Stanislav Neckář získal zlato z MS 1996 i Stanley Cup 2004. Když se chystal na comeback, tělo řeklo dost – a diagnóza cukrovky zavřela dveře definitivně.
Příběh českého obránce, který si v NHL vybudoval stabilní kariéru napříč pěti kluby, má dva vrcholy a jeden nečekaný konec. Ten konec nepřišel po tvrdém hitu, po zranění kolene ani po vyřazení ze sestavy. Přišel v momentě, kdy se Neckář po měsících rehabilitace třísel konečně cítil připravený vrátit se na led, a tělo mu poslalo signál, který nešlo přetrénovat.
Z Ottawy přes Vídeň až na Stanley Cup
Ottawa si ho vybrala v draftu 1994 jako 29. hráče celkově. Už v lockoutové sezoně 1994–95 patřil mezi klubové lídry v počtu odehraných zápasů a o rok později nastoupil do všech 82 utkání základní části. Žádný epizodní Čech v zámoří, ale etablovaný bek, který si místo v sestavě držel.
Mezitím přišla Vídeň. Na mistrovství světa 1996 byl Neckář jedním ze sedmi obránců zlaté české soupisky, týmu, který ve skupině ztratil jediný bod a dovezl domů historicky první titul samostatného Česka. O osm let později, v dresu Tampy Bay, zvedl nad hlavu Stanley Cup. Kombinace zlata z MS a pohárového prstenu je v české obranářské generaci rarita, na niž nedosáhl ani Roman Hamrlík s 1 395 zápasy v NHL, ani Pavel Kubina s 970 starty.
Celkem Neckář odehrál 510 zápasů v základní části NHL, dobová bilance iSportu uvádí 539 zápasů včetně play off. Čísla, která ho řadí pod dlouhověké české beky, ale pořád vysoko nad průměr.
Třísla, operace, comeback, a pak nečekaný zvrat
Po zisku Stanley Cupu začaly potíže. V roce 2005 Neckář popisoval čtyřcentimetrovou trhlinu v třísle, následovala operace. Problém se vracel. V létě 2007, po další operaci, už říkal, že tříslo drží a znovu trénuje. Plánoval comeback ve Švýcarsku, cítil se fyzicky připravený.
Jenže během přípravy na návrat začal výrazně hubnout. Přišla neobvyklá únava. Lékaři naměřili vysokou hladinu cukru v krvi. Diagnóza: cukrovka.
„Dalo by se s tou nemocí normálně hrát,“ řekl Neckář v rozhovoru pro iSport v srpnu 2008. Jenže to už byl po náročné léčbě, po roce mimo led, po dvou operacích třísel, a uprostřed rozjetého byznysu v USA. Comeback, který měl být návratem na scénu, se proměnil v definitivní rozloučení.
Proč cukrovka neznamená automatický konec, ale u Neckáře ano
Obecně platí, že diabetes profesionální sport nevylučuje. Hráč NHL Max Domi je toho živým důkazem. Odborná literatura, například přehledová studie v Diabetologii, výslovně řeší elitní sportovce s diabetem 1. typu a potvrzuje, že soutěžit na nejvyšší úrovni lze, za podmínky precizního managementu glukózy, inzulinu, načasování sacharidů a kontinuálního monitoringu.
Neckářův případ byl ale jiný. Diagnóza nepřišla na začátku kariéry, kdy by si režim mohl vybudovat. Přišla ve chvíli, kdy:
- tělo už bylo zatížené dvěma operacemi třísel,
- comeback stál na křehkém základě roční pauzy,
- v Tampě běžel nový byznys a nový život.
Právě tento souběh podle nás udělal z cukrovky definitivní tečku. Ne sama diagnóza, ale její načasování, do momentu, kdy se všechno ostatní už sečetlo.
Florida, doutníky a návrat k hokeji jinak
Neckář zůstal na Floridě. Po kariéře rozjel doutníkový projekt, pojízdný VIP cigar lounge pro soukromé akce. Hokej ale neopustil úplně. Podle svého aktuálního webu pořádá v oblasti Tampy kempy, soukromé lekce, kliniky pro mládež a nabízí i videoanalýzu. Z obránce, který bránil soupeře v NHL, se stal trenér, který učí další generaci.
V rozhovoru pro NHL.com v roce 2020 vzpomínal na zlatý ročník Tampy s odstupem člověka, který si svůj kus historie odžil a dál se neohlíží. Na hokej prý už nemyslí, aspoň ne jako hráč.
Padesátiletý Neckář má dva prsteny, 510 zápasů v základní části NHL a příběh, ve kterém tělo rozhodlo dřív než hlava. Cukrovka mu kariéru nezakázala. Jen přišla ve chvíli, kdy už nebylo odkud se vracet.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6769
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 4527
