Mancini se po Gattusově konci vrací na lavičku Itálie. Guardiola i Ancelotti nabídku odmítli

Když předseda FIGC Giovanni Malagò v pondělí večer vystoupil před kamery, měl za sebou červenec, který by stačil na celý seriál. Guardiola řekl ne, Ancelotti zůstal u Brazílie, Pirlo padl na ruské sázkařské kauze a Maldini s Leonardem po šestnácti dnech ve funkci rezignovali. Na konci toho všeho stál muž, který Itálii dovedl k titulu na EURO 2021, a který ji mezitím opustil kvůli angažmá v Saúdské Arábii. Roberto Mancini je zpátky. Otázka zní, jestli se vrací jako architekt nového projektu, nebo jako poslední záchranná brzda federace v reputačním volném pádu.

Tři týdny, čtyři plány, jeden výsledek

Časová osa červencového hledání trenéra připomíná spíš krizový management než sportovní strategii. 11. července FIGC jmenovala Paola Maldiniho technickým ředitelem a prezidentem Club Italia, po jeho boku nastoupil Leonardo jako poradce. Nový tandem měl vybrat trenéra a nastavit směr.

První volba padla na Pepa Guardiolu. Ten ale už 17. července veřejně prohlásil, že si chce dát od trénování pauzu, chce být víc s dětmi a s otcem. O týden později to potvrdil i vůči FIGC. Podle agentury ANSA převážily rodinné důvody a plánovaný sabatikl. Gazzetta dello Sport citovala jeho vzkaz: „Jsem poctěn, ale teď to necítím.“

Paralelně Maldini kontaktoval Carla Ancelottiho. Ten ale trénuje Brazílii a má smlouvu do roku 2030. Brazilský server UOL upřesnil, že mezi oběma federacemi neproběhl žádný oficiální kontakt, šlo spíš o přirozenou sondáž, která nikam nevedla.

Zbyl Andrea Pirlo. Jenže 27. července vyplavala na povrch jeho vazba na ruskou sázkovou společnost Fonbet. V kontextu války na Ukrajině a italského zákazu reklamy na hazard to bylo politicky neúnosné. Pirlo se bránil, že šlo o čistě komerční spolupráci, ale Malagò kandidaturu zastavil. Téhož dne Maldini s Leonardem rezignovali. Sky Sport Italia to spojila jednoznačně: Maldini si vybral Pirla, Pirlo nebude, Maldini odchází.

O den později Malagò oznámil Manciniho.

Proč zrovna Mancini, a proč to není samozřejmé

Z čistě životopisného hlediska dává volba smysl. Mancini je jediný z reálně dostupných italských trenérů, který má v životopise titul z velkého turnaje s Azzurri. Pod jeho vedením Itálie vyhrála EURO 2021, postoupila do finálových turnajů Ligy národů a vytvořila rekordní sérii 37 zápasů bez porážky.

Jenže příběh má i druhou stranu. Manciniho první cyklus skončil neúčastí na MS 2022. Poté odešel do Saúdské Arábie, SAFF ho jmenovala v srpnu 2023 s kontraktem do roku 2027. V listopadu 2025 přestoupil do katarského Al Sadd. Ani jedno angažmá nepřineslo výsledky, které by se daly srovnávat s jeho italskou érou.

Podle nás je Manciniho návrat méně promyšlený nový projekt a více krizový reset. FIGC během pár dnů vyčerpala několik jiných cest a skončila u jména, které zná, kterému důvěřuje, a které bylo ochotné přijít. Co přesně Manciniho přesvědčilo, mělo zaznít na tiskové konferenci 29. července. Vedle něj usedl Claudio Ranieri, nový technický ředitel FIGC a prezident Club Italia, přímá náhrada za rozpadlý Maldiniho projekt.

Gattuso: deset měsíců a konec v Bosně

Celý řetězec událostí spustilo vyřazení Itálie z play-off o MS 2026. Gennaro Gattuso, jmenovaný trenérem v červnu 2025, nedokázal tým dovést ani do baráže. Klíčový zlom přišel už v listopadu 2025, kdy Itálie doma prohrála s Norskem 1:4 a musela do play-off. Tam ji 31. března 2026 vyřadila Bosna po penaltách.

3. dubna FIGC oznámila vzájemné ukončení smlouvy. Gattuso sám uznal, že nenaplnil stanovený cíl. Jeho bilance ve srovnání s Mancinim je nesrovnatelná, žádný titul, žádná dlouhá série, jen deset měsíců zakončených třetí absencí Itálie na mistrovství světa v řadě.

Co čeká Manciniho, a co to znamená pro italský fotbal

První zápas pod Mancinim je naplánovaný na 25. září 2026 doma proti Belgii v Lize národů. Následují Turecko, Francie a znovu Turecko. Itálie je ve skupině A1, tedy mezi elitou, ale bez účasti na MS 2026 v USA, Mexiku a Kanadě.

Příštím velkým turnajem bude EURO 2028. Podle pravidel UEFA postupuje přímo dvanáct vítězů kvalifikačních skupin a osm nejlepších týmů z druhých míst. Itálie by měla patřit mezi kandidáty na postup, ale po třech světových neúspěších za sebou už rozhodně ne mezi automatické jistoty.

Institucionální obraz je přitom možná horší než ten sportovní. Během jediného měsíce FIGC stihla jmenovat technického ředitele, přijít o něj, ztroskotat na třech trenérských kandidátech a teprve pak sáhnout po muži, kterého už jednou měla, a který jednou odešel. Dá se čekat, že Mancini zvedne provozní úroveň a vrátí do kabiny autoritu. Systémová reforma italského fotbalu to ale samo o sobě není.

Mancini se vrací do prostředí, které za tři roky od jeho odchodu prošlo dvěma trenéry, dvěma technickými řediteli a nulou mistrovství světa. Lavička je jeho. Otázka je, jestli pod ní ještě stojí pevná podlaha.