Tři finále za sebou a ani jeden titul. Bývalý hráč Lojda ale popsal, proč má Lehečka našlápnuto do světové desítky

Neděle 1. listopadu, Basilej, hala St. Jakobshalle. Lehečka otevírá finále proti Valentinu Vacherotovi setem 6:2 a sahá po nejcennějším titulu kariéry. O dvě hodiny později podává ruku vítězi z Monaka po výsledku 6:2, 3:6, 3:6. Bývalý profesionál a komentátor Aktuálně.cz Dušan Lojda přesto ve svém hodnocení netruchlí. Podle něj prohra Lehečku mrzí a „asi chvíli v hlavě“ zůstane, jenže hráč, který takhle pravidelně chodí do posledních kol, se ke světové desítce blíží každým týdnem. Spočítali jsme, jak blízko skutečně je a proč tři prohraná finále neznamenají totéž.

Tři finále, tři různé příběhy

Na papíře je to série, která bolí: Miami, Tokio, Basilej, pokaždé porážka. Při pohledu zblízka ale každé finále vypráví jiný příběh.

V Miami narazil na Sinnera v jeho nejrozjetější fázi. Ital tam dokončil takzvaný Sunshine Double, tedy výhru v Indian Wells i Miami, a to bez jediného ztraceného setu. Proti Lehečkovi si vypracoval 11 brejkbolů. Tohle finále se nedalo prohrát špatně, spíš jen čestně.

Začínal skvěle, teď inkasoval 19 gólů v devíti zápasech. Horníček dostal podprůměrnou známku za darovaný gól

SportyŽivě.cz

1 h

Tokio bylo těsnější. Alcaraz jako nasazená jednička rozhodl první set až v tiebreaku a na servisu i returnu měl o něco lepší čísla. Prohra s hráčem, který vyhrává grandslamy, ale nikoho nepřekvapí.

Basilej je jiná kategorie. Vacherot přijel jako nenasazený 31. hráč světa, prožil ale týden snů. Postupně vyřadil Navoneho, Jódara, Runeho a Fritze, ve finále pak i Lehečku. Stal se prvním vítězem turnaje z Monaka a připsal si druhý titul ve druhém finále, rok poté, co senzačně ovládl Masters v Šanghaji. Lojda proto mluví o papírově hratelnějším finále. A právě proto tohle zklamání bolí nejvíc.

Jeden míček ve druhém setu

Zlom přišel za stavu 1:1 ve druhé sadě. Lehečka měl dva brejkboly, ani jeden neproměnil a vzápětí sám přišel o podání. Lojda tu pasáž zúžil na „jeden míček“. Kdyby ho Lehečka uhrál, podle komentátora by zápas pravděpodobně dotáhl.

Vacherot pak podle dostupných reportáží zpřesnil servis a zlepšil obranu. Lehečka ztratil podání hned v úvodu třetího setu a znovu za stavu 3:5, kdy už vedl v gamu 40:15. Přesně tyhle momenty dělí finalistu od vítěze. Převaha z prvního setu se nepřetavila v tlak ve chvíli, kdy soupeř přestal chybovat.

Svádí to k jednoduché nálepce „psychicky nezvládá finále“. Podle nás by to bylo laciné a fakta z Basileje ji navíc vyvracejí. Lehečka během týdne porazil Stana Wawrinku v posledním zápase jeho kariéry, tedy v hale plné emocí, a v semifinále se Struffem odvrátil mečbol. Hlava tedy obstála. Chybí spíš schopnost proměnit klíčový gem ve střední části zápasu a udržet agresivní plán i ve chvíli, kdy se soupeř zvedne. To je řemeslo, ne povaha.

Lojda nic nezastírá. Pokud chce Lehečka patřit do absolutní elity, zápasy s hráči typu Vacherota musí zvládat. Výtka i kompliment v jedné větě: od průměrného hráče by nikdo nečekal, že takové finále vyhraje.

Proč Lojda věří v desítku

Komentátorova víra nestojí na povzbudivých frázích. Za Lehečkovým posunem vidí několik konkrétních věcí:

• stabilitu bez výkyvů, které ho dřív stály body,
• lepší pohyb po kurtu,
• fyzickou připravenost na dlouhou sezonu,
• příkladný přístup k tréninku a soustředění výhradně na tenis,
• posun „o level výš“ po zářijovém Davis Cupu.

Lojda přitom přiznává jednu podstatnou věc: Lehečka teď nehraje nejlepší tenis kariéry. Nejvyšší strop podle něj ukázal v semifinále Miami proti Arthuru Filsovi. Tehdy Francouze smetl 6:2, 6:2, udržel všechna podání, nečelil jedinému brejkbolu a po prvním servisu uhrál 82 % výměn. Podzimní Lehečka takhle čistě nedominuje, zato je vytrvale v pozdních fázích turnajů. Pro žebříček je to cennější měna než jeden oslnivý večer.

Svou roli hraje i změna v realizačním týmu. Po Wimbledonu nahradil Michala Navrátila francouzský kouč Frédéric Fontang. Lehečka po zářijové výhře nad Benem Sheltonem popsal, že spolu pracují na servisu, detailech od základní čáry a hlavně na konzistenci, tedy na schopnosti držet kvalitu dlouhodobě. Výsledky podzimu ukazují, že se ta práce propisuje do zápasů.

Má Lojdův optimismus slabé místo? Má, a je vidět na první pohled. Lehečka má v kariéře dva tituly ATP, z Adelaide 2024 a Brisbane 2025. Letos zatím žádný, finále v sezoně 0:3. Kdo chce mezi deset nejlepších, musí trofeje nejen honit, ale i sbírat.

Kolik přesně chybí a kde se to může zlomit

Oficiální žebříček z 2. listopadu ukazuje Lehečku na 15. místě s 2 580 body. Desátý Rafael Jódar má 3 209 bodů. Rozdíl činí 629 bodů. Mezi českými hráči drží Lehečka pozici jedničky jen těsně, Jakub Menšík na 16. místě za ním zaostává o 35 bodů. Další Češi jsou daleko: Vít Kopřiva je 62., Tomáš Macháč 69.

Nejbližší šance na skok se nabízí okamžitě. Podle bodové tabulky v ATP Rulebook 2026 dostane vítěz Masters 1000 celkem 1 000 bodů, finalista 650 a semifinalista 400. Titul v Paříži by tedy znamenal zásadní posun, finále by bylo jízdou na hraně, která by závisela na odečtech z loňska i na výsledcích ostatních. Realisticky vzato je to ale odvážný scénář. Podle Rolex Paris Masters čeká Lehečku v prvním kole Alex Michelsen a vítěz jde rovnou na nasazenou dvojku Carlose Alcaraze.

Lojda ten možný duel bere jako zápas za odměnu: ostré srovnání s absolutní elitou pár týdnů před finálovým turnajem Davis Cupu. Česko ho rozehraje 24. listopadu v Boloni proti Kanadě, kde může Lehečka narazit na hráče jako Félix Auger-Aliassime nebo Denis Shapovalov. Tempo, return a servis pod tlakem by si proti Alcarazovi prověřil lépe než na jakémkoli tréninku.

Lehečka bude navíc hlavním tahounem týmu. V září proti USA rozhodl duel s Learnerem Tienem a Česko otočilo na 3:2. Menšík, druhá opora singlu, se ale ve Vídni při pádu uhodil do hlavy a z Paříže odstoupil. Kapitán Tomáš Berdych věří, že bude součástí týmu, lékařské potvrzení plné připravenosti ale zatím chybí. Nominaci doplnil Macháč, debl mají na starosti Adam Pavlásek a Petr Rikl.

Pokud Paříž nevyjde, dá se čekat, že dalším oknem pro útok na desítku bude začátek sezony 2027. Tedy australské turnaje, na kterých Lehečka v minulosti získal oba své tituly.

Tři prohraná finále za sezonu nejsou pro hráče z druhé desítky ostudou, ale vysvědčením. Takové výsledky nesbírá ten, kdo končí ve druhém kole, nýbrž ten, kdo na trofej klepe pořád znovu. Až Lehečka příště ve finále promění svůj „jeden míček“, nebude to náhoda. Bude to splátka za Miami, Tokio i Basilej.