Ve slalomu v Cortině vyhrála o 1,50 sekundy. Mikaela Shiffrinová ale toto zlato poměřuje šesti lety, ve kterých přišla o otce a málem i o zdraví.
18. února 2026 projela Mikaela Shiffrinová cílem druhého kola v Cortině d’Ampezzo a na tabuli naskočil čas 1:39,10. Druhá Camille Rastová ztratila půldruhé sekundy, což je v ženském slalomu na olympijské úrovni propast. Pro nejúspěšnější alpskou lyžařku historie šlo o třetí olympijské zlato. Ona sama ho ale popisovala jinak než jako další řádek do statistik. Je to její první olympijská medaile od smrti otce Jeffa a zároveň první velký triumf po pádu, po kterém ji měsíce pronásledovaly představy další havárie. Říkala jim démoni. My jsme dohledali, co se pod tím slovem skrývá.
Cortina: náskok, který nepotřeboval drama
Sportovně byl závod jednoznačný. Podle rekapitulace FIS Shiffrinová ovládla obě kola a vyhrála o 1,50 sekundy. Bronz brala Švédka Anna Swennová Larssonová s časem 1:40,81. Česká reprezentantka Martina Dubovská skončila osmnáctá se ztrátou 3,18 sekundy. Pro srovnání: celý rozdíl mezi stříbrem a bronzem dělal 21 setin.
Emoce přišly až po závodě. V rozhovoru pro CBS o dva dny později vysvětlila, proč pro ni tahle medaile znamená víc než dřívější úspěchy. Po pekingských hrách v roce 2022, kde odjela bez medaile, si zpětně uvědomila, že cítila zvláštní úlevu. Nemusela totiž prožívat olympijskou medaili bez táty. Cortina byla prvním okamžikem, kdy si dovolila chtít vyhrát i s vědomím, že u toho otec fyzicky nebude.
Podle nás právě tahle věta vysvětluje celé čtyři roky lépe než jakákoli krize formy. Peking nebyl jen technické selhání. Pod ním ležel smutek, se kterým se tehdy neuměla poprat.
Únor 2020: telefonát, který zastavil kariéru
Jeff Shiffrin zemřel 2. února 2020 ve věku 65 let po nehodě v rodinném domě v Coloradu. Jeho dcera tehdy závodila v Evropě. Okamžitě odletěla domů a stihla se s otcem rozloučit. V rozhovoru pro časopis Elle v roce 2022 mluvila o domácích pracích, které dělal o samotě, a o těžkém poranění hlavy.
Podrobnosti rodina dlouho nezveřejňovala. Až v podcastu CNN „All There Is With Anderson Cooper“ Shiffrinová popsala pád ze střechy domu v Edwardsu. Prozradila také detail, který se těžko čte: zpětně si pustila záznam z domácí bezpečnostní kamery, aby zjistila, jak dlouho otec ležel bez pomoci. Podle jejích slov šlo zhruba o osm a půl minuty. Co přesně na střeše dělal, veřejně doložené není.
Dopad byl okamžitý. Shiffrinová přerušila závodění a nebylo jisté, jestli se vůbec vrátí. Matka Eileen, která ji zároveň trénuje, později pro NBC popsala, že dcera nemohla vstát z postele a nemohla přestat plakat. Z té doby si Shiffrinová odnesla otázku, která se jí vracela i po návratu na svah: jaký to celé má smysl? Podle této otázky později pojmenovala vlastní podcast „What’s the Point With Mikaela Shiffrin“.
Rodina spolu s americkým svazem po Jeffově smrti založila fond na podporu sportovců, který podle profilu na webu U.S. Ski & Snowboard vybral přes 80 milionů korun. Smutek tak dostal i praktickou podobu.
Killington: milimetr od katastrofy
Druhá rána přišla 30. listopadu 2024 ve Vermontu. Shiffrinová vedla po prvním kole obřího slalomu Světového poháru v Killingtonu a ve druhém kole jela za svým stým vítězstvím. Pak uklouzla u branky, strhla s sebou tyče, udělala kotoul a skončila v ochranné síti.
Diagnóza zněla nezvykle: hluboká bodná rána v boční části břicha a těžké poranění šikmých břišních svalů. Kosti, vazy ani vnitřní orgány podle prvních zpráv zasažené nebyly. Co ji přesně probodlo, zůstalo nejasné. Mluvilo se o tyči, o brance i o samotné síle nárazu.
Léčba jednoduchá nebyla. V polovině prosince musela na nečekanou operaci, lékaři čistili ránu kvůli hematomu a dutině, která se pod ní vytvořila. Hojení podporovali podtlakovou terapií. Agentura AP později napsala, že zranění bylo „milimetr od katastrofy“ a zastavilo se těsně u břišní stěny a tlustého střeva.
Tělo se zahojilo rychleji než hlava. Pro časopis TIME v lednu 2026 popsala vtíravé představy dalšího pádu, bolesti a ztráty kontroly. Nejsilnější byly v obřím slalomu, tedy v disciplíně, ve které se zranila. Už v únoru 2025 otevřeně mluvila o potížích podobných posttraumatické stresové poruše. Kvůli nim vynechala obhajobu titulu mistryně světa v obřím slalomu. Týmová mluvčí Megan Harrodová potvrdila, že Shiffrinová o svých obavách mluvila s psychologem.
Návrat poskládala po kouscích:
- 30. ledna 2025: návrat do Světového poháru ve slalomu v Courchevelu, 10. místo
- 23. února 2025: 100. vítězství ve Světovém poháru v Sestriere, necelé tři měsíce po pádu
- leden 2026: v rozhovoru pro TIME popisuje postupné vystavování se tréninkovým situacím jako „expoziční terapii“
- 18. února 2026: olympijské zlato ve slalomu v Cortině
Výraz „expoziční terapie“ si vypůjčila z psychologie. Podle všeho nešlo o formální léčebný protokol, ale o vědomou strategii: jezdit znovu a znovu, dokud strach neztratí sílu. Slalom, kde je technicky nejjistější, jí posloužil jako bezpečná zóna, ze které se vracela dál.
Trauma jako součást výkonu, ne slabost
Shiffrinová není první olympijská hvězda, která mluví o psychice nahlas. Simone Bilesová v Tokiu 2021 odstoupila z týmové soutěže kvůli takzvaným „twisties“. Jde o mentální blok, při kterém gymnastka ztrácí orientaci ve vzduchu, a to je při jejích prvcích životu nebezpečné. Michael Phelps léta mluví o depresi a myšlenkách na sebevraždu. Po případu Bilesové zopakoval, že sportovci jsou lidé a je v pořádku nebýt v pořádku. Agentura AP řadí Bilesovou, Phelpse a Naomi Ósakaovou mezi hlavní hlasy změny v olympijské debatě o duševním zdraví.
Shiffrinová tuhle linii posouvá jinam. Bilesová svůj blok ukázala světu odstoupením. Shiffrinová mluvila o svém už v době, kdy dál vyhrávala. Její sté vítězství přišlo ve stejném měsíci, kdy veřejně přiznala potíže podobné posttraumatické poruše. Podle nás je to silnější vzkaz, než se zdá: trauma a špičkový výkon se nevylučují. Mohou existovat současně a jejich pojmenování je spíš profesionální přístup než přiznání slabosti.
Když tenhle kontext porovnáme s její bilancí, kontrast je ostrý. Podle amerického svazu má Shiffrinová 110 vítězství ve Světovém poháru, z toho 73 ve slalomu, šest velkých křišťálových glóbů, osm titulů mistryně světa a tři olympijská zlata. Rekord Ingemara Stenmarka v počtu výher překonala už v roce 2023. Všechno podstatné po roce 2020 přitom vyjezdila s vědomím ztráty.
Z jejích slov se dají vyčíst tři opatrné postřehy, ne návod. Mluvit s lidmi a hledat perspektivu. Počítat s tím, že se smutek vrací v nových situacích, třeba na olympijském stupni vítězů. A strach nepopírat, ale postupně se mu vystavovat.
Česká stopa vede k Martině Dubovské. Ta v rozhovoru pro SNOW.cz v říjnu 2025 řekla, že Shiffrinovou obdivuje. Sama mluvila o ztrátě otce, o práci s mentálním trenérem Tomášem Hvoreckým, o dechových cvičeních a o tom, že si v pochybnostech pouští videa svých povedených jízd. Přímý vliv americké šampionky to nedokazuje. Ukazuje to ale, že práce s hlavou je v alpském lyžování standard i mimo zámořské hvězdy.
V Cortině tedy nestála na stupni vítězů lyžařka, která démony porazila jednou provždy. Stála tam žena, která se naučila jezdit i s nimi. A poprvé po šesti letech si dovolila radovat se z vítězství, i když vedle ní chyběl člověk, se kterým by ho nejraději sdílela.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 5809
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6396
