Kateřina Siniaková vyhrála v pondělí na US Open 2026 hladce 6:3, 6:2, a pak řekla něco, co po takovém výsledku tenistky říkají málokdy.
Šedesát devět minut. Tolik času potřebovala deblová světová jednička na to, aby z kurtu smetla Italku Elisabettu Cocciarettovou a prošla do 2. kola. Žádný tiebreak, žádný dramatický obrat, žádné křeče v pátém gamu. Čistá práce. Jenže když se Siniaková po zápase zastavila u českých novinářů, místo obvyklého „cítím se skvěle, jdu dál“ vytáhla slovo, které k hladké výhře vůbec nepasuje: trápeníčko.
Výhra, která nepřinesla jistotu
„Nemůžu si stěžovat. Vyhrála jsem a myslím, že jsem předvedla dobrý výkon… Jsem mile překvapená. To trápeníčko tady v singlu stále pokračuje…“ Takhle zněla Siniaková po zápase, který by většina hráček prodala jako důkaz formy. Ona ho ale zarámovala jinak, jako příjemné vybočení z dlouhodobého trendu, ne jako jeho zlom.
A právě v tom je síla té věty. Zdrobnělina „trápeníčko“ nezní jako stížnost. Zní jako smíření s něčím, co trvá roky a co jeden povedený večer v New Yorku nevymaže. Siniaková sama přiznala, že do zápasu šla bez jakéhokoli očekávání. Výhra ji překvapila. A to je u hráčky s jedenácti grandslamovými tituly ve čtyřhře pozoruhodné vyznání.
Dva světy jedné kariéry
Čísla mluví jasně. V deblu drží Siniaková post světové jedničky, má za sebou Kariérní Golden Slam, tedy tituly ze všech čtyř grandslamů plus olympijské zlato. Jedenáct grandslamových trofejí v ženské čtyřhře ji řadí mezi absolutní elitu.
V singlu? Pět titulů na okruhu, kariérní maximum na 27. místě žebříčku, nejlepší grandslamový výsledek osmifinále Roland Garros 2019. Na US Open se před letoškem dostala nejdál do 3. kola, a to v roce 2018. V posledních třech ročnících (2023, 2024 i 2025) pokaždé vypadla hned v prvním kole. Letošní postup tak ukončil tříletou sérii singlových startů bez jediné výhry v hlavní soutěži.
Rozdíl mezi singlovým a deblovým profilem je u Siniakové tak výrazný, že by klidně mohl patřit dvěma různým hráčkám. V jedné disciplíně historická dominance, ve druhé boj o to, aby se vůbec dostala do druhého týdne turnaje.
Ósakaová čeká
Skutečný test přijde rychle. Ve 2. kole narazí Siniaková na Naomi Ósakaovou, nasazenou třináctku a dvojnásobnou šampionku US Open z let 2018 a 2020. Japonka si cestu do 2. kola proklestila přes Anastasii Zacharovovou ve dvou tiebreacích, 7:6(6), 7:6(3).
Papírově je Siniaková jasnou outsiderkou. Ósakaová hraje na svém oblíbeném povrchu, před domácím publikem a s ambicí třetího newyorského titulu. Pokud by ale česká hráčka dokázala přenést pondělní klid a kvalitní servis i do tohoto duelu, dorovnala by přinejmenším své nejlepší singlové výsledky na US Open. Podle nás by případný postup přes Ósakaovou byl malým zemětřesením, a možná i odpovědí na otázku, jestli „trápeníčko“ jednou může skončit.
Skalp, který singlu chybí
Zajímavé je, že Siniaková na letošním US Open už jeden velký skalp má, jenže ne v singlu. Ve smíšené čtyřhře s Britem Henrym Pattenem vyřadila v 1. kole nasazené jedničky: Arynu Sabalenkovou a Novaka Djokoviče. Výsledek 1:4, 4:2, [10–2] v supertiebreaku ukazuje, jak suverénně se Siniaková cítí, když vedle ní stojí parťák. V dalším kole mixu je čeká dvojice Gaël Monfils a Elina Svitolinová, další hvězdný pár, další příležitost.
V deblu je Siniaková doma. V singlu je na návštěvě. A právě proto je její pondělní upřímnost tak cenná, nepředstírá, že návštěva je domov. Jen doufá, že jednou bude.
Jedno zdrobnělé slovo po hladké výhře řeklo o Kateřině Siniakové víc než celá sezona singlových výsledků. Teď má šanci dokázat, že trápeníčko může mít i šťastný konec; stačí porazit bývalou světovou jedničku.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9221
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7568
