Markéta Vondroušová čelí antidopingovému řízení za odmítnutí mimosoutěžní kontroly. Nejde o pozitivní nález, ale trest může být stejně tvrdý.
Třetího prosince 2025 zazvonil u bytu Vondroušové někdo, koho nečekala. Podle obhajoby přišla komisařka večer, mimo nahlášené hodinové okno v systému ADAMS, bez předložení průkazu totožnosti a pověření k provedení kontroly. Vondroušová byla doma sama. Dovnitř ji nepustila, podepsala formulář, a kontrola se neuskutečnila. Teď jí za to hrozí až čtyři roky zákazu činnosti. Wimbledonská šampionka z roku 2023, aktuálně 45. hráčka žebříčku WTA, tvrdí, že nešlo o snahu vyhnout se testu. Šlo o strach.
Co přesně se stalo u dveří
Verze obhajoby, kterou pro iSport.cz popsal právník Jan Exner, vypadá takto: komisařka z německé antidopingové agentury dorazila v podvečerních hodinách mimo šedesátiminutový slot, který Vondroušová nahlásila v aplikaci ADAMS. Podle Exnera se neprokázala fotografickým průkazem ani dopisem opravňujícím k provedení kontroly, přesto chtěla rovnou vstoupit do bytu. Tenistka ji odmítla vpustit, podepsala formulář o neuskutečněné kontrole a komisařka odešla.
Důležitý detail: o tři dny později přijela jiná komisařka ze stejné agentury. Legitimovala se, předložila pověření, a kontrola proběhla bez jediného problému. Pro obhajobu je to klíčový argument. Kdyby Vondroušová chtěla skrývat zakázanou látku, stěží by o 72 hodin později klidně odevzdala vzorek.
Jenže ITIA (International Tennis Integrity Agency) vyhodnotila její vysvětlení jako nedostatečné. Případ putuje před nezávislý tribunál.
Strach, který má jméno: Petra Kvitová
Obhajoba se neopírá jen o procesní chyby komisařky. Staví i na psychologickém rozměru, a tady vstupuje do příběhu Petra Kvitová. Na konci roku 2016 byla Kvitová napadena nožem ve vlastním bytě, utrpěla vážná zranění levé ruky a sama mluvila o kariéru ohrožujícím poranění. Pro české tenistky to od té doby není abstraktní hrozba z novin. Je to konkrétní vzpomínka, kterou sdílejí v šatnách i mimo ně.
Exner k tomu přidává zmínky o výhrůžkách od sázkařů, jimž čelí hráčky na okruhu. Vondroušová podle něj po incidentu špatně spala a několik odborníků jí potvrdilo akutní stresovou reakci. Obhajoba tedy neříká „měla právo odmítnout kontrolu“. Říká: „V dané situaci, za daných okolností nešlo o vědomé porušení pravidel, ale o reakci člověka, který se cítil ohrožen.“
Otázka je, zda to tribunálu stačí.
Co říkají pravidla, a proč je to komplikované
Odmítnutí nebo neodevzdání vzorku spadá pod článek 2.3 Tennis Anti-Doping Programme. Nejde o pozitivní dopingový nález, jde o samostatný typ antidopingového deliktu. Praktický problém pro sportovce spočívá v tom, že sazba může být stejně vysoká jako u některých pozitivních testů.
Tři možné scénáře, které tribunál může zvolit:
- Nulový trest – pokud uzná, že Vondroušová měla přesvědčivé ospravedlnění. V takovém případě k porušení pravidel vůbec nedošlo.
- Dva roky – pokud uzná porušení, ale přijme, že nešlo o úmysl.
- Čtyři roky – pokud vyhodnotí odmítnutí jako úmyslné.
Zásadní je i to, co mnozí fanoušci netuší: hodinové okno v ADAMS není jediný čas, kdy může komisař přijít. Pravidla ITIA výslovně říkají, že hráč může být notifikován kdykoli a kdekoli, testování probíhá zásadně bez předchozího upozornění. Šedesátiminutový slot slouží primárně k tomu, aby byl sportovec zaručeně zastižitelný. Jeho nedodržení ze strany kontrolora ale automaticky neznamená neplatnost pokusu o kontrolu.
ITIA sama v jiných případech zdůrazňuje, že odmítnutí testu je v tenise vzácné. Ruský hráč Vladislav Ivanov dostal v roce 2024 za odmítnutí kontroly po notifikaci plné čtyři roky. Ukrajinec Mykhailo Mikhaylyuk se hájil zdravotními důvody a zpochybňoval oprávnění kontrolorů, neuspěl. Bezpečnostní argument, jaký předkládá Vondroušová, je v tenisových rozhodnutích prakticky bez precedentu.
Co bude dál, a co je ve hře
Podle Exnera by verdikt měl padnout před létem 2026. Do té doby Vondroušová nemá předběžně zastavenou činnost a může normálně soutěžit. Minulý týden nastoupila ve čtyřhře Billie Jean King Cupu, kde Česko postoupilo do zářijového finále v čínském Šen-čenu.
Krátkodobě tedy kauza českou reprezentaci neovlivní. Dlouhodobě je to jiná věc. Pokud tribunál rozhodne nepříznivě, kapitánka přijde o jednu z hráček pro finále, a Vondroušová přijde o víc. Dvouletý zákaz by ji vrátil na kurty v osmadvaceti letech, bez žebříčku, bez zápasové praxe. Čtyřletý ve třiceti. U hráčky, která vyhrála Wimbledon před třemi lety, by šlo o faktický konec na nejvyšší úrovni.
Střet dvou principů
Celý případ stojí na kolizi, kterou antidopingový systém dosud nemusel v tenise řešit v takto vyhrocené podobě. Na jedné straně je princip, že mimosoutěžní kontrola musí být neohlášená, překvapivá a neodmítnutelná, jinak ztrácí smysl. Na druhé straně stojí elementární potřeba sportovkyně cítit se ve vlastním bytě bezpečně. Obě strany mají legitimní argument. Obě strany mají co ztratit.
Pokud tribunál přijme obhajobu Vondroušové, vytvoří precedent, který může zkomplikovat budoucí mimosoutěžní kontroly: každý sportovec bude moci říct, že se bál. Pokud ji odmítne, pošle signál, že žádná míra strachu není dostatečným důvodem k odmítnutí testu. Rozhodnutí se očekává do léta. Markéta Vondroušová zatím trénuje, hraje a čeká.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 6989
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4956
