V reprezentaci dal jediný gól, přesto patří k největším českým hrdinům

V reprezentaci odehrál jen šest zápasu a před ziskem zlata ho v České republice znal málokdo. Celá jeho kariéra je ovšem pozoruhodná.

i Zdroj fotografie: Česká hokejová reprezentace
                   

Již v šestnácti letech nastupoval v dresu Litvínova v tehdejší československé lize. Fascinující příběh hokejového obránce napsal první zásadní kapitolu v roce 1984. Na mistrovství Evropy juniorů vybojoval Petr Svoboda stříbrnou medaili, to hlavní ale přišlo až po finále. Osmnáctiletý mladík se vytratil z kabiny jen s pár osobními věcmi a zadním vchodem opustil zimní stadion v Bad Tölzu. Vyrazil za svým snem.

Velké tajemství

Emigrace v té době nebyla snadným rozhodnutím. „Jako mladý kluk nemáte ponětí, co by se mohlo stát vaší rodině, kterou jste nechal doma. Státní bezpečnost dala mým rodičům pořádně zabrat. Byli jsme si hodně blízcí, takže to nebylo jednoduché. Ale jsem rád, že jsem to rozhodnutí udělal,“ řekl Petr Svoboda po letech časopisu Hockey News. Jeho otec musel tehdy skončit v pozici sekretáře litvínovského klubu. „V prvních dnech jsem byl každou chvíli u výslechu. Ještě horší bylo, že jsme téměř nevěděli, kde je,“ zmínil Karel Svoboda pro klubový web.

iZdroj fotografie: Montreal Canadiens

Tři měsíce pobýval Petr Svoboda u tety v Mnichově a během této doby navázal kontakt s lidmi pracujícími pro Montreal Canadiens. S nimi také nakonec odletěl do zámoří. Habs drželi vše v tajnosti a až do draftu ho ukrývali v hotelu. Kanadský klub měl k dispozici pátý výběr. Když generální manažer Serge Savard oznámil jméno Petra Svobody, zazněl halou smích. Skauti věděli o kvalitách československého obránce, jenže vyplácat výběr v prvním kole na hráče zpoza železné opony, vypadalo jako naprostá hloupost. Tedy jen do momentu, než se odchovanec litvínovského hokeje objevil na podiu.

75 kilogramů

Petr Svoboda se draftu zúčastnil jako úplně první hráč zpoza železné opony. Hned v následující sezoně už patřil ke stabilním členům Montrealu Canadiens a odehrál 73 zápasů základní části plus dalších sedm v play-off. Rozjezd v zámoří ale pro talentovaného beka nebyl vůbec snadný. Nejobtížnější byla jazyková bariéra, protože ve východoevropských zemích jsme neměli příležitosti učit se anglicky,“ podotkl Svoboda. „Ale měl jsem skvělé mentory jako Serge Savarda a moji spoluhráči Larry Robinson a Bob Gainey mi také obrovsky pomohli.“

iZdroj fotografie: Philadelphia Flyers

Ne všichni ale věřili, že osmnáctiletý mladík mezi elitou obstojí. Když jsem se dostal do NHL, vážil jsem asi 75 kilogramů a v té době se hrálo mnohem tvrději než teď, takže si spousta lidí myslela, že tam nebudu moc dlouho. Ale dokázal jsem to a toho si opravdu cením,“ uvedl Petr Svoboda. Postupně se vypracoval do elitní obrany Montrealu, ve které nastupoval s Chrisem Cheliosem. Hned ve druhé sezoně pomohl Canadiens k zisku Stanley Cupu. Barvy Habs hájil dlouhých osm sezon a než byl vyměněn do Buffala, odehrál za ně více než šest stovek zápasů.

Bez Hlinky by nejel

V zámoří platil Petr Svoboda za velmi respektovaného obránce, v Československu a poté i v České republice o jeho kvalitách ale vědělo jen pár odborníků. Když ho trenér národního týmu Ivan Hlinka zařadil do nominace pro olympijské hry v Naganu, byl z toho docela poprask. Kouč se s obráncem dobře znal z Litvínova a pojilo je přátelství. „Znal jsem ho odmala, byli jsme výborní kamarádi. Že za mnou přijel, byl jeden z důvodů, proč jsem o Naganu přemýšlel,“ přiznal deset let po turnaji století v rozhovoru pro iDnes.

O kvalitách obránce Flyers před začátkem promluvil jeho spoluhráč z Philadelphie a kapitán Kanady Eric Lindros. Petr Svoboda u vás musí být národní hrdina, my bychom ho brali hned,“ zmínil útočník. Jeho předpověď byla vpravdě geniální. Zkušený bek vstřelil jediný gól finále s Ruskem a podepsal se tak pod největší triumf v historii českého i československého hokeje.

Oslavy? Zapomeň

Jako jediný z hráčů poté chyběl Svoboda při triumfálním návratu hokejistů domů. Důvod? Kvůli zraněnému loktu mu generální manažer Philadelphie přikázal okamžitý návrat do USA. V zámoří nakonec jako první z Čechů překonal hranici tisícovky zápasů. I když za národní tým odehrál jediný turnaj, navždy zůstane zapsaný zlatým písmem.

Jak jste prožívali turnaj v Naganu?

Diskuze Vstoupit do diskuze
83 lidí právě čte
Autor článku

Jan Vildmon

Zobrazit další články