Iyiola Adebayo vedl jako kapitán mládež West Hamu. Půl roku po propuštění rozvážel pizzu. Dnes mluví s hráči akademií o tlaku, který ho málem semlel.
Ve West Hamu byl od osmi let. Prošel celou klubovou mládeží, nosil kapitánskou pásku a hrál FA Youth Cup, tedy nejprestižnější mládežnickou soutěž v Anglii. V šestnácti byl venku. Nepřišel kvůli skandálu ani kvůli kázeňskému prohřešku. Na vině byla zranění, pokles formy a nakonec i rozhodnutí klubu, že mu jiné prostředí pomůže víc. Do šesti měsíců jezdil po Londýně jako kurýr řetězce Domino’s. Jeho příběh, který letos v červenci popsal Guardian, ale nestojí na pádu. Stojí na tom, jak si mladý muž, kterému fotbal vzal identitu, našel ve fotbale jiné místo. Ne zpátky v kabině, ale vedle ní.
Od osmi let v klubu, v šestnácti mimo
Adebayo patřil k hráčům, se kterými klub počítal brzy. Stipendium dostal dřív než většina vrstevníků a postupně se propracoval přes mládežnické výběry až ke kapitánské roli. Dostupné zdroje ho zmiňují v souvislosti s Youth Cupem a týmy do 21 a 23 let. Start za první tým West Hamu neuvádějí.
Zlom přišel v prvním roce stipendia. Vykloubené rameno ho na dlouho vyřadilo a zdravotní potíže ho pak provázely celé poslední dva roky v klubu. Podle jeho vlastního výkladu ho West Ham pustil i s myšlenkou, že po tak dlouhé době na jednom místě potřebuje změnu, aby mohl dál růst.
Na papíře to zní rozumně. V hlavě šestnáctiletého kluka to znamenalo konec světa, ve kterém vyrůstal.
Zkoušky na šedesát procent a první objednávky
Po propuštění začal objíždět kluby na zkoušky. Často v částech země, které neznal. Sám přiznává, že na ně chodil nedoléčený a odhadoval se zhruba na 50 až 60 % svých možností. Za takových podmínek je zkouška spíš loterie než šance.
Těžší než bolest ramene byla ztráta toho, kým byl. Roky byl „ten, co hraje za West Ham“. Najednou nebyl nikým takovým. O psychických potížích začal mluvit s matkou a s přáteli. Aby měl alespoň nějaký příjem, vzal brigádu na částečný úvazek a rozvážel pizzu.
Jeho zkušenost přesně odpovídá tomu, co popisuje výzkum. Studie s výmluvným názvem „Od všeho k ničemu ve zlomku vteřiny“, publikovaná v časopise Frontiers in Sports and Active Living, ukazuje, že propuštění z akademie není jednorázový okamžik, ale proces. Psychický dopad často přichází se zpožděním a přináší krizi identity, stud a ztrátu sebehodnoty. Když je ve hře dlouhodobé zranění, bývá to podle autorů ještě horší, protože hráč má nad svým osudem menší kontrolu.
Kořeny problému sahají hluboko do dětství. Longitudinální studie Rongena a kolegů z roku 2020 zjistila, že hráči akademií ve věku 12 až 16 let mají výrazně silnější a výlučnější sportovní identitu než jejich spolužáci. Fotbal pro ně není koníček, ale odpověď na otázku „kdo jsem“. Když zmizí, nezůstane po něm prázdné odpoledne, ale prázdné místo v sebeobrazu.
Adebayo přitom není výjimka, ale pravidlo. Podle stejné studie hraje v Anglii organizovaný fotbal zhruba 1,5 milionu chlapců a profesionální smlouvu s klubem Premier League podepíše asi 180 z nich. To je úspěšnost 0,012 %. Z 13 612 kluků, kteří byli v roce 2011 v profesionálních akademiích, jich zhruba polovina odešla ještě před šestnáctými narozeninami.
Pro srovnání stačí zůstat ve stejném klubu. Declan Rice přišel do West Hamu ve čtrnácti po vyřazení z Chelsea, odehrál za něj 204 zápasů v Premier League a v roce 2023 odešel do Arsenalu. Rice je příběh, který se vypráví na stadionech. Adebayo je příběh, který se obvykle nevypráví vůbec.
Program, který nezaložil, ale který ho podržel
Obrat nepřinesla nová smlouva, ale telefonát. Bývalý šéf vzdělávání ve West Hamu Adebaya upozornil na Premier League Futures. Ten zpočátku váhal, protože se s propuštěním ještě nesrovnal. Nakonec se přihlásil a program mu podle jeho slov otevřel oči: ve fotbale existují stovky profesí, které nemají nic společného s kopáním do míče.
Tady je důležité oddělit tři věci, které se v debatě snadno slévají:
- Adebayo program nezaložil. Je jeho účastníkem a dnes i jednou z jeho nejpřesvědčivějších tváří.
- Premier League Futures je dvanáctiměsíční iniciativa ligy pro současné a bývalé hráče akademií ve věku 18 až 24 let, z mužského i ženského fotbalu. Pilotní ročník odstartoval v květnu 2022. Účastníky nominují kluby podle osobnostních a vůdčích kvalit.
- Širší podpora hráčů bez smlouvy běží od sezony 2017/18. Podle oficiální stránky Premier League o akademiích a péči o hráče dnes zahrnuje tříletý závazek následné péče pro hráče propuštěné ve fázi U17 až U21: vzdělání, kariérní poradenství, absolventské sítě a psychickou podporu.
Futures se soustředí na plánování kariéry mimo hřiště, vůdcovství a osobní rozvoj. Součástí jsou i návštěvy u partnerů. Letos v únoru vzala liga patnáct hráčů akademií do centrály EA ve Vancouveru, kde vzniká herní série, se kterou většina z nich vyrůstala.
Systém se přitom nemění jen přes jeden program. Od sezony 2022/23 musí mít každá akademie plnohodnotného pracovníka pro péči o hráče a klubům z nižších soutěží na to Premier League přispívá částkou zhruba 57 milionů korun za sezonu. Podle nás je to zásadnější krok než jakákoli motivační akce: péče o hráče přestává být dobrou vůlí jednotlivců a stává se povinností.
Z kurýra student a hlas pro mladší
Dnes je Adebayovi 23 let a končí sponzorované studium oboru fotbalový byznys a marketing na univerzitě UCFB. Chce pracovat v péči o hráče a později v komerční části sportu. Jeho obor vede přesně k profesím, o kterých jako šestnáctiletý neměl tušení: od marketingového manažera přes fotbalového analytika a klubového pracovníka pro péči o hráče až po obchodní partnerství nebo správu fanouškovských dat.
Druhou rovinou je práce s mladšími. Ve spolupráci s organizací Sporting Chance vede workshopy pro hráče akademií. Mluví o tlaku na výkon, o vlivu vrstevníků, o duševním zdraví a o životních rozhodnutích. Organizaci založil v roce 2000 bývalý kapitán Arsenalu a anglické reprezentace Tony Adams po vlastním boji se závislostí na alkoholu. Z kliniky pro závislé sportovce se postupně stala služba pro duševní zdraví profesionálů s nepřetržitou důvěrnou linkou, terapií a vzdělávacím oddělením.
Když o tlaku akademie mluví psycholog, kluci poslouchají. Když o něm mluví bývalý kapitán West Hamu, který rozvážel pizzu, poslouchají jinak. Právě v tom je jeho hodnota. Nepřináší jim slib, že se všechno dobře vyřeší. Přináší důkaz, že život po vyřazení existuje.
A co české akademie?
České kluby vědí, že většina jejich odchovanců profesionálem nebude. Sparta má od roku 2017 status Klubové akademie, mládež dělí do čtyř fází od U7 do U19 a zdůrazňuje vzdělání i rozvoj mimo hřiště. Slavia buduje návaznost od základní školy přes střední školy až po FTVS a Palestru, právě aby hráči měli cestu i mimo vrcholový fotbal. Letos navíc spustila e-learning pro rodiče, který řeší roli rodiče, podporu dítěte při trénincích, chování na zápasech i zdraví.
Systém klubových akademií pod FAČR je přitom široký. Podle klubové zprávy ABC Braník, která odkazuje na rozhodnutí svazové komise, má pro roky 2026 a 2027 status Klubové akademie 86 klubů a k nim 22 dívčích akademií. Status se uděluje podle sportovních, personálních, finančních, legislativních a infrastrukturních kritérií.
Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nenašli obdobu toho, co nabízí Premier League: centrálně řízený program pro hráče po vyřazení, s věkovým vymezením, kariérními workshopy a víceletou následnou péčí. České akademie se starají o kluky, dokud v nich jsou. Co se s nimi děje den po propuštění, zůstává převážně na rodině, škole a štěstí.
Adebayo už nikdy nebude kapitánem West Hamu. Možná jednou bude tím, kdo v některé akademii sedí naproti šestnáctiletému klukovi v den, kdy se mu zhroutí svět, a ví přesně, co mu říct. I to je fotbalová kariéra.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5113
NHL
|
PŘEČTENÍ: 3500
