Šebrle mobily dětem nezakazuje. Místo zákazů vsadil na sport a pevný denní režim

Roman Šebrle stojí začátkem srpna 2026 na červeném koberci pražské premiéry Spider-Mana a místo filmu řeší s novináři výchovu. Společně s partnerkou Hedvikou Liškovou mají dohromady pět dětí ze dvou předchozích vztahů a na otázku, jak v takové domácnosti zvládají obrazovky, odpovídá překvapivě klidně. Žádný seznam zákazů, žádné minutové limity, žádná rodičovská kontrola přes aplikaci. Místo toho mluví o sportu jako o „nejlepší cestě životem“, kvůli pravidlům, respektu a koníčku, který vydrží celý život. Je to málo? Nebo je to přesně to, co dnešní odborníci začínají doporučovat?

Rodina, kde se sportuje od rána

Šebrleho syn Štěpán hraje fotbal, v lednu 2026 FK Dukla Praha oznámila jeho půlroční hostování na Viktorii Žižkov. Dcera Kateřina má na webu Českého olympijského týmu uvedenou atletiku a fotbal. Na straně Hedviky Liškové je veřejně doložená nejmladší dcera, která tančí, a nejstarší syn, jenž se podle únorového rozhovoru pro iDNES začal věnovat dokumentování sportovních přenosů. U prostředního syna konkrétní sport v otevřených zdrojích chybí.

Důležité ale není vyčíslit každý kroužek. Podstatné je, že den v téhle domácnosti zjevně neobsahuje hodiny prázdného času, které by děti vyplnily scrollováním. Tréninky, zápasy, soustředění, to všechno strukturuje odpoledne spolehlivěji než jakýkoli rodičovský zámek na telefonu.

Novotný rozebral sporný konec. Rozhodčí sledoval Fleuryho oči

MMAmag.cz

Právě teď

Vést, ale netlačit

Šebrle je držitel světového rekordu v desetiboji. Člověk by čekal, že od dětí vyžaduje výkon za každou cenu. Jenže koncem července 2026 v rozhovoru pro QAP řekl něco jiného: děti je potřeba ke sportu vést odmalička, ale netlačit je do něj. Tahle věta je klíčová. Odlišuje jeho přístup od představy drilového rodiče, který místo mobilu vnucuje činky.

S Liškovou se podle únorového portrétu na iDNES „shodnou ve všem“ a splynutí obou rodin proběhlo bez problémů. Oba mluví o sportu jako o přirozené součásti života, ne jako o výchovném nástroji nasazeném proti displeji. Konkrétní společná pravidla pro obrazovky (večerka bez telefonu, zákaz sociálních sítí do určitého věku) ale veřejně nepopisují. Buď je nemají, nebo o nich prostě nemluví.

Co na to říkají odborníci

Zajímavé je, že Šebrleho intuitivní přístup se překrývá s tím, kam se posouvá odborná debata. Americká pediatrická akademie (AAP) v lednu 2026 vydala nová doporučení, která už nestojí jen na počítání minut u obrazovky. Místo toho zdůrazňují kvalitu digitálního obsahu, kontext jeho konzumace a především kvalitní offline alternativy, které čas u displeje přirozeně vytlačují.

Česká pediatrická společnost je u malých dětí konkrétnější:

• Do 2 let bez obrazovek
• Ve 2–5 letech maximálně hodina denně
• Bez obrazovek u jídla a před spaním
• Rodič jako vzor: pokud sám scrolluje u večeře, těžko to vyžadovat od dítěte

WHO navíc doporučuje řešit pohyb, sedavost a spánek jako propojený celek, ne izolovaně. A přesně tady Šebrleho model dává smysl: sport zabírá čas, unaví tělo, nastaví rytmus dne a spánku. Displej pak nemá kam se vejít.

Co z toho může vzít běžná rodina

Kopírovat životní styl olympijského medailisty nedává smysl. Většina rodičů nemá zázemí, kontakty ani čas na to, aby děti trénovaly na úrovni mládežnických akademií. Přenositelný je ale princip: vyplnit den aktivitou, která baví, a nespoléhat se na to, že zákaz telefonu problém vyřeší.

Česká platforma Digibalanc pracuje se stejnou logikou: jasné hranice ano, ale spíš v klíčových momentech dne než plošným zákazem. Žádný telefon u jídla. Žádná obrazovka hodinu před spaním. A hlavně: rodič, který sám odloží mobil, když mluví s dítětem.

Šebrle veřejně neříká, kolik minut denně jeho děti tráví na telefonu. Neříká, jestli mají Instagram, TikTok nebo cokoliv jiného. Říká ale jednu věc, která stojí za víc než jakýkoli časový limit: když je den plný pohybu, pravidel a společného času, na bezcílné scrollování prostě nezbývá prostor.