V jednadvaceti letech se v Lucii něco definitivně zlomilo. Jedno gesto uzavřelo sérii zranění, která se vrstvila roky. „V sobě jsem si to uzavřela,“ řekla měsíce poté. Sportovně povedený den se stal bodem zlomu v jejím vztahu k otci.
Dcera olympijské vítězky, která si buduje vlastní cestu
Lucie je dcerou Kateřiny Neumannové, nejúspěšnější české zimní olympioničky podle počtu medailí: šest olympijských kovů, zlato z Turína 2006, dva tituly mistryně světa v běhu na lyžích. Příjmení otevírá dveře, ale taky přináší zátěž. „Protekční dceruška,“ slyšela Lucie víc než jednou. Srovnávání s matkou, která dominovala světovému sportu, je nevyhnutelné, i když závodí v úplně jiné disciplíně.
Zatímco Kateřina brázdila běžecké tratě na sněhu a startovala na horském kole, Lucie se vydala na atletický ovál. Na kartě Českého atletického svazu má dnes osobní maxima 59,51 na čtvrtce, 2:13,78 na osmistovce a 4:52,79 na patnáctistovce. Osmistovku si od té Julisky zlepšila o téměř pět sekund, životní maximum 2:13,78 zaběhla ve Zlíně v červnu 2024.
Co se stalo na Julisce
Memoriál Josefa Odložila, 6. června 2022. Lucie nastoupila na 800 metrů a zaběhla tehdejší osobní rekord. V hledišti seděl její biologický otec Josef Jindra se svou rodinou, včetně Luciiny nevlastní sestry. Prošla kolem něj. Žádná reakce.
Nebylo to poprvé, co ji otcovo chování zranilo. Sama později popsala, že vztah nebyl ideální už od jejích čtrnácti let, že spolu nebyli v kontaktu přes dva roky a že nešlo o jednu hádku, ale o „celou řadu událostí“. Juliska ale byla jiná. Přišla ve chvíli, kdy v sobě ještě nesla naději, že se něco změní. Po závodě ta naděje zmizela.
Kateřina Neumannová kontext doplnila ve společném podcastu s dcerou v roce 2026. Řekla, že Jindra trval na tom, aby jejich vztah i jeho otcovství zůstaly neoficiální, mimo jiné proto, že byl ženatý. Už v roce 2010 v rozhovoru pro iDNES přiznala, že ji Jindra „hodně zklamal“. Od Lucčiných čtrnácti let byla na výchovu fakticky sama, bez finanční podpory z jeho strany.
Sportovní kariéra pod dvojím tlakem
Jak může člověk podávat výkony na dráze, když nese takovou osobní zátěž? U Lucie sport zjevně fungoval jako stabilizační rámec, ale ne zadarmo. V rozhovoru pro iDNES z března 2025 přiznala, že boj o olympijský limit by znamenal překonat „hromadu zdravotních potíží“. V DVTV pak mluvila o častých nemocech, zraněních a pravidelných injekcích kvůli imunitním problémům.
Dnes atletiku neklade na první místo za každou cenu. Kombinuje ji se školou, prací a aktivitou na sociálních sítích. Není to rezignace, je to pragmatismus člověka, který ví, že tělo i hlava mají své limity. V květnu 2026 ji Český atletický svaz představil jako patronku jubilejního 130. ročníku Běchovic, kde naznačila, že by si závod ráda zaběhla.
Otcovský vzor naruby
Lucie v jednom z rozhovorů řekla věc, která překračuje sportovní rubriku: zkušenost s otcem jí nastavila vysokou laťku v tom, jakého partnera nechce. Negativní vzor jako kompas. Není v tom hořkost, spíš chladná jasnost člověka, který si prošel procesem uzavírání a ví, kde stojí.
Veřejně o tom poprvé promluvila až v dubnu 2023, téměř rok po závodě na Julisce. Časový odstup jí zřejmě umožnil převyprávět událost jako uzavřený bod zlomu, ne jako čerstvou ránu. Když se k tématu vrátila v roce 2026 ve společném podcastu s matkou, byl to formát pod jejich vlastní kontrolou, ne bulvární zpověď, ale vědomé rozhodnutí říct příběh po svém.
Osobní rekord z Julisky dávno neplatí. Čas 2:13,78 ze Zlína je rychlejší o téměř pět sekund. Ale ten červnový den v roce 2022 zůstává v Luciině vyprávění závodem, po kterém přestala čekat na otce, který se nedíval.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8046
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 7670
