Při závěrečném rozhovoru v květnu 2024 reagoval Filip Hronek podrážděně na dotazy novinářů. Část z nich si to vyložila jako pohrdání fanouškovskou základnou.
Bylo 23. května 2024 a Vancouver Canucks právě vypadli z play off. Hráči postupně přicházeli k mikrofonům na tradiční závěrečnou mediální dostupnost. Když řada došla na Filipa Hronka, novinář se zeptal, proč mu ve druhé polovině sezony klesla produktivita. Český obránce odpověděl, že pro to nemá vysvětlení. Následoval doplňující dotaz, zda za propadem nestálo zranění. Hronek zranění popřel a podrážděně reagoval ve smyslu „co chcete, abych řekl, když zraněný nejsem.“ Do pár hodin se na sociálních sítích rozjela vlna kritiky, a s ní i nálepka, která ho provází dodnes.
Střet, který všechno odstartoval
Kontext je důležitý. Hronek měl za sebou kariérní maximum 48 bodů v základní části, ale po Vánocích jeho čísla výrazně klesla. Otázka na příčinu byla legitimní. Způsob, jakým na ni odpověděl, ale část publika vnímala jako aroganci. Sportsnet popsal scénu jako vyhrocenou a neobvykle krátkou, Hronek patřil k hráčům, kteří se u mikrofonu zdrželi nejméně.
Problém nebyl jen v jednom rozhovoru. Podle fanouškovských reakcí na platformě X šlo o vyvrcholení celosezonní frustrace: Hronek údajně téměř celý rok nechodil na mediální výstupy nad rámec povinného minima. V kanadském hokejovém trhu, kde fanoušci vnímají dostupnost hvězd jako součást jejich role, se taková odtažitost snadno přeloží do pocitu neúcty.
Kdo vlastně kritizoval, a kdo ne
Důležité je odlišit, odkud kritika přicházela:
- Online fanoušci a komentátoři – na X se objevily výtky, že hráč s osmiletou smlouvou na 8 milionů dolarů ročně by měl být ochotnější komunikovat.
- Klub a spoluhráči – ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli jedinou kritickou reakci z kabiny nebo od vedení Canucks.
- Česká hokejová komunita – domácí média kauzu prakticky nereflektovala jako problém; iSport ho ještě na jaře 2026 popisoval jako „nejlepšího českého beka“ a trenér Radim Rulík ho označil za „skutečnou posilu“ reprezentace.
Co následovalo poté, vypadá jako opak reputačního pádu. V lednu 2026 web Canucks informoval o Hronkových alternativních kapitánských povinnostech. Spoluhráči ho popisovali jako stabilizujícího lídra a vzor pro mladší hráče. Uvnitř kabiny jeho kredit rostl, ne klesal.
A pak přišel 15. dubna 2026. Fanoušci Vancouveru, ti samí fanoušci, kteří ho údajně nemají rádi, ho zvolili týmovým MVP i nejlepším obráncem sezony 2025/26. Hronek vedl všechny obránce klubu v bodech (znovu 48) a celý tým v průměrném čase na ledě 24:59 za zápas.
Mediální odtažitost není totéž co pohrdání
V kanadském hokeji existuje nepsaná smlouva: hvězda hraje, mluví a je dostupná. Když hráč tuto smlouvu poruší, fanoušci to berou osobně, protože médium, skrze které hvězdu „vlastní,“ jsou právě rozhovory, zákulisní videa a přístupnost. Hronek tuto nepsanou smlouvu porušil. Ne tím, že by někomu odmítl podpis u mantinelu, ale tím, že téměř zmizel z mediálního prostoru a při jednom z mála výstupů působil podrážděně.
Je to odchylka od očekávaného standardu hvězdy v jednom z nejnáročnějších hokejových trhů světa. Ale je to něco jiného než averze vůči lidem, kteří na něj chodí fandit. Spíš jde o uzavřeného hráče, který veřejnou část své role vnímá jako nutné zlo, a občas to dá najevo víc, než by bylo taktické.
Dva roky po inkriminovaném rozhovoru drží Hronek v kabině Canucks jednu z nejvyšších lídrovských rolí a fanoušci mu sami odevzdali hlasy pro nejcennějšího hráče týmu. Nálepka zůstává. Realita se posunula dál.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 9575
PŘEČTENÍ: 4902
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7925
