Hokejový útočník Michal Birner odehrál za Traktor Čeljabinsk pouhých dvanáct zápasů. Pak přišla nabídka, která mu změnila zbytek kariéry.
Léto 2016 vypadalo pro Birnera nadějně. Čerstvý mistr extraligy s Libercem odešel do KHL, kde ho čekala poslední šance na velký kontrakt. Sám tehdy přiznal, že motivací byly i peníze. Jenže po návratu ze Světového poháru se ocitl v situaci, kterou nečekal: trenér mu podle jeho slov sdělil, že nechápe, proč se vůbec vrátil, a že pro něj v sestavě nemá místo. Dvanáct zápasů, jedna asistence, konec. V listopadu 2016 stál na hokejové křižovatce bez jasného směru. Záchrana nepřišla z letiště ani od ambasády. Přišla z Fribourgu.
Slepá ulička v Čeljabinsku
Birner odcházel z Liberce v srpnu 2016 jako zkušený křídelník s předchozí KHL štací ve Lvu Praha. Do Čeljabinsku ho táhla kombinace ambicí a pragmatismu, v týmu navíc působil i Michal Řepík, takže jazyková izolace neměla být úplná. Realita dopadla jinak. Po Světovém poháru, kde reprezentoval Česko, ztratil důvěru trenérského vedení. Komunikace vázla i kvůli jazykové bariéře, ruštinu neovládal. Traktor jeho odchod potvrdil strohou zprávou se statistikami, bez detailního zdůvodnění. Birnerova verze je výmluvnější: v Čeljabinsku necítil komfort, neměl roli a neviděl cestu zpět do sestavy.
Červenkova role a nabídka na poslední chvíli
Když se Birner rozhlížel po dalším angažmá, měl rozehrané karty ve Finsku. Byl už prakticky rozhodnutý, že zamíří tam. Pak zazvonil telefon s nabídkou z Fribourgu-Gottéron. A tady vstupuje do příběhu Roman Červenka.
Červenka ve Fribourgu už působil a podle Birnerova agenta Vladimíra Vůjtka mladšího klub hledal hráče právě k němu, do společné formace. Červenka sám Birnerovi švýcarský klub doporučil ještě na Světovém poháru. „Neřekl jediné špatné slovo,“ popsal Birner později. Na rozhodnutí měl pár hodin. Švýcarská liga je pro cizince obtížně přístupná, počet importních hráčů je limitovaný. Taková nabídka nepřichází dvakrát. Finsko šlo stranou.
Červenkova pomoc přitom nekončila doporučením. Po příchodu do Fribourgu, kde tým vedl rusky mluvící trenér Vjačeslav Bykov, Birnerovi překládal z ruštiny. Paradox: jazyk, který mu v Čeljabinsku chyběl, mu ve Švýcarsku zajistil kamarád.
Švýcarsko jako restart
Fribourg nebral Birnera jako nouzovou výplň. Už v prosinci 2016 o něm a Červenkovi psala Champions Hockey League jako o dvojici, která táhne ofenzivu klubu. Oba Češi byli na soupisce jedinými krajany, ale jejich vliv přesahoval národnostní stopu.
Birner později opakovaně srovnával ruskou a švýcarskou zkušenost. Rozdíl nebyl jen ve výsledcích:
- Režim soutěže — většina zápasů o víkendu, méně cestování, možnost každou noc spát doma.
- Zázemí — švýcarská National League má formálně nastavené minimální infrastrukturní standardy pro stadiony, zdravotnické zázemí i chráněné vstupy na led.
- Přístup k hráčům — od importů se čekalo lídrovství, ne anonymita ve čtvrté lajně.
V KHL šel za penězi. Ve Švýcarsku zjistil, že peníze nejsou všechno, a sám to přiznal. Tři sezony ve Fribourgu mu daly stabilitu, kterou v Čeljabinsku nenašel ani náznakem.
Od Fribourgu ke sportovnímu řediteli
V průběhu ročníku 2018/19 se Birner vrátil do Liberce. Ne jako hráč na sestupu, ale jako muž, který věděl, co chce. Pod Ještědem dohrál aktivní kariéru až do 2. května 2024, kdy Bílí Tygři oznámili konec jeho hráčské dráhy a jeho přechod do managementu. Nejprve vedl skauting, od 8. ledna 2025 zastává pozici sportovního ředitele klubu.
Trajektorie je čitelná: Čeljabinsk byl slepá ulička, Fribourg křižovatka, Liberec domov. Švýcarská epizoda nezachránila Birnerovi život. Zachránila mu kariéru, a možná i pohled na to, co od hokeje vlastně chce.
Dnes sedí v kanceláři sportovního ředitele klubu, za který před devíti lety slavil titul. Ten telefonát z Fribourgu stál za to zvednout.
