Ze sta milionů korun wimbledonské prize money zbude českému tenistovi podle modelového výpočtu zhruba 53 milionů. Rozhodující přitom není sazba daně, ale papíry připravené ještě před turnajem.
Pavel Šnobl, daňový poradce, který dříve vedl týmy v Deloitte a dnes se samostatně věnuje desítkám vrcholových sportovců včetně Markéty Vondroušové nebo Tomáše Součka, rozebral na modelu wimbledonské výhry mechaniku, kterou většina fanoušků, a překvapivě i řada hráčů, nezná. Vítěz či vítězka dvouhry letos inkasuje 3 miliony liber. Šnobl pro svůj výpočet pracuje se zaokrouhlenými 100 miliony korun. A právě na té částce ukazuje, kde se peníze ztrácejí a kde se dají legálně zachránit.
Čtyři kroky ke 53 milionům
Celý výpočet má jasnou logiku, kterou Šnobl rozložil do čtyř fází:
- Britská srážka u zdroje. Z prize money se rovnou strhne 20 % jako záloha na daň, tedy 20 milionů korun. Sportovec dostane potvrzení FEU2, bez něj nemůže nic dalšího uplatnit.
- Britské daňové přiznání. Srážka je jen záloha. V přiznání (Self Assessment) se proti příjmu postaví skutečné náklady a dopočte finální britská daň. Ta v Šnoblově modelu vychází zhruba na 40 milionů korun.
- České daňové přiznání. Český rezident přiznává celosvětové příjmy, ale smlouva o zamezení dvojího zdaněnímezi Českem a Británií umožňuje započíst britskou daň proti české. Výsledek: česká daň z příjmu na nule.
- České pojistné. A tady to bolí. Zdravotní a sociální pojištění žije mimo daňovou smlouvu. Šnobl počítá s dopadem kolem 7 milionů korun.
Zbývá 53 milionů. Skoro polovina je pryč.
Další náklady
Rozdíl mezi 40 miliony britské daně a hypotetickými 45 miliony bez odpočtů dělají náklady, které britský HMRC uznává u zahraničních sportovců. Podmínka zní jednoduše: výdaj musí být „wholly and exclusively“ spojen s britským výkonem. V praxi to znamená:
- Trenér a realizační tým – smlouvy, faktury, cestovné.
- Pronájem travnatých kurtů – příprava na specifický povrch Wimbledonu.
- Letenky a ubytování – pro hráče i podpůrný tým.
- PR a správa sociálních sítí – pokud jsou navázané na turnajové vystoupení.
- Agentské poplatky – provize z prize money.
Šnobl opakovaně zdůrazňuje, že nejde o žádný trik. Jde o skutečné výdaje, které sportovec reálně zaplatil a které dokáže prokázat. Problém je, že řada hráčů si doklady neschovává, nemá smlouvy v pořádku nebo náklady vůbec neuplatňuje. „Nechávají peníze ležet na stole,“ shrnuje poradce přístup, který u svých klientů vidí příliš často.
Důkazní břemeno leží na sportovci. Tréninkové deníky, soutěžní rozpisy, faktury za kurty, to všechno musí existovat ještě před turnajem, ne až když přijde čas na přiznání.
Pojistné: tichý zabiják velkých výher
Česká daň z příjmu se po zápočtu britské daně může dostat na nulu. Pojistné ale funguje jinak. Sociální pojištění má strop, maximální roční vyměřovací základ pro rok 2025 činí necelých 2,24 milionu korun. Nad touto hranicí se už neplatí. Zdravotní pojištění u OSVČ ale horní strop nemá. Sazba 13,5 % z poloviny daňového základu běží bez omezení.
U stomilionové prize money to znamená, že zdravotní pojištění spolkne násobně víc než sociální. Šnobl proto mluví o pojistném jako o „zajímavější debatě“ než o samotné dani, a má pravdu. Je to oblast, kterou většina sportovců řeší až zpětně, přitom právě tady se dělají miliony.
Dubaj a Monako: iluze nulové daně
Nabídky na přesídlení do bezdaňových jurisdikcí přicházejí podle Šnobla pravidelně, zvlášť po velkém výsledku. Po finále Roland Garros 2019 řešila totéž rodina Vondroušové. Šnobl popisuje, jak s hráčkou, její maminkou a nevlastním otcem procházel varianty, a jak nakonec zafungoval jeho osobní argument: „U svého dítěte bych to zakázal.“
Důvod není morální, ale matematický. U modelu 100 milionů korun vychází daňová úspora přesunem do Dubaje nebo Monaka na nulu, maximálně na nižší stovky tisíc. Britská daň se platí tak jako tak, Británie zdaňuje příjem z výkonu na svém území bez ohledu na rezidenci sportovce. A náklady na udržení monacké rezidence (byt za dva miliony ročně, povinný vklad u banky ve stovkách tisíc eur) úsporu spolknou.
Horší je právní riziko. Česká Finanční správa posuzuje rezidenci podle faktů: stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklé zdržování. Šnobl zmiňuje případ, kdy jako důkaz vazby k Česku posloužilo i stavební spoření. Pokud sportovec deklaruje rezidenci v emirátu, ale rodinu, zázemí a pravidelné návraty má v Česku, papírový certifikát ho neochrání. A trestní zákoník v § 240 začíná „větší rozsah“ krácení daně už na 100 tisících korunách. U milionových částek hrozí dva až osm let, u deseti milionů pět až deset.
Co Británie zdaní nad rámec prize money
Člověk přirozeně myslí jen na výhru z turnaje. HMRC ale může zdanit i část sponzorských příjmů, pokud jsou navázané na vystoupení v Británii. Rozhoduje poměr výkonových a tréninkových dnů strávených na britském území k celkovému kalendáři. Sponzorská smlouva za desítky milionů ročně tak může v britském přiznání vygenerovat další daňovou povinnost, se kterou sportovec nepočítal.
Šnobl to považuje za jednu z nejpodceňovanějších oblastí. A za oblast, kde chybějící evidence (kolik dnů přesně sportovec v Británii trénoval, kolik soutěžil) stojí reálné peníze.
Skutečná daňová úspora u velké wimbledonské výhry neleží v exotické adrese na obálce. Leží v šanonu s fakturami za kurty, v podepsané smlouvě s trenérem a v přiznání podaném včas ve dvou zemích. Kdo tohle má v pořádku, udrží si víc než polovinu. Kdo ne, zaplatí víc, nebo riskuje víc, než si myslí.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2780
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 8466
