Erich Brabec byl kapitánem Slavie, tváří kampaně na permanentky, a pak mu trenér řekl, že s ním nepočítá. O půl roku později podepsal ve Spartě.
6. června 2009 se Brabec vrátil z reprezentačního zápasu s Maltou a Karel Jarolím si ho vzal stranou. Vyhodnocení sezony dopadlo jednoznačně: obránce, který měl na dresu kapitánskou pásku a v zimě podepsal novou smlouvu, do plánů pro kvalifikaci Ligy mistrů nezapadá. Brabec mluvil o šoku. Slavia vydala strohé prohlášení o „nové koncepci týmu“. A rozjel se řetězec událostí, na jehož konci stál jeden z nejcitlivějších přesunů v historii pražského derby, a dnes i srovnávací rámec pro případ Matěje Juráska.
Kapitán, billboard, padák
Paradox celého příběhu se dá shrnout do jednoho obrazu. Ještě na jaře 2009 se Brabcova tvář usmívala z billboardů s heslem „Poslouchej kapitána, kup si permanentku!“. O pár týdnů později ho klub poslal pryč. Jarolím v rozhovoru pro Lidové noviny svůj verdikt vysvětloval sportovně: plnění úkolů na hřišti, důvěra v herní systém, možné uspokojení po zimním podpisu kontraktu. Žádný osobní konflikt, žádná veřejná válka. Brabec později říkal, že s Jarolímem problém nemá a že se několikrát potkali bez napětí.
Jenže sportovní argumentace neznamená, že rozhodnutí nebolelo. Brabec bezprostředně po konci mluvil o smutku a odmítal komentovat cokoliv kolem Sparty. Věděl, co se bude říkat.
První nabídka, kterou odmítl
A právě tady příběh nabírá vrstvu, která se v derby narativech často ztrácí. Sparta se o Brabce zajímala už na podzim 2008, tedy v době, kdy byl kapitánem Slavie a klub měl skvěle rozjetou sezonu. Odmítl. Přímý přechod kapitána k rivalovi si nedokázal představit, a to nejen kvůli fanouškům, ale i kvůli lidem uvnitř slávistického klubu.
Pak přišlo léto 2009, Jarolímův verdikt a nutnost hledat angažmá jinde. Brabec zamířil do tureckého Ankarasporu. Jenže turecká epizoda se rychle zvrhla v chaos: klub se přejmenoval, hráče přesunuli do Ankaragücü, podmínky neodpovídaly dohodě. Půlrok v Ankaře nebyl kariérní restart, ale přežívání.
Řepka, FIFA a druhá šance
V lednu 2010 ze Sparty odcházel Roman Hubník a trenérský štáb hledal parťáka k Tomáši Řepkovi. Brabcovo jméno se vrátilo na stůl. Tentokrát situace vypadala jinak: Slavia byla uzavřená kapitola, turecký chaos trval a dvaatřicetiletý stoper potřeboval stabilní prostředí pro rodinu. Řepka ho veřejně podpořil a prohlásil, že by vedle sebe takového hráče viděl rád. Brabec na oplátku oceňoval Řepkovu hru a věřil, že jim to spolu bude fungovat.
Komplikaci přinesla administrativa. Protože by Brabec v jednom soutěžním ročníku nastoupil za třetí klub, musela Sparta žádat FIFA o výjimku. I to ukazuje, že nešlo o předem naplánovaný „útěk k rivalovi“, ale o řetězec okolností. 29. ledna 2010 Brabec podepsal smlouvu na dva a půl roku. UEFA o transferu napsala, že „způsobil rozruch v Česku“. ČT24 popisovala vztek slávistických fanoušků na internetových fórech. Brabec sám říkal, že počítá s drobnohledem, ale že kdyby měl pocit, že to neustojí, do Sparty by nešel. „Dělám správný krok,“ zněla jeho tehdejší věta.
Proč Jurásek není Brabec
Brabcův případ dnes slouží jako nejčastější historická paralela pro Matěje Juráska, který v létě 2026 přišel na Letnou na hostování z Norwiche. Paralela funguje v základním obrysu (hráč se slávistickou minulostí v rudém dresu Sparty), ale v detailech kulhá.
Brabec přestupoval ve dvaatřiceti, oklikou přes Turecko, v době, kdy sociální sítě teprve začínaly. Jurásek přichází ve dvaadvaceti, s veřejně dohledatelnými slávistickými příspěvky a hashtagy, které internet nezapomíná. Při jeho premiéře 15. srpna 2026 na Letné se z kotle ozývalo „My tě tu nechceme“ a po zápase šel sám pod tribunu fanouškům situaci vysvětlit a omluvit se. Brabec v rozhovoru pro iSport před 318. derby říká, že rozměr Juráskova přestupu je „úplně jiný“ právě kvůli sociálním sítím. Radí mu mentální clonu a soustředění na výkon.
Pavel Horváth krok pod kotel hodnotil jako správný, ale dodal, že konečný soud stejně přijde podle toho, co Jurásek předvede na hřišti. A přesně totéž platilo i pro Brabce, jenže ten měl výhodu, že jeho staré výroky nebyly na jedno kliknutí.
Co z toho zůstává
Přesuny mezi pražskými „S“ nejsou bezprecedentní. Sport.cz v lednu 2010 připomínal jména jako Berger, Labant, Poborský, Kozáčik nebo Abraham. Každý z těch přestupů měl jiný kontext, jinou míru emocí, jiný výsledek. Brabcův případ ale ukazuje jednu věc nejostřeji: slovo „zrada“ může mít úplně jinou váhu podle toho, kdo odchod inicioval. Když vás vyhodí vlastní trenér a rival vám po půlroce chaosu nabídne smlouvu, rozhodnutí je víc o přežití kariéry než o přeběhlictví.
Brabec svůj krok zpětně obhajuje jako logický. Explicitní „nelituju“ nikdy veřejně neřekl, ale ani nemusel. Stačí, že po sedmnácti letech skládá příběh dohromady bez hořkosti a s respektem k oběma klubům.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 3608
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4846
