30 vteřin jsem byl mrtvý, vzpomíná Jiří Fischer na kolaps na střídačce. Bude z něj první český GM v NHL?

Kolaps na střídačce během utkání NHL ukončil jeho hráčskou kariéru. Přesto Jiří Fischer stále dýchá pro Detroit. A je vlivným funkcionářem.

i Zdroj fotografie: Detroit Red Wings
                   

Určitě znáte frázi, že se někdo podruhé narodil. Jiří Fischer může říct, že v jeho případě to platí doslovně. Však také slaví narozeniny dvakrát v roce. V noci 21. listopadu 2005 český obránce zkolaboval v průběhu zápasu NHL. Jeho srdce přestalo tlouct. „Třicet vteřin jsem byl mrtvý,“ ohlíží se sedmnáct let zpět do minulosti. Díky pohotovosti týmového lékaře, který měl po ruce defibrilátor, Fischer přežil. Podruhé se narodil. V pozici hráče v NHL skončil, protože doktoři ho na led už nepustili. A tak se vrhl na dráhu funkcionáře.

Dobrý den, pane Yzermane

Kariéra Jiřího Fischera se dlouho vyvíjela fantasticky. V roce 1998 ho v prvním kole draftoval Detroit a o rok později už seděl v kabině Red Wings. Devatenáctiletý mladík působil v týmu plném budoucích členů hokejové síně slávy jako zjevení. Zkušenosti sbíral od velikánů Chrise Cheliose, Larryho Murphyho nebo Niklase Lidströma. „Polovině hráčů jsem neříkal jménem, oslovoval jsem je pane Yzermane, pane Lidströme. Přijali mě, hned jsem se cítil součástí týmu, byl jsem tím hodně mile překvapen,“ přiznal Fischer v rozhovoru pro Lidové noviny.

Jiří Fischer vyhrál s Detroitem Stanley Cup. Po nuceném konci kariéry působí v organizaci Red Wings na manažerských pozicích.
iZdroj fotografie: Detroit Red Wings

V roce 2002 Jiří Fischer pomohl Detroitu k získání Stanley Cupu. Mezi další vrchol jeho kariéry patří triumf na mistrovství světa s českým nároďákem. Vídeň je mým nejlepším hokejovým zážitkem. Byl jsem už o pár let starší než při Stanley Cupu a člověk si s přibývajícím věkem věcí víc váží,“ uvedl téměř dvoumetrový bek, který v létě po šampionátu oslavil pětadvacáté narozeniny.

Rozhodně to není problém. Nebo ano?

V září pak podstoupil v Detroitu několik předsezonních zdravotních testů. EKG objevilo jistou abnormalitu. „Není to nic vážného. Rozhodně to není problém, který by mě odstavil od tréninku či hraní hokeje. Rozhodně mě to neobtěžuje,“ ujišťoval tehdy berounský odchovanec. Po řadě dalších vyšetření u specialistů mu nakonec doktoři dali povolení k návratu na led. A to nakonec Jiřího Fischera málem stálo život.

Vítěz Stanley Cupu a zároveň i mistr světa Jiří Fischer
iZdroj fotografie: Detroit Red Wings

Podle American Heart Association je normální klidová srdeční frekvence mezi 60 a 100 tepy za minutu (bpm). Při sportování je důležité držet svou tepovou frekvenci pod 220 tepů za minutu. Čím blíže se k této hranici dostanete, tím větší je riziko srdeční zástavy. V noci 21. listopadu dosáhlo srdce Jiřího Fischera během zápasu s Nashvillem ohromujících 300 tepů za minutu. Krátce po návratu na střídačku se zhroutil. Jeho srdce přestalo bít.

Klubový doktor hrdinou

„Otočil jsem se a najednou vidím, jak Jirka padá k zemi,“ popsal tehdy celou situaci kapitán Steve Yzerman. Během pár okamžiků rozhodčí zápas přerušili a hráči obou týmů i ztichlá Joe Louis Arena sledovali, jak klubový doktor Tony Colucci bojuje o život českého reprezentanta. „Necítil jsem pulz. Ani tlukot srdce. Rychle jsem rozstřihl dres. A sáhl po defibrilátoru,“ řekl Colucci agentuře AP.

Od kolapsu Jiřího Fischera má mnoho hokejových hal k dispozici defibrilátor.
iZdroj fotografie: Depositphotos

Právě defibrilátor sehrál klíčovou roli. Díky elektrickému šoku Fischerovo srdce opět začalo tlouct. „Měl jsem kliku naprosto ve všem. Kdyby se mi srdce zastavilo v jiné hale než v Detroitu nebo někde, kde bych byl sám, nechci pomyslet, jaký by to mělo konec. Byli jsme jedním z prvních klubů v NHL, které se na stadionu vybavily elektrickým defibrilátorem,“ podotkl Jiří Fischer. V bezvědomí byl následně převezen do nemocnice. Duel Detroitu s Nashvillem zůstal jako historicky první v NHL nedohrán.

Myslel jsem, že je to zlý sen, přiznal Vokoun

„Nikdy jsem nebyl blízko u něčeho takového. Nemělo cenu pokračovat v zápase. Ukončení bylo správným rozhodnutím. Priority jsou někde úplně jinde,“ uvedl tehdy pro list The Tennessean gólman Nashvillu Tomáš Vokoun. „Utkání předtím, když jsme hráli s Minnesotou, jsme uctili památku Lotyše Žoltokse, který před rokem zemřel po zástavě srdce. A teď tahle příhoda… Myslel jsem si, že je to zlý sen,“ přinesl další ohlas brankáře server iSport.

Samotný kolaps si Jiří Fischer nepamatuje. „Akorát to, jak jsem šel z ledu a sedal si na střídačku. Pak ne. Byl jsem čtyřicet minut v bezvědomí, nějak jsem se probudil až v nemocnici. Předtím jsem vlastně na třicet vteřin zemřel,“ vrací se k momentům, kdy se podruhé narodil. Od té doby slaví narozeniny 31. července i 21. listopadu. „V žertu jsem se v Americe ptal, zda nebudu mít občanství. Vždyť jsem tam klinicky zemřel a znovu se narodil,“ dodává Fischer.

Fischer: Vyrovnat se s koncem? Extrémně těžké

Následný verdikt doktorů byl nekompromisní. Do dalšího zápasu pětadvacetiletého hráče již nepustili. „Bylo extrémně těžké se s koncem vyrovnat,“ nastiňuje své tehdejší pocity. Zámořská kariéra Jiřího Fischera tím ale zdaleka neskončila. V organizaci Red Wings nastoupil jako ředitel hráčského rozvoje a na této pozici pracoval dalších deset let.

V jejich průběhu působil dvě sezony jako asistent trenéra české reprezentace do dvaceti let a jako skaut a konzultant vypomáhal i u áčka. V roce 2018 si pak vyzkoušel i pozici generálního manažera českého národního týmu. Poté zastával v Detroitu post ředitele hodnocení hráčů a od roku 2019 povýšil na ředitele hráčského personálu. Dohlíží tak nyní mimo jiné na oddělení profesionálního i amatérského skautingu a hodnocení hráčů.

Cíl? Pozice generálního manažera v NHL

Ambice dvaačtyřicetiletého Čecha sahají ještě výš. Jak sám přiznává, nyní nad sebou má jen generálního manažera a jeho asistenta. Z pozice, kterou nyní Jiří Fischer zastává, velmi často vedou další kariérní kroky právě do kanceláře GM. A právě tímto směrem by rád v budoucnu zamířil.

Pamatujete si na výkony Jiřího Fischera?

Diskuze Vstoupit do diskuze
132 lidí právě čte
Autor článku

Jan Vildmon

Zobrazit další články