Andrej Česnokov, bývalá světová devítka, veřejně prohlásil, že grandslamová šampionka Mirra Andrejevová „určitě odejde“ z ruského tenisu. Sama hráčka přitom v lednu říkala pravý opak.
25. září 2026 dal Česnokov rozhovor pro RBC Sport, v němž označil změnu sportovní příslušnosti Andrejevové za nevyhnutelnou. Argumentoval jednoduše: žije ve Francii, trénuje ve Francii a v ženském ruském tenisu už běží lavina odchodů, kterou nikdo nezastavil. Jenže poslední veřejné vyjádření samotné hráčky, datované 21. ledna 2026 po Australian Open, zní jinak: o změně občanství prý „ani nepřemýšlela“ a žádné nabídky nedostala. Mezi těmito dvěma polohami se odehrává příběh, který přesahuje jednu tenistku.
Patnáct, sedmnáct, nebo devatenáct?
Od roku 2022, kdy Rusko ztratilo přístup k týmovým soutěžím a jeho sportovci začali startovat pod neutrálním statusem, opustila ruský tenis celá řada hráček. Kolik přesně, záleží na tom, koho se zeptáte. Jmenný rozpis serveru Championat z konce září 2026 uvádí 15 žen a 2 muže. RBC Sport ve stejném týdnu píše o 19 tenistech celkem. Absolutní číslo se tedy liší zdroj od zdroje, bezpečně lze říct „nejméně 15 tenistek“.
Jména ale mluví jasně. Natela Dzalamidzeová odešla ke gruzínské federaci. Varvara Gračovová se stala Francouzkou. Darja Kasatkinová oznámila před Charlestonem 2025, že získala trvalý pobyt v Austrálii, a otevřeně přiznala, že jedním z rozhodujících faktorů byla nemožnost žít v Rusku jako gay žena. Anastasija Potapovová získala v prosinci 2025 rakouské občanství a Rakouský tenisový svaz ji okamžitě označil za způsobilou reprezentovat zemi. Kamilla Rachimovová, Polina Kuděrmetovová i Marija Timofejevová zamířily do Uzbekistánu. Poslední doplněným jménem na seznamu je Anna Blinkovová, která si vybrala Francii.
Většina z nich ale patřila k širšímu poli, ne k absolutní špičce. A právě tady se příběh Andrejevové láme.
Proč je Andrejevová jiná kategorie
Mirra Andrejevová je aktuálně světová pětka a nejvýše postavená Ruska v žebříčku WTA. V červnu 2026 vyhrála Roland-Garros, první grandslamový titul v kariéře. Není to hráčka z druhé stovky, která změní vlajku a svět si toho sotva všimne. Je to tvář, na níž šlo stavět celý narativ budoucnosti ruského ženského tenisu.
Česnokov to pojmenoval bez diplomatických oblouků: Andrejevová žije a trénuje v Cannes, pohybuje se v evropském prostředí a hráči podle něj volí to, co je pro ně „pohodlnější“. Šamil Tarpiščev, prezident Ruského tenisového svazu, přidal o týden dříve systémový rámec: federace podle něj nemá peníze ani smluvní nástroje, jak kohokoliv udržet. Zároveň tvrdil, že Andrejevovou a další „obpracovávají“ kvůli změně sportovní příslušnosti.
Podle nás je podstatný právě ten kontrast: funkcionáři veřejně přiznávají bezmoc a bývalí hráči nahlas předpovídají odchod jedničky, zatímco sama hráčka mlčí, respektive její poslední slovo zní „ne“.
Co by odchod prakticky znamenal
Změna sportovní příslušnosti na okruhu WTA není tak komplikovaná, jak by se mohlo zdát. Podle pravidel WTA pro rok 2026 může hráčka změnit národnost i během sezony po doložení platného pasu nebo jiného uznaného důkazu. Žádná univerzální „čekací lhůta“ v otevřeném pravidlovém kodexu pro individuální turnaje neexistuje.
Jiná situace je u týmových soutěží. Billie Jean King Cup, United Cup nebo olympijský tenis mají vlastní režim schvalování způsobilosti, který stojí na nominaci národní federace a splnění dalších podmínek. Pro Andrejevovou by to znamenalo:
- Na turnajích WTA a grandslamech by místo neutrálního statusu vystupovala pod francouzskou vlajkou.
- Pro týmovou reprezentaci Francie by potřebovala francouzské občanství a souhlas federace.
- Francouzská naturalizace standardně vyžaduje centrum zájmů ve Francii a zpravidla pětiletou rezidenci, což při jejím dlouhodobém pobytu v Cannes nemusí být nedosažitelné.
Praktické výhody? Česnokov explicitně zmiňuje volnější pohyb po Evropě a konec čekání na víza. U Kasatkinové hrál roli osobní komfort a bezpečnost identity. U Potapovové okamžité napojení na novou federaci. Andrejevová ale žádný z těchto motivů sama veřejně nepotvrdila.
Mlčení jako pozice
Osm měsíců uplynulo od jejího lednového „ani jsem o tom nepřemýšlela“. Od té doby vyhrála Roland-Garros, upevnila se v první pětce žebříčku, a nezaznělo od ní jediné veřejné slovo o změně občanství. Spekulace přišly až v září, a to ne od ní, ale od Tarpiščeva a Česnokova.
Dá se to číst dvěma způsoby. Buď se nic nezměnilo a Andrejevová skutečně neuvažuje o odchodu. Nebo se změnilo všechno, ale hráčka čeká na správný moment: po sezoně, po vyřešení právních náležitostí, po dohodě s francouzskou federací. Obě varianty jsou v tuto chvíli spekulace. Doložený je jen fakt, že ruský tenis od roku 2022 systematicky ztrácí hráčky, že jeho vlastní funkcionáři přiznávají neschopnost tento trend zastavit a že jeho aktuální ženská jednička žije tisíce kilometrů od Moskvy.
Pokud by Andrejevová skutečně odešla, nebyla by sedmnáctou v řadě. Byla by první, po které by se řada přestala počítat.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 7076
Bojové sporty
|
PŘEČTENÍ: 2345
