Ještě před třemi lety stály na stejné straně kurtu jako deblové partnerky. Teď jedna z nich rozděluje role a druhá je přijímá.
Kateřina Siniaková přiletěla do Šen-čenu na finálový turnaj Poháru Billie Jean Kingové po delší reprezentační odmlce. Poprvé v kariéře se hlásí do služby pod vedením Barbory Strýcové, ženy, se kterou v roce 2018 vyhrávala semifinálovou čtyřhru proti Německu a společně slavila poslední český titul. Sama to přepnutí z roviny spoluhráčka–spoluhráčka do roviny hráčka–kapitánka popisuje jednoduše: „Je to zvláštní změna, ale je to správné.“ Atmosféru v týmu označuje za skvělou a opakovaně zdůrazňuje, jak moc si užívá návrat do města, kde v roce 2017 získala svůj první singlový titul na okruhu WTA.
Převrácené role z roku 2018
Poslední český triumf v soutěži se datuje do roku 2018. Ve finálové sérii proti Spojeným státům tehdy Strýcová urvala úvodní bod, Siniaková přidala další dva a tým slavil jedenáctý titul v historii. Obě stály v kolektivu vedle sebe, sdílely šatnu, lavičku, emoce. O osm let později sedí Strýcová na lavičce v jiné pozici, jako nehrající kapitánka, která se za tenistku už nepovažuje. Siniaková naopak zůstává jednou z klíčových figur kádru, který patří na papíře k nejsilnějším v turnaji.
Právě ta blízkost dělá posun zajímavým. Nejde o konflikt ani o mocenský střet. Jde o rychlost, s jakou se musely obě přenastavit, z partnerek na dvojici s jasně oddělenými kompetencemi.
Co přinesla „nová krev“
Petr Pála vedl český tým dekády. Byl diplomatem, klidnou silou, mužem, jehož styl fungoval v éře Kvitové, Šafářové i raných let Siniakové. Strýcová je jiný archetyp. Linda Nosková, další členka současného kádru, to na jaře shrnula výstižně: Pála a Strýcová jsou „jin a jang“. Kde Pála tlumil, Strýcová přidává energii. Kde on volil rozvahu, ona sází na živelnost a generační blízkost.
Konkrétní změny oproti minulé éře:
- Důraz na čtyřhru. Formát finálového turnaje stojí na dvou singlech a jednom deblu, každý zápas má tedy obrovskou váhu. Strýcová už při jarní kvalifikaci ve Švýcarsku otevřeně akcentovala deblovou přípravu jako prioritu.
- Komunikační styl. Tým mluví o „nové krvi“ a o tom, že se „člověk nenudí“. Strýcová přináší víc legrace, kratší odstup, přímější zpětnou vazbu.
- Přístup zápas po zápase. Žádné velké proklamace dopředu, spíš soustředění na nejbližší úkol.
Šen-čen jako osobní návrat
Pro Siniakovou má město v jihovýchodní Číně zvláštní náboj. Právě tady v říjnu 2017 porazila ve finále Alison Riskeovou a připsala si premiérový singlový titul. Teď se vrací v jiné fázi kariéry, s jiným týmem kolem sebe, ale na stejné půdě. „Jsem hrozně ráda, že jsem zpět,“ řekla na oficiální tiskové konferenci před turnajem.
Její role v sestavě zatím nebyla oficiálně potvrzena. Vzhledem k formátu a Strýcové důrazu na debl je ale Siniaková nejčitelnější volbou právě pro čtyřhru, disciplínu, v níž patří dlouhodobě ke světové špičce.
Cesta pavoukem a kde to sledovat
Statistika přitom varuje před přehnaným optimismem. Od zavedení nového finálového formátu v roce 2021 se Češky z pěti účastí dostaly jen dvakrát do semifinále. V roce 2025 dokonce hrály baráž o udržení mezi elitou. Kádr je letos mimořádně silný, otázka zní, jestli nová energie ze Strýcové lavičky dokáže proměnit papírovou sílu v reálné výsledky.
Siniaková, která se naposledy dívala na Strýcovou přes síť jako na parťačku, ji teď uvidí stát za postranní čárou s taktickým blokem v ruce. Zvláštní změna. Ale možná přesně ta, kterou český tým potřeboval.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5027
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 2902
