Sedm set šedesát dní bez závodního lyžování. Tolik času uplynulo od pádu Petry Vlhové v Jasné do jejího olympijského návratu v Cortině.
Začátkem září 2026 se slovenská lyžařka posadila do studia podcastu Adela a Sajfa na Fun Rádiu a řekla větu, která by ještě před třemi lety nedávala smysl: v současném nastavení je šťastnější než v době, kdy sbírala glóby. Ne proto, že by přestala chtít vyhrávat. Ale proto, že dvě operace, terapie a měsíce bez sněhu ji donutily oddělit to, kým je, od toho, co vyhrává.
Pád, který zastavil čas
20. ledna 2024 se Vlhová v domácí Jasné těžce zranila. Trenér Mauro Pini na týmovém brífinku potvrdil rupturu předního zkříženého vazu. Následovala první operace, pak měsíce rehabilitace, a v březnu 2025 druhý zákrok, protože koleno stále nebylo v pořádku. Sezonní souhrn FIS z dubna 2026 mluví o poškození ACL, MCL a dalších komplikacích.
Čísla jsou výmluvná. Od pádu do olympijské týmové kombinace 10. února 2026 uplynulo 752 dní. Do slalomu o osm dní víc. Pro srovnání: Federica Brignoneová se po těžkém zranění vrátila do Světového poháru za 292 dní. Vlhová potřebovala víc než dvojnásobek, a i tak přiznávala, že koleno není stoprocentní.
Uvnitř rozbitá, navenek v pohodě
Fyzická bolest byla jen jedna vrstva. V květnu 2025 Vlhová v rozhovoru pro Rádio Slovensko popsala, že navenek působila šťastně, zatímco uvnitř byla „na kusy“. Přiznala terapie. Řekla, že „už neměla život“, každodenní existence se proměnila v boj s nejistotou, jestli ještě vůbec bude moci závodně lyžovat.
Právě tohle období podle nás představuje klíčový zlom. Vlhová celou kariéru fungovala v režimu výkon–závod–úspěch. Její identita splývala s výsledkovou tabulkou. A pak přišel rok, kdy žádná tabulka nebyla. Žádný start, žádné pořadí, žádný glóbus. Jen koleno, které odmítalo spolupracovat, a hlava, která se musela naučit existovat bez závodní adrenalinové struktury.
Není to pohodlnější verze Petry Vlhové. Je to verze, kterou si vynutil tlak, jemuž se nedalo uhnout.
Šťastnější neznamená pomalejší
Snadné by bylo číst její slova jako rezignaci. Jenže dostupné výroky říkají opak. V červnu 2025, u příležitosti třicátých narozenin, prohlásila, že jí nejde jen o start, ale o vítězství. Její tým v lednu 2025 odmítl uspěchat návrat na mistrovství světa v Saalbachu s jasným argumentem: vrátí se, až budou schopni bojovat o nejvyšší příčky.
Teprve před olympiádou v Cortině tón zjemněl. „Je pro mě vítězství, že tu můžu být,“ řekla v únoru 2026. A právě tady je ten posun vidět nejostřeji. Dřív by takovou větu neřekla, protože vítězství pro ni znamenalo jedině zlato. Teď dokáže ocenit samotnou přítomnost na startu, a zároveň nepřestat mířit výš.
V podcastu ze září 2026 popsala přípravu bez tlaku, vděčnost za možnost vracet se a důraz na vlastní zdraví místo absolutního podřízení života lyžování. Ambice nezmizely. Změnila se cesta, jak se k nim dostat.
Co bude dál
Po olympiádě Vlhová přesměrovala pozornost na sezonu 2026/2027. Změnila hlavního trenéra, nově ji vede Rakušan Mario Rafetzeder. FIS ji v databázi stále eviduje s elitními slalomovými a obřákovými body, takže sportovně nezmizela ze špičkových výchozích pozic. Jen dlouho nevyužila závodní starty.
Ženský Světový pohár 2026/2027 startuje 24. října v Söldenu. Vlhová účast v konkrétním závodě zatím nepotvrdila. Pro české fanoušky:
- Nejbližší zastávka SP je Jasná 23.–24. ledna 2027
- Přenosy tradičně vysílá ČT sport a Eurosport
- Konkrétní program je potřeba hlídat na stránce pořadu České televize
Petra Vlhová neříká, že už nechce vyhrávat. Říká, že poprvé v životě nemusí vyhrát, aby se cítila jako ona sama. A právě tohle je možná ta nejcennější trofej, kterou si z dvouletého trápení odnesla.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2346
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2601
