Syn Švancary o složité cestě na vrchol. Danielovi vyhrožovali zabitím

Příjmení Švancara otevírá v Brně dveře. Jenže taky přitahuje pozornost, na kterou devatenáctiletý kluk nemůže být připravený. Daniel Švancara, narozený 3. ledna 2007, hraje od jara 2026 za SK Artis Brno a má za sebou devět startů a dva góly v české reprezentaci do 19 let. Ligový debut v nejvyšší soutěži ale zatím nezapsal. Místo triumfálního příběhu o synovi, který navázal na otce, tak vypráví něco jiného: příběh o tom, jak se vyrovnat s tlakem, který přišel dřív než první seniorská minuta.

Příjmení jako zátěž

Řeči o protekci provázejí Daniela od dětství. Sám říká, že si na tlak kolem svého jména zvykl zhruba ve dvanácti. Jenže zvyknout si neznamená, že to nebolí. V rozhovoru pro iDNES.cz popsal anonymní zprávy a výhrůžné e-maily, které mu chodily v souvislosti s přestupem i samotným příjmením. Některé obsahovaly vyhrožování zabitím. Kdo za nimi stál, veřejně nejmenuje.

Otec Petr to zná z druhé strany. Už dříve přiznal, že oběma dětem občas přijdou zprávy s nálepkou „protekční dítě“. Když byl Daniel mladší, „nějaká slzička ukápla,“ řekl Petr v roce 2023 pro FOTBAL.CZ. Dnes tvrdí, že jsou na to zvyklí. Daniel sám přiznává, že kvůli zprávám a tlaku brečel do telefonu.

Nový typ nezjistitelného radaru vyvolává paniku: Vejde se do ruky a policie ho umisťuje na svodidla. Přijde z ES i do EU?

AutoŽivě.cz

Právě teď

Mentální kouč od čtrnácti

Zátěž nezvládal sám. Od svých čtrnácti patnácti let spolupracuje s mentálním koučem Bernardem Polákem, občas i dvakrát týdně. Témata sezení? Odolnost, sebevědomí, schopnost unést bučení tribuny i tiché pohrdání v kabině. Pro mladého hráče, který ještě neměl stabilní seniorskou minutáž, je to neobvykle systematický přístup.

A právě tady se ukazuje paradox Danielovy pozice. Příjmení mu zajišťuje viditelnost, média se ptají, skauti si ho pamatují, fanoušci ho znají dřív, než nastoupí. Jenže v brněnském prostředí mu ta samá viditelnost zvyšovala tlak v době, kdy ještě neměl čím odpovědět na hřišti. Okolí ho hodnotilo jako „syna Švancary“ dřív, než stihl být prostě Daniel.

Ze Zbrojovky do Artisu

Sportovní frustrace přišla ruku v ruce s tou osobní. Ve Zbrojovce nedostával po zranění prostor, nehrál ani za béčko. Podle Sport.cz už 10. ledna 2026 dostal povolení zapojit se do přípravy s městským rivalem Artisem, přestup, který v Brně leckoho zvedl ze židle. Právě kolem tohoto kroku se výhrůžky zintenzivnily.

Na konci května 2026 zapsal Daniel barážový debut za Artis. Start v české nejvyšší soutěži zatím nemá, ale v reprezentaci U19 už nasbíral devět startů a dva góly. Cesta na skutečný vrchol teprve začíná, a on to ví. V květnovém rozhovoru už mluví o negativní stránce přestupu jako o něčem, co se uklidnilo.

Jiný než otec

Daniel říká, že si z otcova přístupu nebere nic, jen inspiraci z kariéry a fotbalových dovedností. Petr to vidí přesně naopak: syn je podle něj výrazně pracovitější a poctivější, než on sám kdy byl. Na dresu nosí číslo 99. Chtěl něco s devítkou, klasická devítka nebyla volná. „V rodině máme devítku rádi,“ vysvětluje s úsměvem.

Číslo 99 je dvojitý slib. Daniel Švancara ho zatím splácí po svém, pomalu, s mentálním koučem na rychlé volbě a s příjmením, které mu nikdo neodpáře.