Příběh Paola Barilly: Bývalý jezdec F1 zbohatl na těstovinách

Jen závodník se může pochlubit tak zářnou kariérou po konci v motorsportu. Příjmení dnes dvaašedesátiletého Paola Barilly však zná bez nadsázky celý svět. Vraťme se však na začátek celého příběhu, tedy k rozkvětu nové generace italských jezdců na počátku 80. let. Barillova závodnická dráha započala v roce 1975, kdy zvítězil v italském motokárovém mistrovství do 100 ccm. O pět let později již závodil v tehdejším místním šampionátu Formula Fiat Abarth ve stejnojmenném voze.

Trvalo pouhý rok, než se propracoval až do Formule 3. V ní zazářil, sbíral vítězství a vysloužil si smlouvu v týmu Formule 2 Minardi. Jeho kariéra těsně pod vrcholem však již příliš působivá nebyla. Během tří let nenasbíral v šampionátu ani bod a skončil nejlépe sedmý. Rodák z Milána naopak zaujal ve vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans, kterou spolu s Klausem Ludwigem a Johnem Winterem v roce 1985 ovládl.

iZdroj fotografie: Minardi

Tři roky posléze paběrkoval ve Formuli 3000 než přišla překvapivá nabídka z Formule 1. Tehdejší eso v barvách italské stáje Minardi Pierluigi Martini si totiž v jednom ze závodů poranil žebra a volba padla na Barillu, který dostal šanci ukázat se mezi elitou. V kvalifikaci však skončil až na devatenácté přece a v samotném závodě musel vinou defektu odstoupit hned v úvodním kole.

Ve Formuli 1 neuspěl

Po odchodu španělského jezdce Luise Péreze-Saly z týmu se stal v nadcházejícím ročníku Barilla novým závodníkem Minardi. Ze čtrnácti závodů však dokázal dorazit do cíle jen ve čtyřech případech, nejlépe jedenáctý. Šestkrát se navíc do velké ceny ani nekvalifikoval. V roce 1990 proto pověsil jezdeckou obuv na hřebík a začal se naplno věnovat rodinnému podniku. Tehdy devětadvacetiletý Paolo byl totiž čtvrtou generací rodiny Barillů, největšího světového výrobce těstovin.

Nejprve působil jako šéf francouzské odnože, posléze se propracoval až k roli generálního ředitele. Dnes působí jako předseda Mezinárodní organizace pro těstoviny, Italské asociace těstovinového průmyslu a viceprezident skupiny Barilla Group. Zároveň patří mezi nejbohatší italské občany, žebříček Forbes odhaduje jeho jmění na zhruba 23 miliard korun. Na závodnickou minulost a neúspěšné působení ve Formuli 1 tak může jen s úsměvem vzpomínat.

Prostředí Formule 1 nebylo pro mě, přiznává

„Být ve Formuli 1 byl báječný a mimořádný zážitek. Byl to můj cíl a kdybych ho nedosáhl, o něco bych přišel. Ale pochopil jsem, že to prostředí nebylo pro mě. Neodráželo mou osobnost. Abyste se ve Formuli 1 udrželi, musíte být velmi odhodlaní. Připravení na všechno, udržovat napětí,“ přiznal po letech pro web Minardi. „Můj závodnický styl ale neměl tendenci ostatní šikanovat, mám raději spolupráci,“ zakončil.