Kapitán týmu NHL si sáhl na život. Za vším stojí zrádná nemoc, o které se mluví čím dál více

Sedmého července 2019 zasahovala policie u domu v detroitském předměstí. Podle policejní zprávy šlo o sebevraždu. Greg Johnson, muž, který v NHL odehrál přes 700 zápasů a nosil kapitánské céčko na dresu Predators, byl mrtvý. Bylo mu osmačtyřicet. Zpráva proběhla médii a rychle zmizela z titulních stránek. Teprve v červenci 2024 rodina prostřednictvím Concussion Legacy Foundation oznámila, co ukázala analýza jeho mozku: chronickou traumatickou encefalopatii, tedy CTE. Nemoc, kterou nelze diagnostikovat za života. Nemoc, o které hokej dlouho mlčel.

Diagnóza, která přichází pozdě

CTE je progresivní neurodegenerativní onemocnění. Vzniká v důsledku opakovaných nárazů do hlavy, přičemž nemusí jít o dramatické otřesy mozku, stačí kumulace stovek a tisíců menších úderů, které se v kontaktním sportu hromadí rok za rokem. V mozku se začne abnormálně ukládat protein tau, nervové buňky odumírají, tkáň se rozpadá. Příznaky se objevují s odstupem let, někdy dekád: poruchy paměti, impulzivita, deprese, agrese, emoční nestabilita, problémy s úsudkem.

Johnsonovu diagnózu stanovila neuropatoložka Ann McKee z Boston University CTE Center, předního světového pracoviště v této oblasti. Přesný stupeň onemocnění nešlo určit kvůli okolnostem smrti. McKee ale potvrdila přítomnost charakteristických změn v mozkové tkáni.

Tvrdý knokaut v boxu bez rukavic měl fatální následky. Justin Thornton po zápase zemřel

MMAmag.cz

2 h

Manželka Kristin Johnsonová řekla, že rodinu diagnóza šokovala. „Nikdy nás nenapadlo, že by s touto nemocí bojoval,“ uvedla. Zároveň ale vzpomínala, že Greg často mluvil o svých otřesech mozku. Říkal, že jeho vynucený konec kariéry v roce 2007 byl vlastně „požehnání“ — další ránu do hlavy by prý už nezvládl.

Čísla, která mluví jasně

Johnsonův případ není osamělý. V prosinci 2024 zveřejnila Boston University výsledky největší studie CTE u mužských hokejistů. Z 19 bývalých hráčů NHL, jejichž mozky byly posmrtně zkoumány, mělo CTE 18. S každým dalším rokem hraní rostla pravděpodobnost nálezu o 34 procent.

Pro srovnání: u amerického fotbalu, kde se o CTE mluví nejdéle, eviduje Boston University 345 diagnóz z 376 zkoumaných bývalých hráčů NFL. Hokejová data jsou menší, ale směr je stejný. V obou případech jde o takzvané brain-bank soubory, tedy mozky darované rodinami, často právě proto, že hráč vykazoval příznaky. Nelze z nich odvozovat, kolik procent všech bývalých profesionálů CTE skutečně má. Trend je ale znepokojivý.

Mezi jmény, která se v posledních letech objevila vedle Johnsona, jsou ikony: Bobby Hull, jehož rodina v únoru 2025 zveřejnila diagnózu CTE druhého stupně a popsala téměř deset let problémů s krátkodobou pamětí a úsudkem. Stan Mikita, legenda Chicaga, který ještě za života vstoupil do výzkumu a vědomě daroval svůj mozek vědě. Bob Probert, Derek Boogaard, Ralph Backstrom.

Co věda zatím neumí — a kam směřuje

Zásadní problém CTE zůstává: potvrzení vyžaduje přímé vyšetření mozkové tkáně po smrti. Za života se příznaky překrývají s Alzheimerovou chorobou, depresí, posttraumatickou stresovou poruchou i dalšími diagnózami. Žádný krevní test ani zobrazení mozku dnes nedokáže CTE spolehlivě odlišit.

To se ale mění. V květnu 2025 americký Národní institut zdraví (NIH) podpořil projekt DIAGNOSE CTE-II vedený Boston University. Výzkumníci kombinují krevní biomarkery, tau PET zobrazování a pokročilou magnetickou rezonanci s dlouhodobým sledováním stovek bývalých sportovců. Cíl je ambiciózní: vytvořit validní diagnostiku CTE za života. Pokud se podaří, změní se nejen medicína, ale i právní a pojistná realita profesionálního sportu.

Hokej a jeho slepá skvrna

NHL má od roku 2022 podrobný protokol pro řešení otřesů mozku. Obsahuje každoroční baseline testy SCAT5 a ImPACT pro všechny hráče, povinné stažení hráče při viditelných známkách komoce, vyšetření do 24 hodin a řízený návrat. Na tribunách sedí takzvaní league spotteři, kteří sledují podezřelé nárazy v reálném čase.

Jenže protokol řeší akutní otřes, tedy jednotlivou událost. CTE je něco jiného: je to výsledek let kumulované zátěže, tisíců nárazů, z nichž většina nikdy nevede k diagnóze komoce. Johnsonův případ, stejně jako Hullův nebo Mikitův, otevírá otázku, na kterou liga zatím nemá odpověď: co s hráči, kteří žádný dramatický otřes neměli, ale jejichž mozek přesto pomalu umírá?

V Česku je situace ještě méně přehledná. Specializovaná pracoviště existují, poradna pro sportovce s komocí při FN Motol a Homolce nabízí neurovizuální a neurootologickou diagnostiku. Český hokejový svaz testuje mládežnické reprezentanty v oblasti motoriky a funkčních parametrů. Z veřejně dostupných materiálů ale nevyplývá existence jednotného celostátního protokolu pro dlouhodobé sledování hokejistů po opakovaných nárazech do hlavy. Pro české hráče s dlouhou kariérou v NHL nebo evropských soutěžích přitom platí stejný princip rizika jako pro jejich americké a kanadské kolegy.

Mezi kontextem a příčinou

Concussion Legacy Foundation ve své tiskové zprávě k Johnsonově diagnóze výslovně uvádí, že sebevražda je komplexní a multifaktoriální záležitost. Posmrtná diagnóza CTE nemá být označována za prokázanou příčinu smrti. Odborná literatura ukazuje zhruba dvojnásobné relativní riziko sebevraždy u lidí po prodělané komoci, ale statistická asociace není totéž co kauzalita v konkrétním případě.

CTE je kontext Johnsonovy smrti. Závažný, znepokojivý, pravděpodobně relevantní kontext. Nejdůležitější ale podle nás není otázka, co přesně zabilo jednoho osmačtyřicetiletého muže v Michiganu. Důležitější je, že hokej desítky let mluvil o otřesech mozku jako o izolovaných příhodách, a teprve teď, pod tíhou přibývajících posmrtných nálezů, začíná řešit kumulované poškození mozku jako systémový problém.

Greg Johnson odehrál poslední zápas v NHL v sezoně 2006/07. Jeho mozek vydal svědectví o sedmnáct let později. Kolik dalších mozků čeká na totéž, zatím nikdo neví.