Šéf českého fotbalového svazu si po fiasku na MS smlsnul na asistentovi

Červen 2006, Hamburk. Česko právě prohrálo 0:2 s Itálií a končí ve skupině jediného světového šampionátu, na který se kdy probojovalo. Na tribuně sedí Vlastimil Košťál, muž, který v tu chvíli drží v českém fotbale víc moci než kdokoli jiný: manažer reprezentace od roku 2001, od října 2005 první místopředseda ČMFS. O pár týdnů později zavolá asistenta trenéra Miroslava Beránka na schůzku. Hlavní trenér Karel Brückner dostane novou smlouvu. Beránek dostane padáka. Dvacet let poté říká, že to nebyl trest za výsledky. Byl to účet za politiku.

Turnaj, který se rozpadl v první půli

Vstup do turnaje vypadal skvěle. Česko 12. června 2006 rozstřílelo Spojené státy 3:0 a na chvíli se zdálo, že tým dotáhne formu z Eura 2004. Jenže už v tom zápase se zranil Jan Koller. Beránek to dnes popisuje jednoznačně: hra stála na Kollerovi, celý tým věděl, jak mu dávat míče, a adekvátní náhrada neexistovala.

Následovala porážka s Ghanou. A 22. června přišel konec, prohra 0:2 s Itálií a vyřazení ze skupiny. Beránek o zápase s Ghanou říká, že „trpěl“. Mužstvo podle něj mělo na víc, ale bez zdravého Kollera ztratilo svou hlavní útočnou osu. Fiasko bylo hotové.

Diagnostika motoru svépomocí za 1 minutu: Barva oleje prozradí vše, co potřebujete. Mléčný povlak značí vodu, zápach opravu

AutoŽivě.cz

2 h

Padl asistent, trenér dostal novou smlouvu

V červenci 2006 Košťál oznámil personální změny v realizačním týmu. Brückner pokračoval. Beránek skončil. Podle Beránkova popisu osobní schůzky mu Košťál vyčítal dvě věci: špatně sestavenou nominaci a nedostatečnou oponenturu vůči hlavnímu trenérovi. Košťál sám veřejně mluvil jen obecně o změnách na asistentských postech; konkrétní argumentaci dnes známe především z Beránkovy strany.

Dobový komentář webu Euro.cz z 13. července 2006 nesl výmluvný titulek: „Obětní Beránek.“ Už tehdy se veřejně četlo, že odpovědnost za turnajový neúspěch byla stažena níž, než kam logicky patřila. Hlavní trenér zůstal nedotčený, asistent posloužil jako pojistka, aby se systém nemusel měnit.

Pikantní detail vyplul o měsíce později. V březnu 2007 člen výkonného výboru ČMFS Dalibor Kučera veřejně žádal Košťálovu rezignaci a mimo jiné mu vyčítal, že po neúspěšném šampionátu nabídl Brücknerovi novou smlouvu bez vědomí výkonného výboru. Košťál tedy nejen chránil hlavního trenéra, udělal to sám, na vlastní pěst.

Volby, které všechno předurčily

Beránek tvrdí, že skutečným důvodem jeho konce nebyl sportovní neúspěch, ale jeho veřejná podpora Ivana Haška v boji o předsednické křeslo ČMFS. A kontext mu nahrává.

Jaro 2005: o post předsedy svazu se ucházeli tři kandidáti, mezi nimi sám Košťál, který měl v české komoře nejvíc nominací. Dubnová volba skončila bez výsledku. Košťál pak stáhl vlastní kandidaturu a spojil síly s Pavlem Mokrým. Na valné hromadě 21. října 2005 Mokrý porazil Haška v rozhodující volbě české komory poměrem 72:56. Košťál se stal prvním místopředsedou, fakticky druhou nejmocnější postavou svazu.

Beránek stál na opačné straně barikády. Už v rozhovoru pro iSport z června 2007 popsal, že po volbě nového vedení cítil změnu přístupu ke své osobě. Způsob rozchodu označil za „jedno z největších zklamání“ své kariéry. V červnu 2026, v retrospektivním rozhovoru pro Livesport před blížícím se MS, svou verzi zopakoval a zpřesnil: hlavní příčinou jeho odchodu byla politika, ne výsledky.

Tvrdý přímý důkaz, třeba Košťálovo přiznání politického motivu, v otevřených zdrojích neexistuje. Ale nepřímé indicie jsou silné: Beránek padl jako jediný z vedení týmu, Brückner dostal smlouvu bez schválení výkonným výborem a celý příběh se odehrál v prostředí, kde se o moc ve svazu bojovalo otevřeně a tvrdě.

Co se od té doby změnilo

Srovnání s dneškem ukazuje posun, přinejmenším formální. Když v roce 2023 reprezentace pod Jaroslavem Šilhavým neuspěla, výkonný výbor FAČR nejprve trenéra i celý realizační tým oficiálně potvrdil pro listopadové zápasy, pak kolektivně vzal na vědomí konec celého štábu a v lednu 2024 schválil nástupce. Tím nástupcem se stal, ironií osudu, právě Ivan Hašek, muž, jehož podpora stála Beránka místo o osmnáct let dřív.

Dnešní postup je institucionalizovanější, rozhodnutí procházejí výkonným výborem a jsou veřejně komunikovaná. V éře Košťála stačil jeden telefonát.

Moc, která se skrývá za nominací

Beránkův příběh není jen stará křivda jednoho asistenta. Je to případová studie toho, jak v českém fotbale poloviny nultých let fungovala moc. Sportovní výsledky sloužily jako záminka, skutečné účty se vyřizovaly za zavřenými dveřmi. Košťál nebyl pouhý úředník, byl přímý hráč boje o řízení svazu, člověk, který nejprve sám chtěl být předsedou, pak se spokojil s místopředsednickým křeslem a z této pozice rozhodoval o osudu lidí kolem reprezentace.

Beránek dvacet let čekal, než svou verzi řekl naplno. Košťál na ni nikdy veřejně nereagoval. Ticho bývá v českém fotbale nejhlasitější odpovědí.