Šwiateková ukončila v Torontu šest měsíců bez titulu. Během turnaje zuřila a nadávala na kurtu

Neděle 13. srpna 2026, centrkurt v Torontu. Šwiateková servíruje na vítězství ve finále proti Eleně Rybakinové, tehdejší světové dvojce. Dvousetový průchod, první trofej sezony a konec období, které sama popisovala jako „reset“. Ve skutečnosti nešlo o šest měsíců bez titulu, jak se zjednodušeně opakuje: poslední trofej zvedla 21. září 2025 v Soulu, takže titulové sucho trvalo téměř jedenáct měsíců. WTA sama mluví o „jedenáctiměsíčním titulové suchu“. A právě ta délka vysvětluje, proč Toronto nebylo jen další turnajové vítězství, ale průlom, po kterém se Polka posunula z osmého na páté místo žebříčku.

Jedenáct měsíců chaosu

Od Soulu po Toronto se Šwiatekové nedařilo dostat ani do finále. Žádného. Maximem celé sezony 2026 bylo semifinále v Římě. Na Australian Open a v Dauhá ji provázely nervózní reakce na kurtu, které v Polsku okamžitě roztočily debatu o fungování jejího týmu. Především o psycholožce Darii Abramowiczové.

Bývalý trenér Artur Szostaczko v podcastu Trzeci Serwis řekl větu, která se v polských médiích opakovala týdny: „Neznám druhý takový případ, že hráčka tráví den i noc s psycholožkou. Společné dovolené, zápasy, kino.“ Komentátor Lech Sidor přidal, že po Australian Open a Dauhá nebylo vidět, že by Abramowiczové pomoc fungovala, a označil Šwiatekovou za „klubko nervů“. Polka na to v dubnu ve Stuttgartu reagovala stručně: polská média byla k jejímu týmu „nesmírně tvrdá“.

Operace může Marchandovi vzít začátek sezony NHL. Plánovaný start na Slovensku po boku Cháry zrušen

SportyŽivě.cz

2 h

Nový trenér, jiný přístup

Na jaře přišla změna, která se ukázala jako klíčová. Šwiateková začala spolupracovat s Franciscem Roigem, španělským koučem s pověstí technického detailisty. Sama ho na tiskové konferenci popsala jako člověka s „dobrým okem“, který rychle odhalí chybu a místo sebekritiky tlačí k trpělivosti.

Rozdíl oproti předchozímu období? Méně emočního chaosu v přípravě, víc konkrétních technických oprav. A vědomé snížení vlastních očekávání: Šwiateková přiznala, že si nastavovala laťku příliš vysoko a potřebovala restart. Toronto bylo prvním důkazem, že restart funguje. Ne proto, že vyhrála jeden zápas, ale proto, že vyhrála celý týden na WTA 1000, kde v semifinále přetlačila Svitolinovou ve třech setech a ve finále nedala Rybakinové šanci.

Historický kontext, který se přehlíží

Torontský titul je její dvanáctý z kategorie WTA 1000. Tím se dostala před Arynu Sabalenkovou, která jich má jedenáct, na druhé místo od zavedení formátu v roce 2009. Před ní zůstává jen Serena Williamsová se třinácti. Šwiateková navíc vyhrála osm z deseti současných „tisícovek“, statistika, která připomíná její dominanci z let 2022–2024.

Jenže celosezonní čísla zatím mluví opatrněji:

• Žebříček: posun z 8. na 5. místo, ale na lídra Sabalenkovou ztrácí 3 251 bodů
• Závod o WTA Finals: až 10. místo s 2 954 body; Rybakinová vede s 5 277
• Finále v sezoně 2026: Toronto bylo první, a zatím jediné

Toronto tedy připomnělo „dominantní Igu“ kvalitou výkonnostního stropu, ne ještě celoroční konzistencí.

Emoce jako palivo i riziko

Emotivní projevy na kurtu, které provázely celý torontský týden, nejsou u Šwiatekové novinkou. Rozdíl je v tom, že tentokrát šly ruku v ruce s výsledkem. Krátkodobě fungovala frustrace jako mobilizační energie: po měsících kritiky, mediálního tlaku a pochybností o týmu se zlost proměnila v soustředění. Dlouhodobá udržitelnost takového přístupu je ale otázka, na kterou zatím odpověď neexistuje. Stejná emotivnost byla ještě v únoru předmětem kritiky po Australian Open.

Šwiateková každopádně Abramowiczovou v týmu drží a veřejně říká, že spolupráce funguje. Zbytek týmu neměnila. Jediný personální řez, výměna trenéra za Roiga, se zatím jeví jako správný tah.

Co bude dál

Z Toronta Šwiateková zamířila rovnou do Cincinnati, druhé „tisícovky“ severoamerické hardové série. K 17. srpnu už byla ve třetím kole proti Marii Sakkariové. Pokud chce reálně pomýšlet na návrat do první trojky žebříčku, potřebuje bodovat právě teď: Cincinnati a následný US Open jsou poslední velké příležitosti před koncem sezony.

Toronto ukázalo, že Šwiateková umí znovu vyhrát velký turnaj pod tlakem, s novým trenérem a navzdory měsícům pochybností. Jestli je to začátek návratu k dominanci, nebo jednorázový výbuch, rozhodne zbytek léta. Jedno je ale jisté: jedenáct měsíců ticha skončilo hlasitě.