Hancko začínal na vesnickém hřišti, dnes hraje v Madridu. Bývalý sparťan má v noze železo a nevzdal se ani po zranění

Hřiště za domem a otec u lajny

Kamenec pod Vtáčnikom je obec na Hornonitře, kousek od Prievidze. Fotbal se tam pro malého Dávida hrál na hřišti v obci a všude kolem domu. Jeho prvním trenérem byl podle TIPOSu otec Ján. A zároveň i prvním fanouškem.

Cesta pak vedla přes Baník Prievidza do Žiliny. Hancko z domova odešel hned po základní škole a rodiče se podle otcova vyprávění pro slovenský Sportnet báli, jestli odloučení v tak útlém věku zvládne. Zvládl. Otec později přiznal, že po zkušenosti se Žilinou už synova rozhodnutí nezpochybňoval.

Tohle je vlastně první lekce, kterou příběh nabízí rodičům mladých fotbalistů. Ne tlačit, ale podržet, i když se dítě rozhodne jinak, než by si člověk přál.

V říjnu dal Yamal Česku gól, teď do Prahy nepřijede. Španělům vypadl i nejlepší střelec aktuálního výběru

SportyŽivě.cz

2 h

Dvě zlomené nohy v osmnácti

Kolem roku 2016, kdy bylo Hanckovi osmnáct, přišel zlom, který mohl celou cestu zastavit. TIPOS mluví o vážném zranění chodidla. Podrobnosti ale doplnil až otec ve starších rozhovorech pro slovenská média a jeho verze je výrazně drsnější:

• První únavová zlomenina metatarzální kůstky v nártu skončila v sádře.
• Po zhruba pěti týdnech lékaři zjistili, že kost špatně srůstá.
• Kost museli znovu zlomit a zpevnit šrouby.
• Po návratu si Hancko zlomil i druhou nohu.

Podle webu TNLIVE následovalo dvanáct týdnů v dlaze a nové učení chůze. Celé peripetie se táhly zhruba rok a půl. To je v juniorském fotbale věčnost: právě v tomhle věku se rozhoduje, kdo se dostane do dospělého fotbalu a kdo skončí v okresním přeboru.

Nejsilnější moment ale nebyl na operačním sále. Po druhé zlomenině se syn otce zeptal, jestli ještě vůbec někdo bude chtít hráče se dvěma zlomenými nohami. Otec mu odpověděl, že když to zvládl jednou, zvládne to znovu. Do školy mezitím chodil o berlích a jezdil autobusem přes celé město, kamarádi mu nosili tašku.

Příčinu později pojmenoval sám Hancko. V profilu Sportnetu přiznal, že to s tréninkem přeháněl. Chronické bolesti kolene i únavové zlomeniny podle něj vznikly z přílišné dřiny. Ironie je zřejmá: stejná posedlost prací, která ho skoro zlomila, ho později vynesla až na vrchol.

Železo v noze má podle TIPOSu dodnes. Přímé vyjádření, že ho nijak neomezuje, zatím chybí. Podle nás ale mluví dostatečně jasně fakt, že nastupuje za Atlético v Lize mistrů.

Letná: kapitán, stovkař, střelec

Do Sparty přišel v srpnu 2019 z Fiorentiny, zpočátku jen na roční hostování s opcí. Takových příchodů zažila Letná desítky a mnoho z nich se po pár měsících rozplynulo. Hancko patřil k těm ostatním.

Hned v první sezoně vyhrál se Spartou domácí pohár. V rozhovoru pro slovenský svaz v roce 2021 tu trofej označil za nepopsatelný zážitek a o Spartě řekl, že mu „přirostla k srdci“ a že ji „doslova miluje“. Po druhém hostování klub opci uplatnil a ze Slováka se stal kmenový hráč.

Čísla, která zveřejnila AC Sparta Praha při jeho stém zápase, ukazují, jak velkou roli na Letné hrál:

Při absenci Ladislava Krejčího nosil kapitánskou pásku. Dával důležité góly v Evropě, třeba Celticu nebo Rangers. A v poslední sparťanské sezoně nastřílel jako obránce deset branek, víc jich v týmu dal jen jediný hráč.

Proto podle nás není Hanckova sparťanská minulost jen formalitou. Nebyl to cizinec, který prošel kabinou. Byl to jeden z nejvýraznějších sparťanských obránců posledních let a Sparta se s ním loučila prostým „děkujeme za vše“.

Přes Rotterdam do Madridu

Odchod přišel 22. srpna 2022. Feyenoord oznámil podpis smlouvy do roku 2026 a Hancko odcházel jako levonohá defenzivní posila s čerstvou stovkou startů za Spartu. Nizozemsko mu dalo to, co česká liga dát nemohla: pravidelnou konfrontaci s evropskou špičkou a výkladní skříň pro velké kluby.

V létě 2025 se ozval Madrid. Podle Fabrizia Romana, na kterého se odvolává Sportnet, činila základní částka přestupu do Atlética kolem 750 milionů korun plus bonusy. Už samotný základ z něj udělal nejdražší přestup v historii slovenského fotbalu.

Oficiální oznámení klubu Atlético Madrid zdůraznilo, že Hancko je prvním Slovákem, který kdy oblékl dres Colchoneros. Klub ho popisuje jako univerzálního obránce, který zvládne roli stopera i levého beka a je silný ve vzduchu, v odebírání míčů i v rozehrávce. V sezoně 2026/27 figuruje s číslem 17 v kádru pro Ligu mistrů.

Celá cesta vypadá na papíře skoro učebnicově: Kamenec, Prievidza, Žilina, Fiorentina, Sparta, Feyenoord, Atlético. Jenže učebnice obvykle nepočítají s rokem a půl o berlích.

Zelený zápisník a kluci z vesnice

Na vrcholu nepolevil. Sportnet popisuje jeho zelený zápisník, do kterého si před každým zápasem píše název utkání, datum a taktické body. Hancko tvrdí, že mu to pomáhá být v hlavě o půl sekundy rychlejší. Pro obránce, který hlídá útočníky Realu nebo Barcelony, je půl sekundy rozdíl mezi zákrokem a inkasovaným gólem.

Dokument TIPOSu se ale nejvíc vrací k domovu. Hancko rodičům koupil dům, o kterém snili. A otevřeně mluví o tom, že se blíží k věku, kdy má „méně před sebou než za sebou“. Připomíná si, že jednou nebude hrát před sedmdesáti tisíci diváky, ale s kamarády doma na vesnici. Konečnost kariéry pro něj není důvod zpomalit, ale motivace podat výkon teď.

Proč si ho TIPOS vybral, je zřejmé: jeho příběh se dobře prodává. To ale nic nemění na tom, že se většinou dá ověřit i mimo reklamní video: v klubových statistikách, v otcových vzpomínkách a v sestavách Ligy mistrů.

Na Letné ho naposledy viděli v srpnu 2022. Dnes vybíhá na Metropolitano a v nártu nosí šrouby, které mu v osmnácti zachránily kariéru. A jednou se vrátí na hřiště v Kamenci, kde se nehraje o body, jen o radost.