Antonín Panenka seděl v Grand Hotelu International, prohlížel si svou novou sochu a ladil délku knírku. O pár stolů dál Andrej Babiš přemýšlel nahlas a řekl něco, co nikdo z přítomných fotbalových legend nečekal.
Premiér na slavnostním večeru k 50. výročí bělehradského zlata oznámil, že by si dokázal představit Panenkovu sochu v zahradě Strakovy akademie. Ne v hotelu, ne na stadionu, přímo v sídle české vlády.
Večer, který se zvrtl z nostalgie v politický slib
Čtvrteční akce v pražském Grand Hotelu International měla původně jasný scénář: odhalit Panenkovu sochu v hotelu, kde se kdysi reprezentace scházela na soustředění, a připomenout padesát let od slavné penalty v Bělehradu. U stolů seděli Karol Dobiaš, Ivo Viktor, Jan Koller, Pavel Kuka, Miroslav Kadlec i Zdeněk Grygera. Koller mluvil o velké cti a o tom, že na Panenkovi vyrůstal. Viktor sochu glosoval jako „spíš fórek“, ale uznal, že Panenku v ní pozná každý.
Pak se chopil slova Babiš. Podle reportáže Expresu vytáhl osobní vzpomínku: rok 1976, druhý ročník na VŠE, velký fanoušek fotbalu, srdce u Slovanu Bratislava. A pak posunul večer jinam. Litoval, že podobnou akci nepořádá vláda, mluvil o pozvání mistrů Evropy na Úřad vlády a dodal, že by si tam možná objednali i Panenkovu sochu. V jiné verzi výroku zaznělo přímo „na zahradu Úřadu vlády“.
Proč zrovna Panenka, a proč zrovna Strakovka
Jméno Panenka je jedním z mála českých sportovních pojmů, které nepotřebují překlad. Když v Madridu, Manchesteru nebo Buenos Aires někdo nahodí penaltu obloučkem, řekne „Panenka“. Žádný jiný český sportovec nemá v globálním fotbalovém slovníku vlastní heslo. Babiš to na večeru sám zdůraznil: „Jeho jméno zná celý svět.“
Umístit takový symbol do zahrady Strakovy akademie by ale nebylo jen o sportovní poctě. Podle nás by šlo spíš o pokus propojit státní reprezentaci s populárním národním mýtem. Premiér, který si do sídla vlády pozve fotbalové legendy a nabídne jim sochu vedle diplomatických exponátů, vysílá signál, že ví, co běžný volič zná líp než jména ministrů.
Zahrada, která má vlastní pravidla
Tady začíná zajímavá komplikace. Zahrada Strakovy akademie není prázdný trávník čekající na novou sochu. Úřad vlády v ní buduje sochařskou galerii nazvanou Cesta diplomacie. Prvním exponátem je sousoší „Lev s vlčicí“, odhalené v roce 2021 jako symbol česko-italského přátelství, tedy dílo s jasně diplomatickým, nikoli sportovním rámcem.
V objektech pod správou Úřadu vlády existují i další umělecká díla: busta malíře Jana Slavíčka v Hrzánském paláci, rozsáhlá sbírka obrazů a plastik, výstava protokolárních darů v Lichtenštejnském paláci. Precedens sportovce v této roli se nám ale v oficiálních materiálech dohledat nepodařilo. Pokud by Panenkova socha skutečně vznikla, šlo by patrně o první jasně doloženou sportovní osobnost v reprezentativních prostorách české vlády.
Co chybí k tomu, aby šlo o víc než nápad
Babišův výrok zazněl v podmiňovacím způsobu, na společenském večeru, bez tiskové konference. Není známý autor zamýšlené sochy, rozpočet, termín ani forma zadání, zda by šlo o státní objednávku, dar, nebo jiný model. Finální rozhodnutí o nové instalaci ve Strakově akademii by muselo projít Úřadem vlády jako správcem prostoru, s ohledem na památkové, provozní i bezpečnostní hledisko.
Sám Panenka se k možnosti mít sochu v sídle vlády veřejně nevyjádřil. K té hotelové řekl, že má rád překvapení, že je vtipná a že si přeje, aby v ní lidé poznali právě jeho. Stačí se podívat na figurku s velkou hlavou, tmavými vlasy, knírkem a červeným dresem, a poznají.
Zahrada Strakovy akademie je letos otevřená veřejnosti každou sobotu. Jestli tam jednou bude stát i Panenka s nataženou nohou, rozhodne víc než jedno slovo u večeře. Ale to slovo padlo.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6346
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 4572
