Ve Fenerbahce vydělával jako nikdy v životě, ale říká, že klub je vedený amatérsky. Kadlecovy divoké roky v Turecku

15. června 2013 zveřejnilo Fenerbahçe přes tureckou burzovní platformu KAP oznámení, které v české fotbalové kabině neslo váhu malé senzace. Michal Kadlec přichází z Leverkusenu za zhruba 115 milionů korun, podepisuje na tři sezony a dostane garantovaně 53,8 milionu korun ročně. K tomu přibude přes čtvrt milionu za každý odehraný zápas. O deset dní později UEFA vyloučila klub z evropských pohárů. Tak by se dalo shrnout celé Kadlecovo turecké angažmá: obří peníze, obří vášeň a provoz, který občas připomínal improvizaci. „I když tam měli hodně peněz, všechno mi přišlo amatérsky vedené,“ vzpomíná dnes bývalý reprezentant pro iDNES.cz. Rozhovor vyšel před říjnovým zápasem Slavie s Fenerbahçe v Lize mistrů a Kadlec v něm mluví už z pozice sportovního manažera Slovácka.

Smlouva, jaká se v české kabině nevidí

Kadlecův plat nejdřív prozradily německé deníky Bild a Express, hráč ho nepřímo potvrdil a ČTK pak upřesnila, že jde o čistou částku. Z oficiálního oznámení klubu vychází tento obraz:

Když sečteme jen garantovanou část, vychází za tři roky přes 160 milionů korun. Bez jediné zápasové prémie a bez bonusu za titul, který Fenerbahçe s Kadlecem v kádru skutečně získalo.

Láska dvou tenisových hvězd je u konce. Svitolinová oznámila rozvod s Monfilsem

SportyŽivě.cz

34 m

Pro srovnání chybí spolehlivá veřejná data, protože čisté mzdy českých fotbalistů v cizině nikdo systematicky nezveřejňuje. Kadlecova smlouva však patřila k mimořádně vysokým českým fotbalovým smlouvám. Kadlec sám o Istanbulu mluví jako o místě, kde vydělával jako nikdy v životě. A když se v roce 2016 vracel do Sparty, řekl větu, která o rozdílu vypovídá víc než jakákoli tabulka: „Kdyby mi šlo o peníze, zůstal bych ve Fenerbahçe.“

Výplata přišla. Někdy až po dvou měsících

Za takové peníze by člověk čekal švýcarskou přesnost. Kadlec ale popisuje jiný režim. „Výplata někdy přišla včas, jindy dva měsíce vůbec a pak všechno najednou,“ líčil v roce 2022 pro Lidovky.cz. Jestli se zpoždění týkalo celého kádru, neupřesnil. Mluvil o tom ale jako o běžném provozu, ne jako o osobním sporu s vedením.

Podobně volně se v klubu bralo i cestování. Na letišti hráče podle Kadlece občas ani nekontrolovali a letadlo měli celé pro sebe. Některé věci byly zkrátka „navolno“. Pro hráče, který přišel z Leverkusenu, šlo o ostrý kontrast. O Bayeru při odchodu mluvil jako o klubu, který funguje perfektně a kde byl maximálně spokojený. Do Turecka šel podle svých slov kvůli novému impulzu a nabídce, která se nedala odmítnout.

Nejvíc ho ale zarazila chybějící koncepce. Zahraniční trenér podle Kadlece mohl přijít s plánem, jenže po několika prohrách už v klubu nemusel být. Lavička se za jeho tři roky skutečně měnila každou sezonu: Ersun Yanal, po něm İsmail Kartal a nakonec Portugalec Vítor Pereira. Do toho trest od UEFA za kauzu ovlivňování zápasů. Podle oficiálního oznámení UEFA z 25. června 2013 přišlo Fenerbahçe o evropské soutěže včetně Ligy mistrů 2013/14.

Podle nás právě tady leží jádro celého příběhu. Klub měl evropský rozpočet a hvězdy jako Dirk Kuyt, Raul Meireles, Bruno Alves nebo Moussa Sow, ale zároveň žil od zápasu k zápasu, pod tlakem soudů, trestů a milionů fanoušků. Taková směs koncepci nepřeje. Peníze dokážou koupit kádr. Klid ne.

Štíty u rohového praporku a střelba na autobus

Kadlec při přestupu tvrdil, že Turci milují fotbal „ještě víc než Němci“. Tehdy netušil, jak doslova se to potvrdí. Chorály na stadionech byly tak hlasité, že se hráči na hřišti navzájem neslyšeli. Když šel někdo kopat roh, kryli ho policisté se štíty, aby ho z tribuny netrefil zapalovač nebo mince. Dvakrát odjížděl tým ze zápasu v obrněném policejním autobusu.

Nejtemnější chvíle přišla 4. dubna 2015. Fenerbahçe právě rozdrtilo Rizespor 5:1 a autobus vezl hráče na letiště v Trabzonu, když ho někdo začal ostřelovat. Podle BBC Sport skončil zraněný řidič v nemocnici, hráči vyvázli bez újmy. Kadlec tu noc seděl uvnitř.

S fanoušky přitom osobně problém neměl. Vysvětluje to i tím, že nikdy veřejně neřešil, proč nehraje tolik, kolik by chtěl. Přímou odpověď od trenérů podle svých slov ne vždy dostával a místo na hřišti mu ukrajovala i kvóta na cizince. V prostředí, kde se jedna nevhodná věta dokáže v novinách a na tribunách rozrůst do aféry, šlo o rozumnou strategii.

Město, které žije jen fotbalem

Mimo stadion se Istanbul ukázal jako svět sám pro sebe. Z půlhodinové cesty se podle Kadlece klidně staly tři hodiny. V zácpách mezi auty procházeli prodavači s banány a preclíky, protože věděli, že řidiči se nikam nepohnou. Ne že by nechtěli.

Hráč Fenerbahçe přitom nemohl jen tak zmizet v davu. Lidé ho poznávali na ulici, v obchodech i v restauracích. Prestiž istanbulské velké trojky se podle Kadlece s českým prostředím nedá vůbec srovnat; fotbalem žije prakticky celé město. Odpovědnost vůči fanouškům cítil každý den a s ní i stres, jaký zná jen málokterý středoevropský klub.

Odměnou byly chvíle, které se nezapomínají. Po zisku titulu se tým několik hodin probíjel davem po jedné z luxusních istanbulských ulic. K mistrovskému titulu přidal Kadlec s Fenerbahçe ještě turecký superpohár. Šlo o sportovní bilanci, která v kariéře reprezentanta se 67 zápasy a osmi góly za národní tým nebyla samozřejmostí.

Odchod bez dramatu a lekce pro manažera

Konec tureckého příběhu nebyl útěk. Smlouva vypršela po sezoně 2015/16 a klub o Kadlece dál stál. Byl dvakrát osobně u prezidenta, který mu nabízel prodloužení až o dva roky. Kadlec přesto v květnu 2016 podepsal tříletou smlouvu se Spartou. Rozhodly domov, rodina, přátelé a chuť budovat něco v Praze. Ještě ten rok odehrál poslední reprezentační zápas, v září proti Severnímu Irsku.

Dnes sedí na opačné straně stolu jako sportovní manažer Slovácka. Jeho turecká zkušenost tak dostává nový rozměr. Ví, jak vypadá klub, kde jsou peníze, ale chybí plán. A ví i to, co by si měl ohlídat každý hráč, než přijme lákavou nabídku z exotičtější ligy. Mezinárodní hráčská organizace FIFPRO doporučuje podobné body:

• jasně stanovenou měnu, výši garantovaného platu a termíny splatnosti včetně sankcí za prodlení,
• vlastní kopii podepsané smlouvy a právní kontrolu přes hráčskou asociaci nebo nezávislého právníka,
• prověřeného agenta,
• pas nikdy neodevzdávat klubovému funkcionáři, nanejvýš jeho kopii.

Kadlecův příběh k tomu přidává praktické minimum: zajímat se nejen o plat, ale i o to, jak klub skutečně platí, jak funguje doprava, bezpečnost na cestách a kolik cizinců se reálně vejde do sestavy.

Slavia teď do Istanbulu vyráží s varováním muže, který tam prožil tři roky. Vrátil se s titulem, s balíkem peněz i se vzpomínkou na noc, kdy po autobusu s ním a jeho spoluhráči létaly kulky. A s jednou jednoduchou zkušeností: v Turecku se dá vydělat jako nikde jinde, jen se nesmíte divit ničemu.