Dopingový případ ohrozil budoucnost českého daviscupového týmu

Tenista Radek Štěpánek se stavěl v roce 2006 na zadní a odmítal účast v daviscupovém týmu. Kladl si podmínku. Ta však nevoněla hlavnímu sponzorovi.

i Zdroj fotografie: Hameltion / Creative Commons / CC-BY-SA
                   

Okolo daviscupového týmu bylo v roce 2006 hodně rušno. Rok předtím čeští tenisté poprvé v historii sestoupili ze Světové skupiny. V baráži podlehli dle rešerše redakce SportyŽivě Německu 2:3 na zápasy a další rok je čekaly boje v první Evropsko-africké skupině. Vyhlídky tedy nic moc. Tehdy si navíc postavil hlavu Radek Štěpánek. Důvod? Ztratil prý důvěru a respekt k daviscupovému kapitánovi Cyrilu Sukovi.

Nebyl příkladem pro mládež

Do nepříjemné situace se vložil i prezident tenisového svazu Ivo Kaderka, ale ani on si nevěděl se zarputilým Štěpánkem rady. Ten totiž na nic nereagoval. Kaderka oslovil i otce Radka Štěpánka a požádal ho o zprostředkování schůzky. Setkání se však nakonec stejně neuskutečnilo. Šance na návrat české hvězdy ale existovala. Ovšem o té zase nechtěl slyšet tehdejší hlavní sponzor, který do tenisu pumpoval desítky milionů – Třinecké železárny.

Štěpánek totiž požadoval, aby se kapitánem stal Petr Korda. „Tenis podporujeme, protože chceme vychovávat sportovce, kteří jsou vzory pro děti. Ale Petr Korda není se svou dopingovou aférou zářivým příkladem pro mládež. Z toho důvodu ho jako šéfa týmu nechceme,“ potvrdil tehdy informaci iDnesu Tomáš Chrenek, šéf železáren. Měl tím na mysli Kordův pozitivní vzorek z Wimbledonu 1998.

Korda byl druhý hráč světa

To byl dle redakce SportyŽivě Korda na vrcholu své kariéry. O pár měsíců dříve vyhrál Australian Open, když ve finále porazil Chilana Ríose a v žebříčku ATP se posunul na druhé místo. V Anglii se dostal do čtvrtfinále, ale poté přišla studená sprcha. Komisaři mu v moči našli zakázaný anabolický steroid nandrolon. Následoval dvouletý trest, který mu federace později zkrátila na polovinu. Korda ovšem mezitím pověsil raketu na hřebík.

S obviněním se ale dle Radiožurnálu nesmířil. Tehdy by byl ochotný dát cokoliv, aby zjistil, kdo v tom měl prsty. Dělal pro to hodně. Stále totiž tvrdil, že je v tom nevinně a žádné preparáty si nevzal. Jednu chybu ale přiznal. Neměl prý mlčet. Tuhle radu mu dali právníci. Jediné, co ho tedy mrzí je, že neposlechl svoji ženu, která chtěla, aby se k tomu vyjádřil. Nakonec si z toho vzal i něco dobrého. Bylo prý pro něj po takovém pádu snazší se transformovat do normálního života.

Jak vzpomínáte na Štěpánkův bojkot? Napište nám svůj názor do komentářů

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Matěj Pokorný

Zobrazit další články