Hokej mě přestal naplňovat, řekl Jalonen a ukončil kariéru. Bývalý trenér Česka vydržel ve Finsku pouhých pět měsíců

V pondělí 19. října 2026 ráno zašel Kari Jalonen za generálním manažerem Tappary Jannem Vuorinenem a oznámil mu, že s trénováním končí. Odpoledne stál v kabině před hráči a řekl jim to sám. V šest večer pak klub zveřejnil zprávu, kterou ve Finsku nikdo nečekal. Šestašedesátiletý trenér v ní nemluví o neshodách ani o výsledcích. Mluví o něčem, co se v tabulce neukáže. Hnací síla, kterou podle vlastních slov celý život stavěl do středu své práce, vyhasla. A protože bez ní trénovat nechce, odchází.

Draivi, které vyhaslo

Jalonen zvolil v oficiálním prohlášení slovo „draivi“. Finsky tím označil vnitřní tah, který ho podle jeho slov poháněl po celou trenérskou kariéru. Teď podle něj „hiipunut“, tedy pohasl. Do češtiny se jeho slova přenesla jako ztráta naplnění. Přesnější je možná říct, že ztratil to, co ho ráno zvedalo z postele a večer drželo nad videem.

Víc vysvětlovat nehodlá. V prohlášení, které klub zveřejnil na svém webu, popisuje rozhodnutí jako velké a osobní a dodává, že ho nebude dál rozebírat v médiích. Celé oznámení je k dispozici na webu Tappary.

Clash 17 má problémy. Hned několik bojovníků nedorazilo na tiskovku a promotér doufá, že se stihnou uzdravit

MMAmag.cz

Právě teď

Jeho slova zároveň nenechávají prostor pro spekulace o roztržce. Tappaře poděkoval a označil ji za špičkovou organizaci, kde měl všechno zajištěné tak, jak si představoval. Svůj krok prezentuje jako definitivní konec trenérské dráhy, ne jako pauzu. O tom, čemu se bude věnovat dál, zatím nic nezveřejnil.

Klub signály neviděl

Překvapení v Tampere bylo upřímné. Vuorinen pro finskou veřejnoprávní stanici Yle řekl, že se na takový krok nedalo připravit. Navenek prý nic nenaznačovalo, že by Jalonenovi docházela energie. Pracoval pečlivě, trávil na stadionu dlouhé dny a vedl tým jako vždy.

Kontrast s květnem je ostrý. Tappara ho 20. května 2026 představila jako nového hlavního trenéra s dvouletou smlouvou. Při jeho příchodu zdůrazňovala zkušenost, vysoké nároky, schopnost dovést týmy k úspěchu a „intohimo“, vášeň pro hokej. Právě ta vášeň teď zmizela jako první.

V srpnovém rozhovoru pro klubový web přitom Jalonen působil jako trenér, který má ještě co dávat. Mluvil o tom, že jeho největším poznáním za léta na lavičce bylo „jít blíž k hráčům“. Za největší úspěch kariéry nepovažoval žádnou trofej, ale to, že v náročné profesi vydržel tak dlouho. O dva měsíce později usoudil, že dál vydržet nechce.

Hráči podle Vuorinena přijali zprávu věcně a vážně. Kapitán v kabině promluvil k týmu o tom, že se hraje dál za Tapparu a její komunitu.

Pět měsíců, ale jen třináct zápasů

Údaj o pěti měsících platí pro kalendář, ne pro sezonu. Od oznámení angažmá do konce uplynulo zhruba 152 dní, jenže velkou část z nich zabrala letní příprava. Soutěžních utkání stihl Jalonen v Liize jen třináct.

Na úřadujícího finského šampiona je to slabý start. Svádí to k jednoduchému výkladu, že trenér utekl před problémy. Expert Yle Ismo Lehkonen ho ale výslovně odmítl. Jalonen podle něj není typ, který by se obtížím vyhýbal. Zprávu označil za šok a dodal, že si při sledování světových soutěží nevybavuje podobný případ, kdy by zkušený kouč uprostřed sezony sám ukončil kariéru kvůli ztrátě motivace.

Lehkonen zmínil i možné vysvětlení: desítky let v náročných klubech a na reprezentační úrovni se na člověku podepíšou. Jde ale o jeho interpretaci. Jalonen sám o vyhoření nemluvil, mluvil jen o pohaslém „draivi“.

Jak výjimečný je konec v Tampere, ukazuje srovnání s předchozí štací. Z Kolína nad Rýnem odcházel letos na jaře na vlastní přání po dvou sezonách, které tamní klub popisuje jako mimořádné. Kölner Haie s ním v prvním roce došli do finále DEL, ve druhém vyhráli základní část a přidali rekordní sérii šestnácti výher v řadě. Podle rozlučkového textu Kölner Haie vyhrál 82 ze 131 soutěžních zápasů. Do Finska tedy neodcházel unavený neúspěchem, ale z vrcholu.

Bronz, Riga a odvolání 9:2

Pro české fanoušky zůstává Jalonen jedním z nejvýraznějších trenérů posledních let. A jedním z nejrozporuplnějších. Reprezentaci převzal v roce 2022 a s asistenty Liborem Zábranským starším a Martinem Eratem ji ještě téhož jara dovedl k bronzu na mistrovství světa. Byla to první česká medaile po deseti letech a vyhraný zápas o třetí místo proti Američanům dodnes patří k nejsilnějším momentům tehdejší generace.

O rok později přišel opačný extrém. Tým vypadl ve čtvrtfinále a skončil osmý, což bylo označováno za nejhorší výsledek samostatné české reprezentace. Výkonný výbor svazu Jalonena 29. června 2023 odvolal poměrem hlasů 9:2 a lavičku svěřil Radimu Rulíkovi. Podle iROZHLAS hrála roli i nespokojenost s jeho koncepcí.

Rozchod se obešel bez veřejné války. Svaz se s trenérem finančně vyrovnal a tehdejší předseda Alois Hadamczik na podzim 2023 pro Sport.cz řekl, že se rozešli „jen v dobrém“ a mají „čistý stůl“. Čerstvé reakce českých hráčů nebo funkcionářů, kteří s Jalonenem pracovali, zatím veřejně dostupné nejsou.

Jedna česká stopa přesto vede až do Tampere. Jeho nástupcem v Tappaře se stal Fredrik Norrena, bývalý brankář, který s Jalonenem v sezoně 2022/23 pracoval u české reprezentace jako videokouč. Pak ho následoval jako asistent do Kolína a nakonec do Tampere. Teď převzal tým jako hlavní trenér se smlouvou do konce sezony; zbytek realizačního týmu pokračuje beze změny. Lehkonen upozornil, že pro Norrenu půjde o tvrdou zkoušku: přebírá obhájce titulu na jedenáctém místě a uprostřed rozehrané sezony.

Výjimečný druh odchodu

Trenéři v hokeji obvykle sami neodcházejí. Bývají odvoláni, nedostanou novou smlouvu, nebo odejdou jinam za lepší nabídkou. Jalonen zvolil cestu, kterou si ve vrcholovém sportu dovolí málokdo. Měl platnou smlouvu, podporu klubu a tým s ambicemi na titul, a přesto řekl, že bez vnitřního motoru tu práci dělat nebude.

Podle nás to k jeho pověsti sedí lépe, než se na první pohled zdá. Ve Finsku, v Česku i v Německu byl známý jako pedant, který po hráčích chtěl totéž co po sobě: plné nasazení v každém detailu. Trenér s takovými nároky by těžko obhajoval před kabinou, že sám jede na poloviční plyn. Místo toho přiznal, že už nemá z čeho brát. Je to přiznání, které se ve sportu, kde se únava zakrývá, slyší vzácně.

Jalonen v srpnu řekl, že je nejvíc hrdý na to, jak dlouho na lavičce vydržel. Kariéru, která začala ve Finsku a vedla přes několik ligových titulů, finskou i českou reprezentaci a rekordní sezonu v Kolíně, nakonec ukončil sám. A ne ve chvíli, kdy ho k tomu donutily výsledky, ale ve chvíli, kdy si přiznal, že už nemá energii, na které celou kariéru stavěl.