Legendární hokejový reprezentant obětí ruské propagandy. Schvaluje čistky na Ukrajině

Červen 2022, čtvrtý měsíc ruské invaze. Vjačeslav Bykov, muž s pěti zlatými medailemi z mistrovství světa a více než třiceti lety života ve Švýcarsku, sedí před kamerou ruského serveru Absatz a vysvětluje, proč Rusko dělá správnou věc. Neříká to jednou větou, kterou by šlo přičíst emocím. Říká to systematicky, v sérii výroků, které dohromady tvoří kompletní kremelský narativ, od „genocidy na Donbasu“ přes „loutkovodiče“ v Kyjevě až po obhajobu násilných poválečných čistek.

Hokejová legenda s nezpochybnitelným statusem

Aby bylo jasné, o kom je řeč: Bykov není okrajový komentátor. Na olympijských hrách v Calgary 1988 a Albertville 1992 bral zlato. Na mistrovstvích světa ho získal pětkrát. V roce 2014 byl uveden do Síně slávy IIHF po boku největších jmen světového hokeje. Jako trenér vedl ruskou reprezentaci na olympiádě ve Vancouveru 2010 i na mistrovství světa téhož roku, kde jeho tým prohrál finále s Českem.

Draftoval ho Québec Nordiques, ale do NHL nikdy neodjel. Sám to později vysvětloval rodinným faktorem a tím, že severoamerický styl mu nevyhovoval. Místo toho se usadil ve Švýcarsku, kde žije dodnes. Právě tato kombinace, mezinárodní prestiž, západní zázemí a současně tvrdá prokremelská rétorika, dělá z jeho výroků něco víc než běžný projev sportovní loajality.

Legendární hokejový reprezentant obětí ruské propagandy. Schvaluje čistky na Ukrajině

SportyŽivě.cz

Právě teď

Co přesně řekl

Rozhovor pro Absatz ze 7. června 2022 rozsekl sportovní server Sports.ru do několika kratších zpráv, které pak kolovaly ruským internetem. Bykovovy výroky ale netvoří izolované bonmoty. Jde o konzistentní sadu tezí:

• O informační válce: „Ruské zdroje informací jsou ve Švýcarsku překryté,“ tvrdí Bykov. Podle něj Evropané dostávají jen informace výhodné pro Ukrajinu, Evropu a USA. Západ prý lže a „rusofobie zaškaluje“.
• O sankcích: Švýcaři se připojením k sankcím „sami sebe trestají“.
• O ukrajinském vedení: „Je tam vůbec prezident? Jsou tam loutkovodiči, kteří umějí v tomhle…“ — Zelenskyj podle něj není skutečný lídr.
• O Donbasu: „Podporuji pomoc Donbasu, který se ocitl v bídě a žil pod genocidou.“ Žádná čísla, žádný právní základ, žádný zdroj. Emotivní zkratka.
• O čistkách: Bykov vypráví o otci své ženy, který prý „až do roku 1950 čistil území od banderovštiny“, a dodává: „Ne prostě tak byly čistky.“

Poslední bod je klíčový. Nejde o neurčité vlastenectví ani o vágní „mír pro obě strany“. Bykov explicitně rámuje poválečné násilné operace proti ukrajinskému obyvatelstvu jako legitimní a potřebné. A implicitně tak legitimizuje i současné násilí pod stejnou záminkou.

Paradox třiceti let na Západě

Člověk, který tři dekády žije v jedné z nejstabilnějších demokracií světa, má přístup ke svobodným médiím, necenzurovanému internetu a pluralitní veřejné debatě, a přesto opakuje narativ o tom, že právě on je obětí západní propagandy. Tento rozpor Bykov sám neřeší. Naopak ho používá jako argument: „Žiji tady, vidím to zevnitř, a proto vím, že nám lžou.“

Je to rétorika, kterou kremelská propaganda cíleně kultivuje. Emigrant, který „prohlédl“ Západ, je pro ni cennější než domácí komentátor. Bykov tuto roli plní dokonale, a podle nás nevědomky. Jeho výroky nenesou stopy strategické komunikace; spíš působí jako upřímně prožívaná směs rodinné paměti, kulturní identity a informační bubliny, do které se člověk může uzavřít i uprostřed Ženevy.

Reakce hokejového světa, ticho

Veřejně dohledatelná oficiální reakce IIHF na Bykovovy konkrétní výroky se neobjevila. Disciplinární předpisy federace přitom připouštějí škálu sankcí od napomenutí přes pokutu až po doživotní zákaz činnosti v hokeji. Teoreticky by tedy IIHF mohla jednat. Prakticky se tak, alespoň podle dostupných zdrojů, nestalo.

Pro srovnání: když Alexandr Ovečkin komentoval invazi den po jejím začátku, jeho slova zaznamenala NHL.com. Ovečkinův tón byl ale výrazně opatrnější. Bykov jde dál, nejen v explicitnosti, ale i v historizujícím jazyce, který poválečné násilí normalizuje jako vzor pro současnost.

Proč nejde jen o „další proruský výrok sportovce“

Problém není v tom, že ruský hokejista vyjádřil loajalitu k vlasti. Problém je v tom, co přesně legitimizuje. Slovo „čistky“ má v kontextu sovětských dějin jednoznačný význam, organizované násilí státu proti vlastnímu obyvatelstvu. Když ho Bykov používá s kladným znaménkem a spojuje ho s dnešním Donbasem, neposkytuje jen názor. Poskytuje morální alibi.

Dvojnásobný olympijský vítěz, pětinásobný mistr světa, člen Síně slávy. A člověk, který z komfortu švýcarského domova schvaluje násilí, jehož oběti nemají ani zlomek jeho privilegií.