Kluby NHL zoufale shánějí brankáře a přeplácejí průměr. Boston má recept, který ostatní marně hledají už 20 let

Když 9. září 2003 nastoupil Bob Essensa do organizace Boston Bruins, nikdo nečekal, že se z bývalého gólmana Winnipegu stane nejstabilnější postava klubu. Od té doby se v Bostonu vystřídalo pět hlavních trenérů, několik generálních manažerů a celá generace hráčů. Essensa zůstal. Pod jeho dohledem vyhráli Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL tři různí muži, Jenningsovu trofej pro tandem s nejméně inkasovanými góly získaly tři různé dvojice a jeden z jeho svěřenců zvedl nad hlavu Stanley Cup. Zatímco jiné kluby každé léto zjišťují, že nemají koho postavit do branky, a sahají po drahých smlouvách, Boston má další jméno připravené dřív, než ho potřebuje. Zrovna teď to dokazuje znovu.

Trh, kde se za nejistotu platí miliardy

Podle květnové analýzy webu Daily Faceoff letos řeší brankoviště hlavně Edmonton, Carolina, Florida a Vegas. Nejostřeji to platí pro Oilers. Tým, který se probojoval do play-off, chytal s úspěšností zásahů 88 %. Analýza dodává, že odpovědí nebyl Stuart Skinner ani Tristan Jarry a klub musí hledat zkušeného brankáře. Jinými slovy: zaplatit za hotové řešení.

Hotová řešení jsou drahá. Průměrný brankář mimo nováčkovskou smlouvu podle dat PuckPedia bere zhruba 85 milionů korun ročně. Špička je jinde: Igor Šesťorkin přes 250 milionů, Jeremy Swayman i Linus Ullmark kolem 180 milionů. Samotné absolutní částky ale nejsou hlavní problém. Ten je v délce závazků. Brankářská výkonnost kolísá víc než u kterékoli jiné pozice a smlouva podepsaná po jedné skvělé sezoně může o dva roky později ležet klubu v rozpočtu jako balvan. Daily Faceoff to shrnuje bez obalu: u brankářů vlastně nikdo neví, jaká strategie je ta správná.

Spicy Pája zvažuje konec s MMA. Bojí se další prohry

MMAmag.cz

2 h

Ani Boston to neví. Jen se tomu přizpůsobil.

Pět cest, pět různých gólmanů

Při pohledu na bostonské brankáře posledních dvou dekád nápadně chybí jedna věc: společný původ. Klub nemá jeden osvědčený kanál, ze kterého by gólmany čerpal. Má jich víc a používá je všechny.

• Tim Thomas se do NHL probojoval po dlouhé a neobvyklé cestě. V Bostonu získal Vezinovu trofej v letech 2009 a 2011 a v roce 2011 vedle Stanley Cupu i Conn Smytheovu trofej pro nejužitečnějšího hráče play-off s rekordním počtem zákroků, jak dokládají NHL Records.
• Tuukka Rask přišel výměnou z Toronta za Andrewa Raycrofta. Vezinu získal v roce 2014 a drží klubové rekordy ve výhrách i odehraných zápasech mezi brankáři Bruins.
• Jaroslav Halák dorazil jako volný hráč a s Raskem vyhrál Jenningsovu trofej za sezonu 2019/20.
• Linus Ullmark podepsal v roce 2021 jako volný hráč smlouvu na čtyři roky za zhruba 440 milionů korun. V sezoně 2022/23 získal Vezinu a se Swaymanem Jenningsovu trofej.
• Jeremy Swayman je odchovanec, Boston ho draftoval ve čtvrtém kole v roce 2017.

Draft, výměna, volný trh a v dalších letech i waiver listina a Evropa. Interní metodiku bostonského skautingu klub veřejně nepopisuje, z jeho přestupů a výměn však vyplývá jasný vzorec: ne jeden kanál, ale trvalé hledání po několika cestách současně. Právě proto Boston nikdy nestál před situací, kdy by jeho jediná naděje selhala a za ní zela prázdnota.

Výsledky mluví samy za sebe. Za sezonu 2022/23, kdy Ullmark se Swaymanem tvořili nejlepší tandem ligy, nasbírali Bruins rekordních 65 výher a 135 bodů. Žádný tým v historii NHL do té doby tolik nezvládl.

Trenér, který nepředělává

Kontinuita Boba Essensy je jádrem celého modelu, ale ne v podobě kultu jedné osobnosti. Podle oficiálního profilu na webu Bruins je ve 23. sezoně a pracuje s brankáři v Bostonu i na farmě v Providence. Díky tomu talenty z AHL nedostávají jiné instrukce než jednička v NHL. Všichni mluví stejným jazykem od prvního dne.

Boston Globe o něm napsal, že pod ním uspěli brankáři „všech tvarů, velikostí a stylů“. Akrobatický Thomas, technický Rask, vysoký Ullmark, výbušně rychlý Swayman. Essensa nikomu nevnucuje jeden vzor. Hledá, co konkrétnímu gólmanovi funguje, posiluje to a opravuje slabiny. Jeho běžná práce je přitom spíš řemeslná než tajemná: rozbor soupeřů, videosmyčky gólů a nájezdů, příprava na přesilovky protivníka, individuální rozhovory.

Sám Essensa svůj úspěch nepřipisuje jen sobě. V rozhovorech zmiňuje kvalitu brankářů, práci vedení i defenzivní filozofii hlavních trenérů. Boston léta hraje důrazně dozadu a gólmani za jeho obranou chytají v čitelnějších situacích. Proč mu trenéři nechávají volnou ruku, vysvětlil jednoduše: nefunkční brankoviště dokáže trenéra pohřbít.

Ke kultuře patří i tandemy. Rituální objetí Ullmarka se Swaymanem po výhrách se stalo symbolem dvojice, která nebojuje proti sobě. Oba v klubovém rozhovoru mluvili o zdravé konkurenci a o tom, že tým má přednost před vlastními minutami. Přímý vliv objetí na výsledky nikdo nezměří. Výsledek té sezony ale zná každý.

Odešli a vyhrávali jinde

Model má i svou cenu. Boston nemůže dát místo všem, a tak jeho brankáři občas zazáří v cizím dresu. Pro klub je to současně kompliment i varování.

Ullmarka Boston v červnu 2024 vyměnil do Ottawy za Joonase Korpisala, Marka Kastelice a 25. volbu draftu. Generální manažer Don Sweeney vysvětlil, že oba brankáři chtěli odehrát kolem 55 zápasů za sezonu, což u dvou zdravých gólmanů nejde. Swayman pak podepsal osmiletou smlouvu za zhruba 1,45 miliardy korun. Ullmark si v Ottawě vyjednal čtyři roky za přibližně 725 milionů. Boston za něj předtím platil zhruba poloviční roční částku.

Daniel Vladař, kterého Bruins draftovali v roce 2015 ve třetím kole, odešel v roce 2021 do Calgary za volbu ve třetím kole. V létě 2025 podepsal jako volný hráč s Philadelphií dvouletou smlouvu za zhruba 147 milionů korun a ve Flyers se stal jedničkou. Podle NHL.com měl v březnu kariérní maxima ve výhrách i startech a při hře pět na pět chytal s úspěšností 92,2 %.

Nejvýraznější je příběh Brandona Bussiho. Prošel bostonskou farmou v Providence, přes Floridu a waiver listinu se dostal do Caroliny a tam v sezoně 2025/26 vyhrál 31 z 39 zápasů. V šestém zápase finále Stanley Cupu vychytal čisté konto a pohár zvedl nad hlavu. Boston ho vychoval na úroveň NHL, jen pro něj neměl volnou branku. Podle nás to ale model nevyvrací, spíš ho potvrzuje: brankáři z bostonského systému jsou použitelní i jinde.

DiPietro, Zajíček, Patera: další vrstva je připravená

Teď přichází nejnovější ukázka. Boston v létě pustil Korpisala a podle NHL.com tím záměrně uvolnil místo Michaelovi DiPietrovi vedle Swaymana. Žádný drahý nákup, žádná panika.

DiPietra Bruins získali už v říjnu 2022 výměnou za Jacka Studnicku, tehdy jako brankáře, kterému ve Vancouveru zamrzla kariéra. V Providence vyhrál 34 zápasů, inkasoval v průměru 1,91 gólu, chytal s úspěšností 93 % a podruhé za sebou dostal cenu pro nejlepšího brankáře AHL. Jeho smlouva do konce sezony 2026/27 stojí klub zhruba 18 milionů korun ročně. Desetina toho, co by si řekl hotový gólman z trhu.

Za ním stojí české zálohy. Šimona Zajíčka Boston získal v květnu 2025 z Litvínova, kde měl s úspěšností 93 % nejlepší číslo extraligy. Ve své první severoamerické sezoně vyhrál v Providence 14 z 21 zápasů s úspěšností 91,5 % a v červnu dostal další dvoucestnou smlouvu za zhruba 19 milionů korun. Jiří Patera, kterého Bruins v říjnu 2024 sebrali z waiver listiny Vancouveru, se vrací na roční dvoucestný kontrakt jako zkušená pojistka pro AHL i nouzový záskok.

Hierarchie je jasná: Swayman jednička, DiPietro dvojka. Zajíčkova šance na NHL podle nás přijde hlavně při zranění, výpadku formy DiPietra nebo jako jarní test. Do 23 let ale nasbíral víc severoamerických zkušeností, než mívá většina evropských brankářů v jeho věku.

Zatímco Edmonton projíždí seznamy volných hráčů, Boston má za Swaymanem tři brankáře, kteří ho dohromady stojí zlomek ceny jednoho průměrného gólmana z trhu. Nejde o to, že by Bruins pokaždé trefili správné jméno. Jde o to, že když se netrefí, mají v šatně Providence dalšího, který už dva roky chytá pod stejným trenérem.