmenšuje variabilita i schopnost týmu měnit průběh zápasu z lavičky. A hlavně, jeho absence ještě víc zvýrazňuje, jak křehká je Hyského útočná konstrukce.
Tabulka netlačí k panice, ale ani k pohodě
Po 24. kole Chance ligy byla Plzeň čtvrtá se 42 body. Na vedoucí Slavii ztrácela propastných šestnáct bodů, o titulu se tedy reálně nemluvilo. Směrem dolů měla pětibodový náskok na pátý Liberec a šest bodů na šestou Olomouc, účast ve skupině o titul vypadala dosažitelně, ale ne jistě.
K tomu je třeba připočíst evropský kontext. V létě 2025 Plzeň prošla kvalifikací Ligy mistrů přes Servette a Rangers, v únoru 2026 vypadla s Panathinaikosem. Dvojzápřah liga a Evropa vyčerpával kádr a Hyského rotace byly částečně vynucené. Jenže právě proto je neustálená útočná hierarchie tak palčivá: když musíte střídat sestavy, potřebujete jasné role. Plzeň je neměla.
Sázka, která se opakuje
Hyského problém není v tom, že jednou prohrál ve Zlíně. Je v tom, že ani po měsících v roli hlavního trenéra nedokázal veřejně pojmenovat svého prvního útočníka, a přitom opakovaně měnil sestavu způsobem, který vyžaduje pevnou kostru. Bez Vydry, bez jasné jedničky na hrotu a s tabulkou, která nedovoluje další zaváhání, se každý další experiment stává rizikem. A Hyský zatím nevypadá, že by s experimentováním hodlal přestat.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7495
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9850
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4731
