Russell Brand dostal u londýnského soudu 10 let a 6 měsíců vězení za znásilnění a sexuální napadení. Z webu West Hamu teď mizí stopy po jeho slavném fanouškovi.
V pondělí 9. listopadu 2026 vynesl soudce Joel Bennathan u korunního soudu v londýnském Southwarku rozsudek nad jedním z nejznámějších britských komiků posledních dvou dekád. Jednapadesátiletý Russell Brand si odpyká trest za skutky proti čtyřem ženám z let 2004 až 2009. Jen o den později se objevily zprávy, že West Ham United, klub, k jehož příznivcům se Brand veřejně hlásil celý život, začal ze svých kanálů odstraňovat zmínky o něm. Mezi nimi měl být i článek z června 2023, který vznikl po triumfu v Konferenční lize v Praze a představoval Branda jako „globálně známého fanouška Kladivářů“. Klub tak neřeší jen jedno jméno v archivu. Řeší, kolik ze své fanouškovské paměti má přepsat, když se z oslavované tváře tribun stane odsouzený pachatel sexuálních zločinů.
Deset let a šest měsíců
Porota uznala Branda vinným už 5. listopadu, po čtyřtýdenním procesu. Podle cps.gov.uk byl odsouzen za jedno znásilnění a tři sexuální napadení. Soudce trest rozložil takto: devět let za znásilnění, k nim osmnáct měsíců za jedno ze sexuálních napadení. Tresty za zbylá dvě napadení poběží souběžně.
Ze soudcových poznámek vyplývá i to, co se stalo. V roce 2004 Brand na společenské akci osahával ženu. Zhruba o rok později v pracovním prostředí líbal a osahával pracovnici rádia. V roce 2009 ve svém domě znásilnil jednadvacetiletou fanynku. A téhož roku sexuálně napadl pracovnici Channel 4 při incidentu spojeném s vynucenou masáží.
Soudce Bennathan uvedl, že se Brand na vzestupu slávy stal sexuálním predátorem a že ho jeho postavení chránilo až do roku 2023. Výraz „ohromující arogance“ použil zejména u incidentu s pracovnicí Channel 4, kde Brand podle soudu jednal před svým okolím, které jeho chování tolerovalo. U více skutků soudce zdůraznil mocenskou nerovnováhu a ignorování nesouhlasu.
Podle soudce si Brand odsedí dvě třetiny trestu, tedy sedm let, a poté bude podmíněně propuštěn pod dohledem. Při započtení několika dnů vazby po verdiktu to vychází přibližně na začátek listopadu 2033. Proti odsouzení i trestu se lze v Anglii a Walesu odvolat jen se svolením soudu, žádost se standardně podává do 28 dnů.
Proč se případ otevřel až po letech? Ženy podle prokuratury činy v době, kdy se staly, nenahlásily. K samostatnému příchodu na policii je podnítil dokument Dispatches „Russell Brand: In Plain Sight“, který Channel 4 odvysílala 16. září 2023. Televize poté provedla interní šetření, prošla 111 984 e-mailů a 333 archivních dokumentů a oslovila 88 současných i bývalých zaměstnanců. Channel4 přiznala, že jedna vážná stížnost z roku 2009 nebyla řádně předána výš ani prošetřena.
Co z klubového archivu mizí
West Ham k odstraňování obsahu nevydal žádné prohlášení. Přesný seznam smazaných stránek, fotografií či videí nezveřejnil. Podle britských médií, především deníku Daily Mail, jehož zprávu převzaly další weby, klub odstranil ze svého webu zmínky o Brandovi včetně zmiňovaného textu z roku 2023. Zprávy hovoří také o starších snímcích a videích z klubového prostředí, záběrech z VIP prostor a pozápasových rozhovorech s trenéry.
Přesná časová osa zůstává nejasná. Zdroje mluví o reakci po verdiktu a odsouzení, interní postup klubu ale doložený není. Stejně tak chybí odpověď na otázku, jestli jde o systematický audit, nebo o rychlé odstranění toho nejviditelnějšího.
Brandovo jméno navíc není první, od kterého se instituce distancovaly. Už v září 2023, tedy dávno před obžalobou, mu YouTube pozastavil monetizaci videí a BBC stáhla část pořadů s jeho účastí ze svých platforem iPlayer a Sounds s odůvodněním, že nesplňují očekávání veřejnosti. West Ham tehdy svůj archiv podle všeho neměnil. Ke krokům přistoupil až po rozhodnutí soudu.
Fanoušek bez permanentky
Formálně Brand s klubem spojený nebyl. Podle deníku Daily Mail neměl permanentku a nikdy nezastával žádnou klubovou roli. Jeho vazba byla jiného druhu: viditelná, hlasitá a mediálně výnosná.
Už v roce 2009 vyprávěl magazínu FourFourTwo, jak chodí na West Ham od dětství, popisoval svůj vztah k Upton Parku i návštěvu salonku pro hráče. S nadsázkou vysvětloval, že může líbat zpěvačku Pink nebo pohazovat Christinou Aguilerou, ale když přijde Mark Noble, je z něj nervózní kluk. Tehdy šlo o roztomilou historku celebrity, která se před vlastním idolem stydí.
Později se Brand objevoval i v klubovém obsahu. Při jedné příležitosti políbil na tvář tehdejšího trenéra Sama Allardyce. V roce 2016 udělal po výhře nad Tottenhamem rozhovor se Slavenem Bilićem; kanadský server theScore to popsal jako podobnou scénu. Žádná z osob, které se s Brandem na archivních záběrech objevují, není z ničeho obviněna. Byly jen součástí obrazu, který klub ochotně šířil.
Právě v tom je podle nás nepohodlná stránka celé věci. Brandova nespoutaná image, výstřednost a nerespektování pravidel byly roky přesně tím, co z něj dělalo atraktivního ambasadora tribun. Kluby i média ji využívaly, protože přitahovala pozornost. Mazání archivu je pochopitelná obrana pověsti. Zároveň ale připomíná, jak dlouho tahle spolupráce nikomu nevadila.
Pražská stopa
Z českého pohledu je nejsilnějším bodem celé kauzy finále Konferenční ligy ze 7. června 2023. West Ham tehdy v pražské Eden Aréně porazil Fiorentinu 2:1, góly dali Saïd Benrahma z penalty a v závěru Jarrod Bowen. Na stadionu bylo podle whufc 17 363 diváků, v sestavě vítězů nechyběli Tomáš Souček a Vladimír Coufal. Podle UEFA prošli Kladiváři celou soutěží bez porážky se čtrnácti výhrami a jednou remízou. Byla to jejich první velká evropská trofej od roku 1965.
Do Prahy tehdy podle serveru iROZHLAS dorazilo zhruba 25 tisíc anglických fanoušků, město zažilo i potyčky. O Brandovi se v té souvislosti v Česku nemluvilo. Jeho jméno se s pražským finále v tuzemských médiích výrazně spojilo až teď, především přes iSport, který zprávu o mazání převzal.
Klubová stránka o finále na webu dál visí, Brand v ní ale není. Smazaný článek podle citací zachycoval, jak Brand zápas sledoval živě. Zda byl fyzicky v Praze, nebo přímo na stadionu, není doloženo. Spolehlivý zdroj, který by jeho přítomnost v Eden Aréně potvrzoval, se nám nepodařilo dohledat.
Jak rychle se maže paměť
Sportovní svět zná podobné reakce. Australský klub Sorrento FC v roce 2023 zrušil dohodu s útočníkem Davidem Goodwilliem jen pár hodin po oznámení podpisu a smazal původní příspěvek. Portland Timbers v roce 2024 ukončili spolupráci se sponzorem DaBella poté, co vyšla najevo obvinění šéfa firmy z obtěžování, a museli řešit odstraňování log z dresů, stadionu i e-shopu.
Brandův případ je v jednom jiný. Nebyl hráčem ani sponzorem, ale fanouškem. Jeho přítomnost v klubovém archivu není smluvní, je to vzpomínka. A vzpomínky se mažou hůř než loga.
Srovnání nabízejí i britské soudní síně. Rolf Harris dostal v roce 2014 trest 5 let a 9 měsíců za dvanáct případů nemravného napadení čtyř dívek a žen. Publicista Max Clifford téhož roku vyfasoval osm let za osm podobných skutků. Brandův trest je výrazně vyšší, zahrnuje ovšem i odsouzení za znásilnění.
Kauza přitom podle všeho nekončí. Sky News po rozsudku informovala, že se na policii obrátili další lidé s možnými novými oznámeními. S West Hamem tyto informace spojené nejsou.
Na webu West Hamu dnes zůstává pražské finále takové, jaké si ho budou fanoušci pamatovat: Bowenův gól, Souček a Coufal s pohárem nad hlavou, deset tisíc lidí v klubových vínových a modrých barvách. Jedna tvář z té oslavy zmizela. Jestli s ní zmizí i otázka, proč ji klub tak dlouho stavěl do popředí, záleží už jen na něm.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4879
NHL
|
PŘEČTENÍ: 3931
