Český veslařský svaz oznámil úmrtí olympijského medailisty Vladka Laciny. Bojoval s dlouhou nemocí

Vladek Lacina patřil k nejuniverzálnějším veslařům, jaké československý sport poznal. Na tři olympiády nastoupil ve třech různých disciplínách, od dvojskifu přes párovou čtyřku až po skif, a z Montrealu si přivezl bronz, který dodnes zůstává jedním z nejcennějších výsledků českého veslování. Český veslařský svaz v nekrologu uvedl, že Lacina odešel „po dlouhé nemoci“. Konkrétní diagnózu ani okolnosti svaz nezveřejnil.

Tři olympiády, tři disciplíny

Lacinova olympijská dráha začala v Mnichově 1972. S Josefem Strakou závodil na dvojskifu, v rozjížďce zvítězili časem 6:56,82 a ve finále A skončili šestí. Od bronzu je dělilo dvanáct sekund, hodně na vodě, ale pro čtyřiadvacetiletého debutanta šlo o jasný signál, že má na světovou špičku.

O čtyři roky později přesedlal do párové čtyřky, disciplíny, která se v Montrealu objevila na olympijském programu poprvé. Spolu s Jaroslavem Hellebrandem, Václavem Vochoskou a Zdeňkem Peckou vyhráli rozjížďku za 5:49,21 a ve finále zajeli 6:21,77. Na stříbrné Nory ztráceli necelé dvě sekundy. Bronz.

Lyžařka Vonnová se svlékla pro magazín a promluvila o zranění, které ji málem připravilo o kariéru

SportyŽivě.cz

Právě teď

Moskva 1980 přinesla další proměnu. Lacina se vrátil na vodu sám, ve skifu. Prošel rozjížďkou, v semifinále dojel druhý a ve finále obsadil čtvrté místo s časem 7:17,57. Od bronzového Fina ho dělilo 2,69 sekundy. Těsně, bolestivě těsně.

Víc než medaile

Čísla vypovídají o výkonnosti, ale ne o kontextu, ve kterém Lacina závodil. Podle jeho vlastních vzpomínek zaznamenaných Pamětí národa odmítal doping, a kvůli obavám, že by mu mohla být anabolika podávána bez jeho vědomí, si nechával několik let pravidelně kontrolovat krev. V éře, kdy se o systematickém dopingu ve východním bloku mluvilo šeptem, to byl postoj, který vyžadoval odvahu.

Vystudovaný inženýr se vedle reprezentace věnoval výzkumu spalovacích motorů, později založil vlastní firmu. Veslování ale neopustil. Zůstával věrný VK Blesk, klubu, z něhož vyrostl, a podle svazu se tam objevoval, dokud mu to zdraví dovolovalo. V roce 2018 mu Český veslařský svaz udělil Čestný odznak, formální potvrzení toho, co veslařská komunita věděla dávno.

Generace, která táhla československé veslování

Lacina nebyl solitér. Tvořil součást generace, která v sedmdesátých a osmdesátých letech posouvala československé veslování na mezinárodní mapu. Jaroslav Hellebrand, jeho parťák z montrealské čtyřky, sám nastoupil na olympiádu ve třech různých disciplínách: dvojskif v Mexiku 1968, skif v Mnichově 1972 a párovou čtyřku v Montrealu 1976. Oba prokazatelně měnili lodě napříč hrami, což je i v mezinárodním měřítku mimořádná všestrannost.

Profil na webu Českého olympijského týmu shrnuje Lacinovu kariéru stručně: sedm startů na mistrovství světa, tři olympiády, jeden bronz. Za těmi řádky se ale skrývá příběh závodníka, který se dokázal přizpůsobit jakékoli lodi a jakékoli posádce.

Co zůstává nezodpovězeno

Svaz ani rodina dosud nezveřejnili termín pohřbu či posledního rozloučení. Veřejné reakce současných českých veslařů se v době psaní článku na otevřeném webu neobjevily; zpráva je čerstvá a veslařská komunita bývá v takových chvílích spíš tichá než hlasitá.

Vladek Lacina odešel ve věku 77 let. Na vodě strávil tři olympiády, v každé jiné lodi. Ten bronz z Montrealu zůstává.