Speciální zvyky české hrdinky Noskové: 30 věcí za den. Stejný oběd, stejné umyvadlo

Jednadvacetiletá Češka právě porazila Madison Keysovou 6:4, 6:4, postoupila do prvního grandslamového finále kariéry a před novináři otevřela téma, které obvykle tenisté odbývají úsměvem a mávnutím ruky. Nosková ne. Popsala systém předzápasových konstant tak rozsáhlý, že ho sama nedokázala vyjmenovat. „Stejné ranní rutiny, skoro stejný oběd, stejná koupelna, stejné umyvadlo, stejné všechno,“ řekla v pozápasovém rozhovoru. A dodala větu, která celý obraz dokresluje: „Mám pocit, že je to v tuhle chvíli už nemoc.“

Dvacet, třicet, kdo to počítá

Číslo „20/30 věcí za den“ zní jako přesný inventář. Ve skutečnosti jde o Noskové vlastní sebeironický odhad, nikdy nepředložila seznam s třiceti body. Podstatné ale je, co za tím stojí. Nejde o jeden ikonický zvyk, jako bývá u některých slavných sportovců, ale o celý balík opakovaných denních konstant: od ranního vstávání přes jídlo až po výběr konkrétního umyvadla v šatně.

Proč zrovna umyvadlo? Protože pro Noskovou není důležité samo o sobě, ale jako součást neměnného prostředí. Když funguje celý řetězec (ráno, jídlo, koupelna, cesta na kurt), mozek se může soustředit na jedinou věc: tenis. „Vždycky jde jen o to zaměřit se na sebe,“ vysvětlila.

Ve stodole leželo 45 let Porsche 356 s nájezdem 62 tisíc km. V aukci se prodalo jako lákavá past pro renovátory, opravy spolknou jmění

AutoŽivě.cz

Právě teď

Komfort, ne magie

Rituály ve vrcholovém sportu nejsou nic nového. U Noskové je ale pozoruhodný jejich rozsah a otevřenost, s jakou o nich mluví. Netvrdí, že jí přinášejí štěstí. Nepřipisuje jim vítězství. Popisuje je jako psychologickou oporu, rámec, ve kterém se cítí nejjistěji a do kterého uprostřed životního turnaje odmítá sahat. „Nehodlám nic měnit,“ prohlásila jasně.

A výsledky jí dávají za pravdu. Na letošním Wimbledonu neztratila do finále ani set. Semifinále s Keysovou zavřela za hodinu a devatenáct minut, oba sety brejkem v koncovce. Čistý, kontrolovaný výkon v největším zápase turnaje. Podle oficiálních podkladů WTA se stala nejmladší wimbledonskou semifinalistkou od Jeleny Ostapenkové v roce 2018 a nejmladší českou od Petry Kvitové v roce 2011.

Kvitová jako startovní výstřel

Právě Kvitová je pro Noskovou klíčová postava. Sama přiznala, že wimbledonský triumf Kvitové byl jedním z prvních momentů, kdy si vůbec uvědomila existenci tenisu. Teď stojí na stejném kurtu, kde její dětský vzor zvedl nad hlavu mísu Venus Rosewater Dish. A reaguje na to s upřímným šokem, ne naučenou pokorou, ale skutečným údivem, že se to děje právě jí.

Ten údiv je oprávněný. Finále proti Karolíně Muchové totiž není jen osobní milník. Podle podkladů WTA k finále jde o historicky první ryze české grandslamové finále. Nejbližší analogie na Wimbledonu sahá do roku 1986, kdy proti sobě stály Martina Navrátilová a Hana Mandlíková, jenže Navrátilová tehdy reprezentovala Spojené státy.

České finále, které nebylo náhodou

Muchová i Nosková přijely do Londýna s identickou travnatou bilancí 11:1 v sezoně. Obě vyhrály generálku těsně před Wimbledonem: Nosková v Berlíně, Muchová v Bad Homburgu. Obě na turnaji dominovaly. Že se potkaly ve finále, není pohádkový příběh, ale logické vyústění nejlepší současné formy na trávě.

Spojuje je víc než vlajka. Na olympiádě v Paříži 2024 spolu hrály čtyřhru a skončily čtvrté. Nosková po semifinále o Muchové řekla, že je „skvělý člověk“ a že je ráda, že právě s ní může hrát své první finále. V sobotu 11. července se na Centre Courtu potkají jako soupeřky.

Nosková do finále vstoupí se stejným ranním rituálem, skoro stejným obědem a tím samým umyvadlem. Jestli to stačí na wimbledonský titul, se teprve ukáže. Ale jedno je jisté: sahat do toho nehodlá.