Lucie Svěcená v autobiografii popisuje obtěžování od 14 let i muže, který ji pět let sledoval. Na policii prý slyšela, že to řešit nebudou.
Ve středu 7. října večer stála ve Studiu DÍLNA v pražských Holešovicích bývalá reprezentantka v motýlku a sledovala, jak houslista Jaroslav Svěcený lije vodu ze džbánu na obálku knihy s jejím jménem. Vedle ní stál partner Vítězslav Gebas a doma čekal devítiměsíční syn Sebastien. Na stejném křtu pár oznámil, že čeká druhé dítě. Byl to radostný večer, kniha samotná ale radostná není. Autobiografie Lucie Svěcená, která vyšla 17. září v nakladatelství Universum, otevírá kapitoly, o kterých olympionička z Ria roky mlčela. Obscénní zprávy od cizích mužů, které jí chodily už ve čtrnácti nebo patnácti letech. Muž, který za ní docházel do kavárny, kde si přivydělávala, a znal o ní soukromé věci. Když pak zjistila, že ji sleduje už pět let, obrátila se na policii. „A na policii mi řekli, že to nebudou řešit,“ popsala v rozhovoru pro Blesk, který vyšel 8. října odpoledne.
Fotky, vzkazy a muž v kavárně
Svěcená mluví o „predátorech“ v množném čísle. Podle Blesku jí posílali fotografie svých genitálií a psali, co by s ní dělali v posteli. Začalo to v době, kdy ještě chodila na základní školu, a vrátilo se to po jejím přestěhování do Prahy. Jména ani bližší identitu pachatelů nezveřejnila.
Nejdelší stín ale vrhá jeden konkrétní muž. Svěcená ho popisuje jen jako „jednoho chlapa“, který za ní začal chodit do kavárny a věděl o ní věci, které vědět neměl. Pak přišlo zjištění, že nejde o náhodu, ale o pět let trvající sledování. Jak přesně na to přišla, zda přes sociální sítě, zprávy, nebo fyzickou přítomnost, dostupné zdroje neupřesňují. Neví se ani, kdo ten muž byl. Neexistuje žádný doklad, že by pocházel z jejího sportovního nebo osobního okolí.
Stejně tak není známo, proč policie oznámení odmítla, kde ho Svěcená podávala a kdy. Máme jen její větu. O tom, že by případ měl jakoukoli právní dohru, že by byl muž stíhán nebo odsouzen, není z veřejných zdrojů nic známo.
Sama přiznala, že právě tyhle pasáže patřily k nejtěžším. Partner Gebas na křtu řekl, že ji při rozhovorech se spoluautory Petrem A. Bílkem a Ondřejem Bičištěm několikrát viděl se slzami v očích. A že se z knihy dozvěděl věci, o kterých neměl tušení.
Půl roku před Riem zemřel táta
Obtěžování je jen jedna vrstva. Zhruba půl roku před odletem na olympijské hry v Riu de Janeiru zemřel její otec Antonín. Svěcené bylo osmnáct. V měsících, které následovaly, se podle Blesku dostala do bodu, kdy myslela na sebevraždu. O tom období se jí psalo nejhůř ze všeho.
V srpnu 2016 přesto nastoupila do olympijského bazénu. Na 100 metrů motýlek skončila osmadvacátá, česká polohová štafeta byla diskvalifikována. Ve výsledkové listině je to suchý řádek. Nikde v ní nestojí, s čím do Brazílie odlétala.
Zda a jak se ztráta otce promítla do přípravy a výkonu, z dostupných zdrojů přímo nevyplývá. Svěcená ale na křtu formulovala rámec, ve kterém chce, aby čtenáři knihu četli: za nepovedeným výkonem nemusí stát jen špatná příprava nebo nevyspání, ale i to, co sportovec zrovna prožívá v osobním životě. Podle nás je to nejsilnější věta celé knihy. A platí i daleko mimo bazén.
Kudy vedla cesta z nejhoršího období, veřejně nepopsala. Psaní knihy označila za „trošku formou terapie“: vracela se do těžkých chvil, ale i k zapomenutým momentům malého štěstí, které jí vykouzlily úsměv.
Kariéra, jakou viděla veřejnost
Zvenčí to vypadalo jako příběh talentu, který dostal jen málo času. Rodačka z Mostu, ročník 1997, má bronz z juniorského mistrovství světa 2013 na 50 metrů motýlek a dvě stříbra s polohovou štafetou z mistrovství Evropy v krátkém bazénu, se smíšenou štafetou krátce držela světový rekord. V českých juniorských tabulkách na 50 a 100 metrů motýlek dodnes vede.
V prosinci 2020 jí lékaři diagnostikovali počínající revmatoidní artritidu. Zkoušela biologickou léčbu, ale tělo plaveckou zátěž nezvládalo. V červnu 2021 oznámila konec kariéry. Bylo jí třiadvacet. Dnes se k plavání vrací jako trenérka.
Právě tady se ukazuje, proč je její kniha víc než zpověď slavné sportovkyně. Veřejnost znala časy, umístění a jednu diagnózu, která kariéru ukončila. Neznala šikanu, obtěžování, stalkera, smrt otce ani sebevražedné myšlenky. Svěcená tak nabízí modelový případ toho, jak se v jednom životě sejde několik zátěží najednou, zatímco okolí hodnotí jen výsledek.
Srovnání s jinými sportovci to podtrhuje. Michael Phelps otevřeně mluvil o depresích, které ho přepadaly po olympijských hrách, kdy sportovci podle něj nevědí, co dál a s kým mluvit. Veslař Ondřej Synek popsal vyhoření před Tokiem, které stálo za koncem jeho kariéry. U obou jde hlavně o tlak samotného vrcholového sportu. U Svěcené se sport prolíná s osobním traumatem, které přišlo zvenčí a které nikdo z diváků vidět nemohl.
Žádná výjimka mezi českými sportovkyněmi
Zkušenost Svěcené zapadá do širšího obrazu. Redakce iROZHLAS v roce 2020 oslovila padesát profesionálních sportovkyň ze šestnácti disciplín, odpovědělo dvaadvacet. Dvě třetiny z nich uvedly negativní komentáře na sociálních sítích. Tenistka Barbora Strýcová popsala muže, který jí zhruba tři roky psal každý den a nakonec jí vyhrožoval zabitím. Hokejistka Sandra Mašková mluvila o zasílání obscénních obrazových materiálů. Nejde o reprezentativní výzkum, ale o anketu. Vzorec se přesto opakuje.
Starší výzkum Českého olympijského výboru o ženách ve sportu uváděl, že nějakou formu sexuálního obtěžování zažilo 72 procent účastnic. Data nejsou čerstvá a sami autoři upozorňují, že definice obtěžování se mezi studiemi liší. Jako doklad, že téma není nové, ale fungují.
Právní rámec v Česku existuje. Nebezpečné pronásledování je trestným činem podle § 354 trestního zákoníku od 1. ledna 2010. Policie ČR stalking popisuje jako úmyslné a systematické pronásledování, které může zahrnovat opakované kontaktování, vyhledávání fyzické blízkosti, výhrůžky nebo zneužívání osobních údajů. Proč se v případě Svěcené policie podle jejích slov rozhodla nekonat, zůstává bez vysvětlení.
Kam se obrátit, pokud vás někdo pronásleduje nebo jste v krizi
Policie obětem stalkingu doporučuje schovávat veškeré zprávy, e-maily a záznamy hovorů, přerušit s pronásledovatelem kontakt, informovat okolí a měnit obvyklé trasy a zvyky. Pokud vám policie nevyhoví, pomoc existuje i jinde.
- Akutní ohrožení: policie 158, tísňová linka 112
- Linka pomoci obětem 116 006: nonstop a zdarma, provozuje ji Bílý kruh bezpečí, který má poradny v několika městech a poskytuje bezplatnou a diskrétní pomoc. Informace ke stalkingu najdete na webu Linky pomoci obětem.
- Linka první psychické pomoci 116 123: pro dospělé, nonstop, anonymně a zdarma
- Linka bezpečí 116 111: pro děti a studenty do 25 let, nonstop, anonymně a zdarma
- Po ztrátě blízkého: linky důvěry, psychoterapeuti, Poradna Vigvam nebo Asociace poradců pro pozůstalé. Přehled kontaktů nabízí web Sebevraždy.cz.
Kniha Lucie Svěcená má 208 stran a v knihkupectvích stojí kolem 399 Kč.
Na čtvrtek po křtu měla Svěcená v plánu zjistit, jestli bude Sebastien mít bratra, nebo sestru. Žena, která v osmnácti pohřbívala otce a ve třiadvaceti končila kariéru, dnes řeší jména pro miminko. Její kniha připomíná, že pod každým řádkem výsledkové listiny se může skrývat celý život, o kterém tribuny neměly ani tušení.
